1 Ty pak mluv, což sluší na zdravé ucení.
2 Starci at jsou strízliví, vážní, opatrní, zdraví u víre, v lásce, v snášelivosti.
3 Tak také i staré ženy at chodí zbožne, v odevu príslušném a at nejsou prevrhlé, ani mnoho vína pijící, dobrým vecem ucící,
4 Aby mladice vyucovaly, kterak by muže své i dítky rádne milovaly,
5 A byly šlechetné, cistotné, netoulavé, dobrotivé, mužum svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží.
6 Takž i mládencu napomínej k stredmosti,
7 Ve všech vecech sebe samého vydávaje za príklad dobrých skutku, a zachovávaje v ucení celost, vážnost,
8 Slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž by se protivil, zastydeti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás.
9 Služebníky uc, at jsou poddáni pánum svým, ve všem jim se líbíce, neodmlouvajíce,
10 Neokrádajíce, ale ve všem vernosti pravé dokazujíce, aby ucení Spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali.
11 Zjevilat se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechnem lidem, [1]
12 Vyucující nás, abychom odreknouce se bezbožnosti a svetských žádostí, strízlive, a spravedlive, a zbožne živi byli na tomto svete,
13 Ocekávajíce té blahoslavené nadeje a príští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, [2] [3]
14 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a ocistil sobe samému lid zvláštní, horlive následovný dobrých skutku. [4]
15 Toto mluv, a napomínej, a tresci mocne. Žádný tebou nepohrzej.