© 2019 Nadace Urantia
| Kapitola 60. Urantia v éře raného suchozemského života |
Index
Více verzí |
Kapitola 62. Rané rasy předchůdce člověka |
61:0.1 ÉRA savců začíná od doby, kdy se na pevnině objevili placentární savci a trvá do konce doby ledové. Toto období trvalo necelých padesát milionů let.
61:0.2 V průběhu této éry, zvané kenozoikum, světová krajina představovala velmi poutavou podívanou─vlnící se pahorky, rozlehlá údolí, široké řeky a rozsáhlé lesy. Dvakrát během tohoto časového úseku se zvedla a poklesla panamská šíje; to samé udělaly pozemní mosty přes Beringovu úžinu. Existovalo mnoho živočišných druhů a byly velmi různorodé. Ve stromech se hemžilo spousta ptáků a celý svět byl rájem pro živočichy, bez ohledu na nepřetržitý boj vyvíjejících se druhů o nadvládu.
61:0.3 Nahromaděné usazeniny z pěti fází této padesát milion let trvající éry obsahují zkamenělé záznamy postupných dynastií savců a vedou přímo do období objevení se samotného člověka.
¶ 1. ÚDOBÍ NOVÉ KONTINENTÁLNÍ PEVNINY
61:1.1 Před 50 000 000 lety byly kontinenty většinou nad vodou, nebo jenom málo zaplaveny. Horninové útvary a usazeniny tohoto období jsou jak pozemského, tak i mořského původu, ale většinou pozemského. Po velmi dlouhou dobu se pevnina postupně zvedala, ale byla současně spláchnuta do nižších poloh a směrem k moři.
61:1.2 Již na počátku tohoto období se v Severní Americe náhle objevili placentární savci, představující nejdůležitější evoluční událost do této doby. Druhy neplacentárních savců již existovaly dříve, ale tento nový druh se objevil přímo a náhle z dříve existujícího předka plazů, jehož potomci přežili dobu hynutí dinosaurů. Otcem placentárních plazů byl malý, velmi aktivní, masožravý, skákající druh dinosaura.
61:1.3 U těchto primitivních savců se začínaly projevovat základní savčí instinkty. Savci mají oproti jiným formám živočišného života nesmírnou výhodu v boji o přežití v tom, že jsou schopni:
61:1.4 1. Plodit relativně zralé a vyvinuté potomky.
61:1.5 2. Krmit, vychovávat a chránit svoje potomky s oddanou náklonností.
61:1.6 3. Používat svoje vyšší mozkové schopnosti pro vlastní přežití.
61:1.7 4. Využívat zvýšenou pohyblivost k útěku před nepřáteli.
61:1.8 5. Uplatnit svoji zvýšenou inteligenci pro přizpůsobení a adaptaci na prostředí.
61:1.9 Před 45 000 000 lety se vyzvedly kontinentální hřbety ve spojení s všeobecným klesáním pobřežních linií. Život savců se rozvíjel velmi rychle. Šířil se druh malých plazů kladoucích vajíčka a po Austrálii se potulovali předkové pozdějších klokanů. Brzy se objevili malí koni, lehkonozí nosorožci, tapíři s chobotem, primitivní prasata, veverky, lemuři, vačice a několik čeledí živočichů podobných opicím. Všichni byli malí, primitivní a nejlépe vybaveni pro život v lesích horských oblastí. Vyvinul se velký pták podobný pštrosovi, který byl tři metry vysoký a kladl vejce dvacet tři krát třicet tři centimetry velké. Toto byli předkové pozdějších gigantických dopravních ptáků, kteří byli vysoce inteligentní a kdysi přepravovali vzduchem lidské bytosti.
61:1.10 Na počátku období kenozoikum žili savci na souši, pod vodou, ve vzduchu a na stromech. Tito živočichové měli jeden až jedenáct párů prsních žláz a všichni byli pokryti hustou srstí. Tak jako u druhů, které se objevily později, tak i u nich se vyvinuly dvě řady zubů a v porovnání s velikostí těla měli velké mozky. Ale dnešní savci mezi nimi ještě nebyli.
61:1.11 Před 40 000 000 lety se začala zvedat pevnina v oblastech severní polokoule, po čemž následovalo nové rozsáhlé ukládání hornin a další pozemní aktivity, včetně proudění lávy, borcení, utváření jezer a eroze.
