1 První zajisté knihu sepsalt jsem, ó Teofile, o všech vecech, kteréž zacal Ježíš ciniti a uciti, [1]
2 Až do toho dne, v kterémžto dav prikázání apoštolum, kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhuru vzat jest.
3 Kterýmžto i zjevoval sebe samého živého po svém umucení ve mnohých jistých duvodích, za ctyridceti dnu ukazuje se jim a mluve o království Božím.
4 A shromáždiv se s nimi, prikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby ocekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. [2] [3]
5 Nebo Jan zajisté krtil vodou, ale vy pokrteni budete Duchem svatým po nemnohých techto dnech. [4] [5]
6 Oni pak sšedše se, otázali se ho, rkouce: Pane, v tomto-li casu napravíš království Izraelské? [6] [7]
7 I rekl jim: Nenít vaše vec znáti casy anebo príhodnosti casu, kteréžto Otec v moci své položil. [8]
8 Ale prijmete moc Ducha svatého, pricházejícího na vás, a budete mi svedkové, i v Jeruzaléme, i ve všem Judstvu, i v Samarí, a až do posledních koncin zeme. [9] [10] [11]
9 A to povedev, ani na to hledí, vzhuru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od ocí jejich. [12]
10 A když za ním v nebe jdoucím pilne hledeli, aj, dva muži postavili se podle nich v rouše bílém,
11 A rekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž vzhuru vzat jest od vás do nebe, takt prijde, jakž jste spatrili zpusob jeho jdoucího do nebe.
12 Tedy navrátili se do Jeruzaléma od hory, jenž slove Olivetská, kteráž jest blízko Jeruzaléma, vzdálí cesty jednoho dne svátecního. [13]
13 A když prišli domu, vstoupili do vrchního príbytku domu, kdež prebývali, i Petr i Jakub, i Jan a Ondrej, Filip a Tomáš, Bartolomej a Matouš, Jakub Alfeuv a Šimon Zelótes a Judas bratr Jakubuv. [14]
14 Ti všickni byli trvajíce jednomyslne na modlitbe a pokorné prosbe s ženami a s Marijí, matkou Ježíšovou, i s bratrími jeho. [15]
15 V tech pak dnech povstav Petr uprostred ucedlníku, rekl (a byl zástup lidí spolu shromáždených okolo sta a dvadcíti): [16]
16 Muži bratrí, musilo se naplniti Písmo to, kteréž predpovedel Duch svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi, kterýž byl vudce tech, jenž jímali Ježíše. [17]
17 Nebo byl pricten k nám, a byl došel losu prisluhování tohoto.
18 Ten zajisté obdržel pole ze mzdy nepravosti, a obesiv se, rozpukl se na dvé, i vykydla se všecka streva jeho. [18]
19 A to známé jest ucineno všechnem prebývajícím v Jeruzaléme, takže jest nazváno pole to vlastním jazykem jejich Akeldama, to jest pole krve.
20 Psáno jest zajisté v knihách Žalmu: Budiž príbytek jeho pustý, a nebud, kdo by prebýval v nem, a opet: Biskupství jeho vezmi jiný.
21 Protož musít to býti, aby jeden z tech mužu, kteríž jsou s námi bývali po všecken cas, v nemž prebýval mezi námi Pán Ježíš,
22 Pocav od krtu Janova až do dne toho, v kterémžto vzhuru vzat jest od nás, byl svedkem spolu s námi vzkríšení jeho.
23 Tedy postavili dva, Jozefa, jenž sloul Barsabáš, kterýž mel príjmí Justus, a Mateje.
24 A modléce se, rekli: Ty, Pane, všech srdcí zpytateli, ukažiž, kterého jsi vyvolil z techto dvou, [19] [20]
25 Aby prijal los prisluhování tohoto a apoštolství, z nehož jest vypadl Jidáš, aby odšel na místo své.
26 I dali jim losy. Spadl pak los na Mateje, i pripojen jest z spolecného snešení k jedenácti apoštolum. [21]