© 2019 Nadace Urantia
176:0.1 V TOTO úterý večer, když Ježíš a apoštolové vyšli z chrámu a vydali se na cestu do getsemanského tábora, Matouš, ukazujíc na stavbu chrámu, řekl: „Učiteli, podívej se na tyto mohutné budovy. Vidíš ty obrovské kameny a krásné zdobení; mohou být tyto budovy zničeny?“ Pokračovali v cestě na Olivovou horu a Ježíš řekl: „Vidíte tyto obrovské kameny a tento masivní chrám; opravdu, opravdu vám říkám: brzy přijdou dny, kdy tady nezůstane kámen na kameni. Všechno bude rozmetáno[1].“ Tato slova, popisující zničení posvátného chrámu, vzbudila zájem apoštolů jdoucích za Ježíšem; nebyli schopni si představit událost, kromě konce světa, která by způsobila zničení chrámu[2].
176:0.2 Aby se vyhnuli zástupům lidí procházejících Kidrónským údolím směrem ke Getsemane, Ježíš a jeho druhové se rozhodli vystoupat kousek po západním svahu Olivové hory a pak jít po stezce ke svému táboru, který se nacházel nedaleko veřejného tábořiště u Getsemane. Když scházeli z cesty, vedoucí do Betanie, uviděli chrám, jak je ozářen paprsky zapadajícího slunce. A když byli na vrcholu hory, dívali se, jak se rozsvěcují městská světla a hleděli na krásu osvětleného chrámu; a tady, pod jemným světlem měsíce v úplňku, se Ježíš a apoštolové posadili. Učitel s nimi hovořil a po chvíli mu Natanael položil tuto otázku: „Řekni nám, Učiteli, jak poznáme, kdy přijde čas těchto událostí?“[3]
¶ 1. ZNIČENÍ JERUSALEMA
176:1.1 V odpovědi na otázku Natanaela, Ježíš řekl: “Ano, řeknu vám o časech, kdy tento národ naplní po okraj pohár své ničemnosti; kdy spravedlnost rychle sestoupí na město našich otců. Já vás brzy opustím; půjdu k Otci. Až vás opustím, mějte se na pozoru, aby vás nikdo neoklamal, neboť mnozí přijdou jako osvoboditelé a mnohé svedou z cesty. Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, nelekejte se[4]. I když se všechny tyto věci stanou, nebude to ještě konec Jerusalema[5]. Nesmí vás vyvést z míry hladomory a zemětřesení; ani nesmíte být znepokojeni, když budete vydáni občanským správám a budete pronásledováni kvůli evangeliu. Budete vyhozeni ze synagog a kvůli mně uvězněni a někteří z vás budou zabiti[6]. Když budete předvedeni před vladaře a vládce, bude to pro potvrzení vaší víry a prokázání vaší oddanosti evangeliu království. A když budete stát před soudci, nemějte obavy z toho, co tam řeknete, poněvadž v tu chvíli vás povede duch, jak odpovědět vašim nepřátelům[7]. V ty těžké dny dokonce vaši příbuzní, vedeni těmi, kteří zavrhli Syna Člověka, vás vydají do vězení a na smrt. Je možné, že po nějakou dobu budete kvůli mně nenáviděni všemi lidmi, ale já vás neopustím ani během těchto pronásledování; můj duch vás nenechá samotné. Buďte trpěliví! Nepochybujte o tom, že toto evangelium království zvítězí nad všemi nepřáteli a bude nakonec kázáno ve všech národech.“
176:1.2 Ježíš se odmlčel, když se podíval dolů na město. Učitel si byl vědom toho, že odmítnutí duchovní koncepce Mesiáše, rozhodnutí lpět tvrdošíjně a slepě na materiální misi očekávaného osvoboditele, brzy přivede židy k přímému střetu s mocnými římskými vojsky a že takový souboj může pouze skončit konečným a úplným poražením židovského národa. Zavržením jeho duchovního poskytnutí a odmítnutím přijmout světlo nebes, které tak milosrdně na ně svítilo, jeho národ si tímto zpečetil svůj konec jako nezávislý národ se zvláštní duchovní misí na zemi. Také židovští vůdcové později přiznali, že to byla právě tato věky trvající představa o Mesiášovi, která byla bezprostřední příčinou nepokojů, které nakonec vedly k zániku jejich národa.