61:1.12 Většina Evropy byla v průběhu pozdější části této epochy zaplavena. Po malém vyzvednutí pevniny byl kontinent pokryt jezery a zátokami. Severní Ledový oceán se rozprostíral na jih přes Uralskou kotlinu a byl spojen se Středozemním mořem, které se v tu dobu táhlo na sever. Horské pásma Alp, Karpat, Apenin a Pyreneje byly nad vodou jako ostrovy. Vyzvedla se Panamská šíje a oddělila Atlantik od Tichého Oceánu. Severní Amerika byla propojena s Asií pozemním mostem v Beringově úžině a s Evropou byla spojena Grónskem a Islandem. Okruh kontinentální pevniny severní zeměpisné šířky byl přerušen pouze Uralskou úžinou, která spojovala arktická moře se zvětšeným Středozemním mořem.
61:1.13 V evropských vodách se vytvořilo velké množství vápnitých sedimentů, vytvořených dírkonožci. Dnes je tato hornina v Alpách vyzvednuta do výšky 3000 metrů, v Himalájích do výšky přes 4800 metrů a v Tibetu do výšky 6000 metrů. Usazeniny křídy této doby se nacházejí podél pobřeží Afriky a Austrálie, na západním pobřeží Jižní Ameriky a v oblasti ostrovů West Indies.
61:1.14 V průběhu celého tohoto období, zvaného eocén, pokračovala evoluce savců a ostatních příbuzných forem života prakticky nerušeně. V té době byla Amerika spojena pevninou se všemi kontinenty, kromě Austrálie a svět se postupně zaplňoval primitivními savci různých druhů.
¶ 2. NOVODOBÉ ZÁPLAVY
61:2.1 Toto období bylo charakterizováno další a rychlejší evolucí placentárních savců a v jeho průběhu se vyvinuly pokročilejší druhy savců.
61:2.2 Přestože první placentární savci pocházeli z masožravých předků, velmi brzy se vyvinuly řády býložravců a zakrátko také vznikly čeledi masožravých savců. Hlavní potravou rychle se množících savců byly krytosemenné rostliny─novodobá suchozemská flóra, včetně většiny dnešních rostlin a stromů, které se objevily během předchozích epoch.
61:2.3 Před 35 000 000 lety začalo období světové nadvlády placentárních savců. Široký jižní pozemní most znovu spojil obrovský antarktický kontinent s Jižní Amerikou, jižní Afrikou a Austrálií. Přestože se ve vysokých zeměpisných šířkách hromadila pevnina, světové podnebí zůstávalo mírné v důsledku enormního rozšíření plochy tropických moří a také proto, že pevnina nebyla dostatečně vysoko, aby se vytvořily ledovce. Rozsáhlé proudění lávy nastalo v Grónsku a na Islandu a mezi těmito vrstvami se vytvořila malá ložiska uhlí.
61:2.4 Výrazné změny probíhaly v planetární fauně. Mořský život procházel velkými proměnami; existovala většina současných druhů mořského života a i nadále hráli důležitou roli dírkonožci. Život hmyzu byl stejný jako v předcházející epoše. Florissantské zkamenělé vrstvy v Coloradu patří do pozdější doby této dávné epochy. Většina žijících druhů hmyzu pochází z tohoto období, ale mnoho tehdy existujících druhů vyhynulo, nicméně jejich fosílie setrvávají.
61:2.5 Na souši bylo toto období především érou obnovení a rozšíření savců. Z raných a primitivnějších savců vyhynulo před koncem tohoto období více než sto druhů. Také obrovití savci s malým mozkem brzy vymřeli. V rozvoji schopnosti živočichů přežít pancéř a velikost byly nahrazeny inteligencí a pohyblivostí. A při úbytku dinosaurů savci pomalu přebírali nadvládu na zemi, rychle a úplně docházelo k ničení zbytků jejich plazivých předků.
61:2.6 Současně s vyhynutím dinosaurů nastaly další a významné změny v různých skupinách čeledi ještěrů. Z raných druhů čeledí plazů přežili do dnešních dnů želvy, hadi a krokodýli, společně s pradávnou žábou, která je jediným pozůstalým zástupcem skupiny raných předků člověka.
