1 I stalo se, že když král sedel v dome svém, a Hospodin jemu dal odpocinutí vukol prede všemi neprátely jeho,
2 Rekl král Nátanovi proroku: Pohled medle, já bydlím v dome cedrovém, truhla pak Boží prebývá mezi kortýnami.
3 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, ucin, nebo Hospodin s tebou jest.
4 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, rkoucí:
5 Jdi a povez služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi staveti budeš dum, v kterémž bych prebýval?
6 Ponevadž jsem nebydlil v dome od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale precházel jsem s stánkem a príbytkem sem i tam.
7 Nadto kudyž jsem koli chodil se všechnemi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo rekl kterému z soudcu Izraelských, kterémuž jsem prikázal pásti lid svuj Izraelský, rka: Proc jste mi neustaveli domu cedrového?
8 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupu: Ját jsem te vzal z ovcince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
9 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také neprátely tvé vyhladil jsem pred tvárí tvou, a ucinil jsem tobe jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi.
10 Zpusobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v míste svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé,
11 Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ted dal odpocinutí tobe prede všemi neprátely tvými. Presto oznamujet Hospodin, že on sám tobe dum vzdelá.
12 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím síme tvé po tobe, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho. [1] [2]
13 Ont ustaví dum jménu mému, a já utvrdím trun království jeho až na veky.
14 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhreší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synu lidských. [3]
15 Ale milosrdenství mé nebude odjato od neho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tvári tvé.
16 A tak utvrzen bude dum tvuj a království tvé až na veky pred tebou, a trun tvuj bude stálý až na veky.
17 Vedlé všech slov techto, a podlé všeho videní tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.
18 Tedy všed král David, posadil se pred Hospodinem a rekl: Kdo jsem já, Panovníce Hospodine, a jaký jest dum muj, že jsi mne privedl v ta místa.
19 Nýbrž ještet se to málo videlo, Panovníce Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé casy, ješto jest to povaha lidská, Panovníce Hospodine.
20 Ale což již více má mluviti David pred tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníce Hospodine.
21 Pro slovo své a podlé srdce svého ciníš všecky tyto veci veliké, v známost je uvode služebníku svému.
22 (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobe rovného, anobrž není žádného Boha krome tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. [4]
23 Kdo tedy jest jako lid tvuj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Buh šel, aby jej sobe vykoupil za lid, a dobyl sobe jména, a ucinil tobe, ó Izraeli, tyto veliké veci a hrozné v zemi tvé, pred oblícejem lidu svého, kterýž jsi sobe vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohu jejich?
24 A vzdelal jsi sobe lid svuj Izraelský, sobe v lid až na veky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem.
25 Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na veky, a ucin tak, jakž jsi mluvil,
26 Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na veky, když se ríkati bude: Hospodin zástupu jest Buh nad Izraelem, a dum služebníka tvého Davida aby byl stálý pred oblícejem tvým. [5]
27 Nebo ty, Hospodine zástupu, Bože Izraelský, zjevil jsi mne služebníku svému, rka: Dum ustavím tobe. Protož usoudil služebník tvuj v srdci svém, aby se modlil tobe modlitbou touto.
28 A tak již, Panovníce Hospodine, ty sám jsi Buh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré veci tyto.
29 Již tedy rac požehnati domu služebníka svého, aby trval na veky pred oblícejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dum služebníka tvého na veky.