176:1.3 Poněvadž se Jerusalem měl stát kolébkou raného evangelického hnutí, Ježíš nechtěl, aby jeho učitelé a kazatelé zahynuli ve strašné porážce židovského národa ve spojení se zničením Jerusalema; proto dal svým stoupencům tyto pokyny. Ježíš měl velké obavy, aby se někteří z jeho apoštolů nezapojili do těchto nadcházejících bojů a nezemřeli při pádu Jerusalema.
176:1.4 Potom se Ondřej zeptal: „Ale, Učiteli, jestli Svaté Město a chrám budou zničeny a jestli ty tady nebudeš, abys nás vedl, kdy máme odejít z Jerusalema? Ježíš odpověděl: „Můžete zůstat ve městě i po mém odchodu a dokonce i v období těžkostí a krutého pronásledování, ale když potom uvidíte Jerusalem obklíčen římskými vojsky po vzpouře falešných proroků, pak budete vědět, že jeho zničení se blíží; tehdy musíte uprchnout do hor. Ať nikdo z městských a okolních obyvatel nezůstává ve městě a nesnaží se něco zachránit a ti, kteří jsou za městem, ať do něj nevcházejí[8]. Bude mnoho utrpení, protože to bude doba pomsty jinověrců[9]. A až opustíte město, tento nepokorný národ padne ostřím meče a jeho lidé budou odvedeni do zajetí na všechny strany; a tak Jerusalem bude zašlapán pohany. Nyní vás však varuji: nenechejte se oklamat. Jestli někdo za vámi přijde a řekne: „Pohleďte, je tu Mesiáš!“ nebo: „Pohleďte! Je to on!“, nevěřte, jelikož se objeví mnoho falešných učitelů, kteří mnoho lidí svedou na scestí[10]. Ale vy se nedáte oklamat, poněvadž jsem vám o tom všem pověděl dříve.“
176:1.5 Apoštolové dlouho seděli mlčky za měsíčního světla, zatímco se tyto ohromující předpovědi Učitele vstřebávaly do jejich zmatených myslí. A právě na základě tohoto varování prakticky celá skupina věřících a učedníků uprchla z Jerusalema na sever hned po prvním spatření římských jednotek, kde našla bezpečný úkryt v Pelle.
176:1.6 Ale i po tomto výslovném varování mnoho Ježíšových stoupenců si vyložilo tyto předpovědi jako narážku na ty změny, které zřejmě v Jerusalemu nastanou, když druhý příchod Mesiáše povede k ustanovení Nového Jerusalema a rozšíření města tak, aby se stalo hlavním světovým městem[11]. Ve svých myslích tito židé zarytě spojovali zničení chrámu s „koncem světa.“ Věřili, že tento Nový Jerusalem zaplní celou Palestinu; že po konci světa se ihned objeví „nové nebe a nová země[12][13].“ A proto nebylo zvláštní, když Petr řekl: „Učiteli, my víme, že všechno toto pomine když se objeví nové nebe a nová země, ale jak budeme vědět, kdy se ty vrátíš, abys to všechno vykonal?“[14]
176:1.7 Když to Ježíš uslyšel, zůstal chvíli zamyšlený a potom řekl: „Vy stále děláte chybu v tom, že se pořád snažíte spojit nové učení se starým; vy zarputile nechcete rozumět celému mému učení; vy úporně trváte na výkladu evangelia v souladu s vašimi zakořeněnými přesvědčeními. Nicméně, pokusím se vám to vysvětlit.“
¶ 2. DRUHÝ PŘÍCHOD UČITELE
176:2.1 Při několika příležitostech udělal Ježíš prohlášení, která vedla jeho posluchače k zamyšlení, že přestože chce tento svět brzy opustit, určitě se vrátí, aby dokončil práci pro vytvoření nebeského království. S tím, jak sílilo přesvědčení jeho stoupenců, že se je opravdu chystá opustit a když potom odešel z tohoto světa, bylo zcela přirozené, že všichni věřící silně vkládali své naděje do těchto slibů o návratu. Doktrína o druhém příchodu Krista se tím brzy stala součástí učeních křesťanů a téměř každá nová generace učedníků vroucně věřila v tuto pravdu a důvěřivě se těšila na jeho druhý příchod.