61:2.7 Různé třídy savců mají svůj původ v unikátním živočichu, nyní již vyhynulém. Tento masožravý tvor byl jakýmsi křížencem mezi kočkou a tuleněm; mohl žít na souši i ve vodě a byl vysoce inteligentní a velmi pohyblivý. V Evropě se vyvinul předek čeledi psů, který dal brzy vzniknout mnoha plemenům malých psů. Přibližně ve stejnou dobu se objevili hlodavci, včetně bobrů, veverek, syslů, myší a zajíců, kteří se brzy stali důležitou formou života a od té doby se v této čeledi změnilo jen velmi málo. Usazeniny z pozdější doby této epochy obsahují zkamenělé zbytky psů, koček, mývalů a lasiček v původní formě.
61:2.8 Před 30 000 000 lety se začaly objevovat současné druhy savců. Předtím savci žili převážně na kopcích, byly to horské druhy; náhle začala evoluce stepních druhů, čili kopytníků─pasoucích se druhů, odlišných od drápovitých masožravců. Tito býložravci vznikli z obecného pětiprstého předka se čtyřiceti čtyřmi zuby, který vyhynul před koncem této epochy. V průběhu celého tohoto období evoluce stavba končetin nepřekročila tři prsty.
61:2.9 Kůň, znamenitý příklad evoluce, žil v této epoše jak v Severní Americe, tak i v Evropě, nicméně jeho evoluce byla plně dokončena až v pozdější době ledové. I když se na konci tohoto období objevila čeleď nosorožců, svůj největší rozvoj prodělala později. Vyvinul se také malý tvor podobný praseti, který se stal předkem mnoha druhů vepřů, pekarů a hrochů. Velbloudi a lamy mají svůj původ v Severní Americe a objevily se přibližně ve střední části tohoto období a zamořily západní stepi. Lamy později migrovaly do jižní Ameriky, velbloudi do Evropy a oba druhy brzy vyhynuly v Severní Americe, i když několik málo velbloudů přežilo až do doby ledové.
61:2.10 Přibližně v tuto dobu došlo na západě Severní Ameriky k významné události: poprvé se objevili primitivní předkové pradávných lemurů. Přestože tato čeleď nemůže být považována za opravdové lemury, jejich příchod znamenal vznik rodové linie, ze které se později vyvinuli opravdoví lemuři.
61:2.11 Podobně jako suchozemští plazi předcházející epochy, kteří se odebrali do moří, celý rod placentárních savců nyní opustil souši a usadil se v oceánech. A od těch dob v mořích zůstali, zahrnujíc dnešní velryby, delfíny, sviňuchy, tuleně a lachtany.
61:2.12 Na planetě pokračoval vývoj ptactva, ale jen s několika málo důležitými evolučními změnami. V tu dobu existovala většina současných ptáků, včetně racků, volavek, plameňáků, krkavců, jestřábů, orlů, sov, křepelek a pštrosů.
61:2.13 Na konci tohoto období, zvaného oligocén, který trval deset milionů let, rostlinný život, společně s mořským životem a suchozemskými živočichy se do značné míry vyvinul do stavu, ve kterém existuje dnes. Později se objevilo hodně specializovaných druhů, ale většina původních forem všeho živého existovala již tehdy.
¶ 3. STADIA FORMOVÁNÍ SOUČASNÝCH HOR
61:3.1 Zvedání pevniny a rozdělování moří pomalu měnilo světové klima, které se postupně ochlazovalo, ale podnebí zůstávalo i nadále mírné. V Grónsku rostly sekvoje a magnólie, ale subtropické rostliny začínaly migrovat na jih. Ke konci tohoto období tyto teplomilné keře a stromy z velké části zmizely ze severních zeměpisných šířek a jejich místa zabraly houževnatější keře a listnaté stromy.
61:3.2 Vyvinulo se velké množství různých nových odrůd trávy a zuby mnoha savců se postupně měnily, až dosáhly podoby současného pasoucího se druhu..
61:3.3 Před 25 000 000 lety došlo po dlouhé epoše zvedání pevniny k jejímu nízkému zaplavení. Skalisté hory zůstaly vysoko nad vodou, takže ukládání erozního materiálu pokračovalo na východ po celém území rovinatých oblastí. Opět se vyzvedlo horské pásmo Sierra; de facto, od těch dob se stále zvedá. Z této doby pochází šest a půl kilometrový vertikální zlom v Kalifornii.
61:3.4 Před 20 000 000 lety to byl opravdu zlatý věk savců. Pozemní most v Beringově úžině umožnil velkému množství savců migrovat z Asie do Severní Ameriky, včetně mastodontů se čtyřmi kly, krátkonohých nosorožců a mnohým různým druhům kočkovitých šelem.
