1 A když prišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom míste. [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]
2 I stal se rychle zvuk s nebe, jako pricházejícího vetru prudkého, a naplnil všecken dum, kdež sedeli.
3 I ukázali se jim rozdelení jazykové jako ohen, kterýžto posadil se na každém z nich.
4 I naplneni jsou všickni Duchem svatým, a pocali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. [10] [11] [12]
5 Byli pak v Jeruzaléme prebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
6 A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví prirozeným jazykem jeho.
7 I desili se všickni a divili se, rkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteríž mluví, Galilejští?
8 A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?
9 Partští, a Medští, a Elamitští, a kteríž prebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
10 V Frygii a v Pamfylii, v Egypte a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Rímané, Židé, i vnove na víru obrácení,
11 Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké veci Boží.
12 I desili se všickni a divili se, jeden k druhému rkouce: I což toto bude?
13 Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.
14 A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteríž bydlíte v Jeruzaléme, toto vám známo bud, a ušima pozorujte slov mých. [13]
15 Jiste nejsout tito, jakož vy se domníváte, zpilí, ponevadž jest teprv tretí hodina na den.
16 Ale totot jest, což jest predpovedíno skrze proroka Joele: [14]
17 A budet v posledních dnech, (dí Buh,) vyleji z Ducha mého na všeliké telo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši videní vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
18 A zajisté na služebníky své a na služebnice své v tech dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.
19 A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a ohen a páru dýmovou. [15]
20 Slunce obrátí se v temnost a mesíc v krev, prve než prijde den Páne veliký a zjevný.
21 A stanet se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páne, spasen bude. [16]
22 Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveliceného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž cinil skrze neho Buh uprostred vás, jakož i vy sami víte, [17]
23 Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a predzvedení Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukrižovavše, zamordovali jste.
24 Jehožto Buh vzkrísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.
25 Nebo David praví o nem: Spatroval jsem Pána pred sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
26 Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk muj, nýbrž i telo mé odpocine v nadeji.
27 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš videti svatému svému porušení.
28 Známé jsi mi ucinil cesty života, a naplníš mne utešením pred oblicejem svým.
29 Muži bratrí, sluší smele mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umrel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne. [18]
30 Prorok tedy byv a vedev, že prísahou zavázal se jemu Buh, že z plodu ledví jeho podle tela vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,
31 To predzvedev, mluvil o vzkríšení Kristovu, že není opuštena duše jeho v pekle, ani telo jeho videlo porušení.
32 Toho Ježíše vzkrísil Buh, jehožto my všickni svedkové jsme. [19]
33 Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte. [20]
34 Nebot jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Rekl Pán Pánu mému: Sed na pravici mé,
35 Dokavadž nepoložím neprátel tvých, aby byli podnože noh tvých.
36 Protož veziž jiste všecken dum Izraelský, žet jest Buh i Pánem ho ucinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukrižovali. [21]
37 To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a rekli ku Petrovi a k jiným apoštolum: Což máme ciniti, muži bratrí?
38 Tedy Petr rekl k nim: Pokání cinte, a pokrti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštení hríchu a prijmete dar Ducha svatého. [22] [23]
39 Vámt jest zajisté zaslíbení stalo se a synum vašim, i všechnem, kteríž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Buh náš.
40 A jinými slovy mnohými osvedcoval a napomínal jich, rka: Oddelte se od pokolení toho zlého.
41 Tedy ti, kteríž ochotne prijali slova jeho, pokrteni jsou, a pripojilo se k nim ten den duší okolo trí tisícu. [24] [25]
42 I zustávali v ucení apoštolském, a v spolecnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. [26]
43 I prišla na všelikou duši bázen, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.
44 Všickni pak verící byli pospolu, a meli všecky veci obecné. [27] [28]
45 A prodávali vladarství a statky, a delili mezi všecky, jakž komu potrebí bylo. [29]
46 A na každý den trvajíce jednomyslne v chráme, a lámajíce po domích chléb, prijímali pokrm s potešením a sprostností srdce, [30] [31]
47 Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak pridával církvi na každý den tech, kteríž by spaseni byli.