1 Napomínej jich, at jsou knížatum a mocnostem poddáni, jich poslušni, a at jsou k každému skutku dobrému hotovi.
2 Žádnému at se nerouhají, nejsou svárliví, ale prívetiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem.
3 Bylit jsme zajisté i my nekdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozlicným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.
4 Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha, [1]
5 Ne z skutku spravedlnosti, kteréž bychom my cinili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého, [2]
6 Kteréhož vylil na nás hojne, skrze Jezukrista Spasitele našeho,
7 Abychom, ospravedlneni jsouce milostí jeho, byli dedicové v nadeji života vecného. [3]
8 Vernát jest rec tato, a chcit, abys tech vecí potvrzoval, at se snaží v dobrých skutcích predciti všickni, kteríž uverili Bohu. A tot jsou ty veci dobré, i lidem užitecné.
9 Nemoudré pak otázky, a vycítání rodu, a sváry, a hádky o veci zákonní zastavuj; nebt jsou neužitecné a marné.
10 Cloveka kacíre po jednom neb druhém napomínání vyvrz,
11 Veda, že takový jest prevrácený, a hreší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.
12 Když pošli k tobe Artemana aneb Tychika, snaž se prijíti ke mne do Nikopolim; neb jsem umínil tu pres zimu pobýti. [4]
13 Zéna, uceného v Zákone, a Apollo s pilností vyprovod, at v nicemž nemají nedostatku.
14 A nechažt se také ucí i naši v dobrých skutcích predciti, a zvlášte, kdež jsou toho potreby, aby nebyli neužitecní.
15 Pozdravují te, kteríž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž tech, kteríž nás milují u víre. Milost Boží budiž se všemi vámi. Amen. K Titovi, kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zrízen byl, psán z Nikopoli mesta Macedonského.