61:3.5 Objevili se první jeleni a Severní Amerika byla brzy zamořena přežvýkavci─jeleny, býky, velbloudy, bizony a několika druhy nosorožců─ale gigantická prasata, dosahující výšky téměř dvou metrů, vyhynula.
61:3.6 Obrovití sloni této a následujících epoch měli velké mozky a stejně tak i velká těla a brzy zamořili celý svět, s výjimkou Austrálie. Pro jednou dominoval světu obrovský živočich s dostatečně velikým mozkem, aby mu umožnil přežít. V podmínkách vysoce inteligentního života by žádný živočich velikosti slona nemohl přežít, kdyby neměl velký mozek a vyšší schopnosti. Inteligencí a schopností se adaptovat se slonovi blíží pouze kůň a překoná ho jenom sám člověk. Ale přesto z padesáti druhů slonů, žijících na počátku této epochy, přežily pouze dva druhy.
61:3.7 Před 15 000 000 lety se zvedaly horské oblasti Eurasie a v některých místech tam probíhala vulkanická činnost, ale ta se vůbec nemohla srovnávat s prouděním lávy na západní polokouli. Podobné neklidné podmínky převládaly po celém světě.
61:3.8 Gibraltarské úžina byla uzavřena a Španělsko bylo spojeno s Afrikou dávným pozemním mostem, ale Středozemní moře se vlévalo do Atlantiku úzkým kanálem, který probíhal přes celou Francii a horské hřebeny a vrcholy vystupovaly nad vodou tohoto pradávného oceánu jako ostrovy. Později začala tato evropská moře ustupovat. Ještě později se Středozemní moře spojilo s Indickým oceánem, zatímco na konci tohoto období byla vyzvednuta oblast Suezu, čímž se Středozemní moře stalo na určitou dobu vnitrozemním slaným jezerem.
61:3.9 Islandský pozemní most byl zaplaven a arktické vody se propojily s vodami Atlantického oceánu. Atlantické pobřeží Severní Ameriky se rychle ochladilo, ale pobřeží Tichého oceánu bylo teplejší než je nyní. V činnosti byly velké oceánské proudy a ovlivňovaly vývoj počasí stejně jak to dělají dnes.
61:3.10 Pokračovala evoluce savců. Na západních pláních Severní Ameriky se k velbloudům připojila obrovská stáda koní; to bylo opravdu období jak koní, tak i slonů. Mozek koně se svojí kapacitou blíží k mozku slona, ale je v jednom ohledu výrazně horší, poněvadž kůň se nikdy nezbavil hluboce zakořeněné vlastnosti utíkat, když se poleká. Kůň postrádá sloní vlastnost ovládat emoce, zatímco slon je značně handicapován velikostí a malou pohyblivostí. V průběhu tohoto období se vyvinul živočich, který byl něco mezi slonem a koněm, ale byl brzy vyhuben rychle se rozmnožujícími kočkovitými šelmami.
61:3.11 Jak se Urania blíží do takzvané „doby bez koní“, měli byste se pozastavit a zamyslet nad tím, co tento živočich znamenal pro vaše předky. Zpočátku člověk používal koně jako potravu, potom k dopravě, později v zemědělství a ve válkách. Kůň sloužil lidstvu po velmi dlouhou dobu a hrál důležitou roli v rozvoji lidské civilizace.
61:3.12 Biologický vývoj tohoto období přispěl značnou měrou k vytvoření podmínek pro následné objevení se člověka. Ve střední Asii se vyvinuly pravé typy jak primitivní opice, tak i gorily, které měly společného, nyní vyhynutého, předka. Ale žádný z těchto druhů nepatří do rodové řady živých tvorů, kteří se později stali předky lidské rasy.
61:3.13 Čeleď psovitá byla zastoupena několika druhy, především vlky a liškami; kočkovité šelmy byly zastoupeny pantery a tygry s dlouhými špičáky; tito tygři se poprvé objevili v Severní Americe. Po celém světě se značně zvýšil počet dnešních psovitých a kočkovitých čeledí. Ve všech severních zeměpisných šířkách prospívaly a rozvíjely se lasičky, kuny, vydry a mývalové.
61:3.14 Pokračovala evoluce ptáků, ačkoliv došlo jen k málo výrazným změnám. Plazi se podobali dnešním druhům─hadům, krokodýlům a želvám.
61:3.15 Tak končí velmi důležité a zajímavé období světové historie. Tato éra slona a koně je známa jako miocén.
¶ 4. STADIA NOVODOBÉHO VYZVEDNUTÍ KONTINENTŮ
61:4.1 V tomto období probíhá předglaciální dmutí pevniny v Severní Americe, Evropě a Asii. Topografie pevniny se výrazně změnila. Zrodila se horská pásma, vodní toky změnily svoje směry a jednotlivé sopky vybuchovaly po celém světě.
61:4.2 Před 10 000 000 lety začalo období obecně rozšířených lokálních půdních usazenin na nížinách kontinentů, ale většina těchto sedimentů byla později odnesena. Většina Evropy byla v té době ještě pod vodou, včetně oblastí Anglie, Belgie a Francie a Středozemní moře pokrývalo velkou část severní Afriky. V Severní Americe se ukládaly rozsáhlé usazeniny u úpatích hor, v jezerech a ve velkých pozemních kotlinách. Tyto usazeniny měří průměrně pouze zhruba šedesát metrů, jsou více či méně zbarvené a fosílie se v nich vyskytují výjimečně. Na západě Severní Ameriky existovala dvě velká sladkovodní jezera. Pohoří Sierra se zvedalo; svoji existenci začínala pohoří Shasta, Hood a Rainier. Ale svůj pomalý pohyb směrem k Atlantické proláklině začala Severní Amerika až v následující době ledové.
61:4.3 Na krátkou dobu byly všechny kontinenty světa opět propojeny, kromě Austrálie a došlo k poslední celosvětové migraci živočichů. Severní Amerika byla spojena jak s Jižní Amerikou, tak i s Asií a živočichové se volně pohybovali v obou směrech. V Severní Americe se objevili asijští lenochodi, pásovci, antilopy a medvědi, zatímco ze Severní Ameriky odešli do Číny velbloudi. Nosorožci migrovali po celém světě, s výjimkou Austrálie a Jižní Ameriky, ale na západní polokouli vymřeli na konci tohoto období.
61:4.4 Všeobecně vzato, od předcházející epochy život pokračoval i v tomto období ve svém vývoji a šíření. Živočišnému životu dominovaly kočkovité šelmy a mořský život se téměř neměnil. Mnoho koňských druhů mělo stále tři prsty, ale začaly se objevovat dnešní koňovité čeledi; lamy a velbloudi, podobající se žirafám, které se pásly na pláních společně s koňmi. V Africe se objevila žirafa se stejně dlouhým krkem jako má dnes. V Jižní Americe se vyvinuli lenochodi, pásovci, mravenečníci a jihoamerický druh primitivních opic. Ještě předtím, než se kontinenty s konečnou platností oddělily, mohutní mastodonti migrovali do všech částí světa, kromě Austrálie.
61:4.5 Před 5 000 000 lety se vyvinul dnešní druh koně a ze Severní Ameriky se rozšířil po celém světě. Ale kůň vyhynul na svém rodném kontinentě dávno předtím než se tam objevil rudý člověk.
61:4.6 Podnebí se stále více ochlazovalo; suchozemské rostliny se pomalu stěhovaly na jih. Nejprve zastavilo migraci živočichů zvýšené chladno nad severními šíjemi a následně se tyto pozemní mosty Severní Ameriky potopily. Brzy poté byl s konečnou platností zaplaven zemní pás, spojující Afriku a Jižní Ameriku a západní polokoule se oddělila přibližně tak, jak ji známe dnes. Od této doby se na východní a západní polokouli začaly vyvíjet rozdílné formy života.
61:4.7 A tak končí období, trvající téměř deset milionů let, ale stále se ještě neobjevuje člověk. Tato doba se obvykle nazývá pliocén.
¶ 5. ZAČÁTEK DOBY LEDOVÉ
61:5.1 Na konci předchozího období byly pevniny severovýchodní části Severní Ameriky a severní Evropy vysoko vyzdviženy na rozsáhlém území; v Severní Americe se rozlehlé oblasti zvedaly do výšky 9 000 metrů a výš. Dříve v těchto oblastech převládalo mírné podnebí a všechna arktická moře se mohla odpařovat a zůstávala nepokryta ledem až téměř do konce doby ledové.
61:5.2 Současně se zvedáním pevniny se posunuly oceánské proudy a sezónní větry změnily svůj směr. Tyto podmínky časem způsobily v severních horách při pohybu silně nasycené atmosféry téměř nepřetržité dešťové srážky. V těchto vysoko položených a tudíž chladných oblastech začal padat sníh a nepřestával padat dokud ho nenapadlo 6 000 metrů. Oblasti s nejvyšší vrstvou sněhu, společně s nadmořskou výškou, stanovily centrální místa následných tlakových pohybů ledovců. A doba ledová trvala tak dlouho, dokud silné srážky nepřestaly pokrývat tyto severní hory takovou obrovskou pokrývkou sněhu, která se brzy přeměnila do ucelené, ale tekoucí, masy ledu.
61:5.3 Všechny obrovské ledové plochy tohoto období se vyskytovaly ve vysočinách a ne ve vysokohorských oblastech, kde se nacházejí nyní. Jedna polovina ledové masy byla v Severní Americe, jedna čtvrtina v Eurasii a další jedna čtvrtina na různých místech, hlavně v Antarktidě. Afrika byla ledem zasažena velmi málo, ale Austrálie byla téměř celá pokryta antarktickou ledovou pokrývkou.
61:5.4 Severní oblasti tohoto světa prodělaly šest samostatných a odlišných ledových invazí, i když s činností každé jednotlivé ledové vrstvy je spojeno mnoho posunů a ústupů. Ledovec v Severní Americe byl soustředěn do dvou, později do tří center. Grónsko a Island byly pokryty úplně a byly zcela skryty pod pohyblivým ledovcem. V Evropě led pokrýval v různých obdobích Britské ostrovy, kromě jižního pobřeží Anglie a rozšířil se po západní Evropě dolů do Francie.
61:5.5 Před 2 000 000 lety první severoamerický ledovec začal svůj pohyb na jih. Nyní začínala doba ledová a tento ledovec potřeboval milion let na to, aby dokončil svůj posun ze severních tlakových center a zpáteční návrat k nim. Střední ledový pás se táhl na jih až do Kansasu; východní a západní ledová centra nebyla tak rozsáhlá.
61:5.6 Před 1 500 000 lety první velký ledovec ustupoval zpět na sever. Mezitím, ohromné množství sněhu padalo v Grónsku a v severovýchodní oblasti Severní Ameriky a zakrátko začala tato východní obrovská masa sněhu téci na jih. Toto byla druhá invaze ledu.
61:5.7 V Eurasii nebyly tyto dvě první invaze ledu rozsáhlé. Na počátku doby ledové byla Severní Amerika zaplněna mastodonty, osrstěnými mamuty, koňmi, velbloudy, jeleny, pižmony, bizony, pozemními lenochody, obrovitými bobry, tygry s dlouhými špičáky, lenochody velikosti slona a množstvím kočkovitých a psích čeledí. Ale v průběhu doby ledové se jejich počty rychle snížily v důsledku zvyšujícího se ochlazování. Ke konci doby ledové většina těchto živočišných druhů v Severní Americe vyhynula.
61:5.8 Mimo ledové oblasti se suchozemský a vodní život změnil jen málo. V době mezi ledovými invazemi bylo podnebí skoro tak mírné jako nyní, snad o málo teplejší. Přece jenom, ledovce byly lokální jevy, i když pokrývaly nesmírně rozsáhlé oblasti. Pobřežní klima bylo výrazně rozdílné v době, kdy byly ledovce v nečinnosti a tehdy, když se obrovské ledové hory sesouvaly z pobřeží Maine do Atlantiku, proklouzávaly přes Puget Sound do Tichého oceánu a s ohlušujícím rachotem narážely v Severním moři na norské fjordy.
¶ 6. PRIMITIVNÍ ČLOVĚK V DOBĚ LEDOVÉ
61:6.1 Významnou událostí tohoto glaciálního období byla evoluce primitivního člověka[1]. Mírně na západ od Indie, v oblasti, která je dnes pod vodou, se mezi potomky asijských kočovných lemurů staršího severoamerického typu náhle objevili savci, předchůdci člověka. Tito malí živočichové chodili převážně po zadních nohách a měli velké mozky v poměru k jejich velikosti těla a v porovnání s mozky jiných živočichů. V sedmdesáté generaci této vývojové řady se náhle objevila nová a vyšší skupina živočichů. Tito noví přechodoví savci─ dvakrát větší než jejich předkové a s úměrně zvětšenou inteligencí─se usadili až tehdy, když se náhle objevila třetí důležitá mutace, primáti. (Současně, v důsledku zpětného vývoje přechodového druhu savců vznikli předkové opic; a od toho dne do současnosti prošla lidská větev postupnou evolucí, zatímco podřády opic se nezměnily, nebo šly dokonce ve vývoji zpět.)
61:6.2 Před 1 000 000 let byla Urania zaregistrována jako obydlený svět. A mutace v rodu vyvíjejících se primátů dala náhle vzniknout dvěma primitivním lidským bytostem, skutečným předkům lidstva.
61:6.3 K této události došlo přibližně na počátku třetího ledovcového posunu; proto je zřejmé, že vaši pradávní předkové se rodili a množili ve stimulujícím, posilujícím a náročném prostředí. A jediní přeživší potomci těchto prapůvodních obyvatel Urantie, Eskymáci, dávají i nyní přednost pobytu v drsných severních klimatických podmínkách.
61:6.4 Na západní polokouli se lidé objevili až na konci doby ledové. Ale v obdobích mezi ledovými epochami přešli podél Středozemního moře na západ a brzy se rozšířili po celé Evropě. V jeskyních západní Evropy se nacházejí lidské kosti pomíchané s pozůstatky jak tropických, tak i arktických živočichů, svědčící o tom, že člověk žil v těchto oblastech v průběhu pozdějších epoch posouvajících se a vracejících se ledovců.
¶ 7. POKRAČOVÁNÍ DOBY LEDOVÉ
61:7.1 V době trvání glaciálního období probíhaly i jiné aktivity, ale působení ledu zastiňuje všechny ostatní jevy v severních zeměpisných šířkách. Žádná jiná pozemní činnost nezanechává takovou charakteristickou evidenci na topografii země. Charakteristické balvany a povrchové trhliny, jako jsou prohlubeniny, jezera, roztroušené kameny a kamenný prášek, nejsou spojeny s ničím jiným, než pouze s tímto přírodním jevem. Led je také odpovědný za mírné vyvýšeniny, neboli zvlněné povrchy, známé jako štěrkové pahorky. A jak se ledovec pohybuje, přemísťuje řeky a mění celý povrch země. Pouze ledovce zanechávají za sebou tyto charakteristické nánosy─svrchní, boční a koncové morény. Tyto nánosy, především svrchní, se v Severní Americe táhnou od východního pobřeží na sever a na západ. Nacházejí se také v Evropě a na Sibiři.
61:7.2 Před 750 000 lety třetí ledová masa, spojení středních a východních ledových polí Severní Ameriky, byla na své cestě na jih; ve svém vrcholu se dostala do jižní části Illinois, posunuvši řeku Mississippi o osmdesát kilometrů na západ a na východě dospěla až k řece Ohio a do střední Pennsylvánie.
61:7.3 V Asii sibiřský ledový pás dokončil svoji invazi na jih, zatímco v Evropě se pohyblivá masa ledu zastavila těsně před horskou bariérou Alp.
61:7.4 Před 500 000 lety, během pátého pohybu ledové masy, nový vývoj zrychlil průběh lidské evoluce. Náhle a v jedné generaci mutovalo z prapůvodního lidského rodu šest barevných ras. Tato událost má dvojnásobnou důležitost, protože také znamená příchod Planetárního Prince.
61:7.5 V Severní Americe byl postupující pátý ledovec složen ze tří ledových center. Ale východní ledovcové plató se táhlo jen na krátkou vzdálenost pod údolí Svatého Vavřince a západní ledová masa se jen o málo posunula na jih. Ale střední plató doputovalo do jižních oblastí a pokrylo velkou část státu Iowa. V Evropě nebyla tato ledová invaze tak rozsáhlá jako ta předchozí.
61:7.6 Před 250 000 lety začalo šesté a poslední zaledňování. A navzdory tomu, že severní vrchoviny začaly mírně klesat, toto bylo období s největším sněhovým nánosem na severních ledových polích.
61:7.7 Při této invazi se tři velká ledovcová plata spojila v jednu obrovskou ledovou masu a do této glaciální aktivity byla zapojena všechna západní pohoří. Ze všech ledovcových invazí v Severní Americe byla tato ta největší; Ledovec se posunul na jih na vzdálenost přes dva tisíce čtyři sta kilometrů od svých tlakových center a Severní Amerika zažila svoje nejnižší teploty.
61:7.8 Před 200 000 lety, během postupu posledního ledovce, došlo k episodě, která měla značný vliv na chod událostí na Urantii─vzpoura Lucifera.
61:7.9 Před 150 000 lety dosáhl šestý a poslední ledovec nejvzdálenějších míst svého posunu na jih: západní ledovcové plató skončilo těsně za kanadskou hranicí, střední dorazilo dolů do Kansasu, Missouri a Illinoi a východní plató postupovalo na jih a pokrývalo větší část Pensylvánie a Ohia.
61:7.10 Toto je ledovec, vytvářející mnoho jazyků, nebo splazů, které vykrojily současná jezera, velká i malá. Během ústupu ledovce vznikla severoamerická soustava Velkých jezer. A geologové Urantie velmi přesně rozlišili jednotlivá stadia tohoto procesu a správně se domnívají, že tyto vodní masy, v různých obdobích, se nejdříve vylily do mississippského údolí, potom na východ do Hudsonova údolí a nakonec severním směrem do údolí řeky Svatého Vavřince. Uplynulo třicet sedm tisíc let od doby, kdy se spojená soustava Velkých jezer začala vylévat přes dnešní niagarskou trasu.
61:7.11 Před 100 000 lety, v průběhu ustupování posledního ledovce se začala formovat obrovská polární ledovcová plata a centrum kumulování ledu se posunulo daleko na sever. A pokud budou polární oblasti pokryty ledem je velmi nepravděpodobné, aby nastala další doba ledová, bez ohledu na budoucí zvedání pevniny, nebo na změny v oceánských proudech.
61:7.12 Postup tohoto posledního ledovce trval sto tisíc let a stejnou dobu potřeboval na to, aby dokončil svůj návrat na sever. Oblasti s mírným podnebím byly bez ledu více než padesát tisíc let.
61:7.13 Kruté období ledovců zahubilo mnoho živočišných druhů a mnoho dalších radikálně změnilo. Mnozí prošli krutým výběrem v procesu migrace z místa na místo, způsobený postupujícím a vracejícím se ledovcem. Takovými živočichy, kteří následovali pohyb ledovce tam a zpět po pevnině, byli medvěd, bizon, sob, pižmoň, mamut a mastodon.
61:7.14 Mamut vyhledával otevřené prérie, ale mastodon dával přednost chráněným okrajům zalesněných oblastí. Mamut pobýval až do pozdní doby na území od Mexika do Kanady; sibiřský druh byl pokryt srstí. Mastodon žil v Severní Americe tak dlouho, dokud ho nevyhubil rudý člověk, podobně jako bílý člověk vybíjel bizony.
61:7.15 V průběhu posledního zalednění vyhynul v Severní Americe kůň, tapír, lama a tygr s dlouhými špičáky. Místo nich přišli z Jižní Ameriky lenochodi, pásovci a vodní prase.
61:7.16 Nucená migrace života před postupujícím ledovcem vedla k neobvyklému směšování rostlin a živočichů a po ústupu poslední ledové invaze mnoho arktických rostlin i živočichů zůstalo vysoko na některých horských vrcholech, kam unikli, aby nebyli zničeni ledovcem. A proto se dnes nacházejí tyto přemístěné rostliny a živočichové vysoko v evropských Alpách a také v Appalačském pohoří v Severní Americe.
61:7.17 Doba ledová je posledním uceleným geologickým obdobím, takzvaný pleistocén, které trvalo déle než dva miliony let.
61:7.18 Před 35 000 lety skončila velká doba ledová, s výjimkou polárních oblastí planety. Toto datum je významné také proto, že přibližně v tuto dobu přišli na planetu Materiální Syn a Materiální Dcera a začíná období adamické správy. Časově se to shoduje se začátkem holocénu, čili post-ledovcového období.
61:7.19 Toto vyprávění, od období objevení se savců do konce doby ledové a k začátku historické epochy, zahrnuje téměř padesát milionů let. Toto je poslední─současné─geologické období, známé vašim badatelům jako kenozoikum, čili nedávná éra historie země.
61:7.20 [Připraveno Nositelem Života, trvale pobývajícím na planetě.]
| Kapitola 60. Urantia v éře raného suchozemského života |
Index
Více verzí |
Kapitola 62. Rané rasy předchůdce člověka |
¶ Reference
- ↑ Ranní člověk: Gn 1:26-27; Gn 2:7.