176:2.2 Když se tito první učedníci a apoštolové měli rozloučit se svým Vychovatelem a Učitelem, tak o to mnohem více ulpěli na tomto slibu o návratu a velmi rychle spojili předpověděné zničení Jerusalema s tímto slíbeným druhým příchodem. A pokračovali v tomto výkladu jeho slov bez ohledu na to, že po celý tento večer dávání pokynů na Olivové hoře vynaložil Učitel mimořádné úsilí, aby právě takovému omylu zabránil.
176:2.3 V další části odpovědi na Petrovu otázku Ježíš řekl: „Proč stále čekáte na to, že Syn Člověka usedne na trůn Davida a doufáte, že potom budou naplněny materiální tužby židů? Neříkal jsem vám po celé tyto roky, že moje království není z tohoto světa? To, co vy teď tam dole vidíte, brzy skončí, ale to bude nový začátek, ze kterého se evangelium království rozšíří do celého světa a toto spasení přijde ke všem národům[15][16]. A když království dosáhne plného svého naplnění, buďte ujištěni, že nebeský Otec vás určitě navštíví s rozšířeným zjevením pravdy a novým projevem spravedlnosti─tak, jak již poskytl tomuto světu toho, který se stal princem temnoty, a potom Adama, za kterým následoval Melkísedek, a nyní je to Syn Člověka. Takto bude můj Otec i nadále pokračovat prokazovat své milosrdenství a projevovat svoji lásku i tomuto temnému a hříšnému světu. Také i já budu, poté, až mně Otec udělí veškerou moc a právo, pokračovat ve sledování vašich osudů a vést vás ve věcech království přítomností mého ducha, který bude brzy rozlit na celé lidstvo. I když budu takto s vámi svým duchem, slibuji vám také, že se jednou vrátím na tento svět, kde jsem žil v těle a získal zkušenost současného odhalení Boha člověku a přivedení člověka k Bohu. Velmi brzy vás budu muset opustit a vrátit se k práci, kterou Otec svěřil do mých rukou, ale buďte stateční, poněvadž se někdy vrátím. Mezitím vás můj Duch Pravdy bude podporovat a vést.
176:2.4 Nyní mne vidíte ve slabosti a v těle, ale když se vrátím, přijdu v síle a v duchu[17]. Oči těla vidí Syna Člověka v těle, ale pouze oči ducha uvidí Syna Člověka, proslaveného Otcem a objevující ho se na zemi ve svém vlastním jméně.
176:2.5 Ale doba dalšího objevení se Syna Člověka je známa pouze radám Ráje; dokonce ani nebeští andělé nevědí, kdy to bude[18]. Nicméně, musíte rozumět, že když toto evangelium království bude provoláno celému světu pro spasení všech národů a když nastane konec epochy, Otec vám pošle jiného završitele soudního období, anebo se vrátí Syn Člověka, aby vynesl soud nad epochou.
176:2.6 Co se týká utrpení Jerusalema, o kterém jsem vám říkal, dokonce ještě za života této generace se moje slova naplní, ale pokud se jedná o dobu druhého příchodu Syna Člověka, nikdo na nebi či na zemi o tom nemůže nic říct[19]. Ale vy budete potřebovat moudrost, abyste viděli konec epochy; musíte být bdělí, abyste zpozorovali znamení času[20]. Vy víte, že když fíkovník vyraší své měkké větve a vyrůstá na nich listí, tak je léto blízko. Obdobně je tomu i tehdy, když svět projde dlouhou zimou materiálního myšlení a uvidíte, jak přichází duchovní jaro nového soudního období, tak vězte, že léto nové návštěvy se blíží.
176:2.7 Ale jaký význam má toto učení ve vztahu k příchodu Božích Synů? Vy opravdu nechápete, že až každý z vás bude povolán vzdát svůj životní boj a projde bránou smrti, stane ihned před soudem a tváří v tvář faktům nového období služby ve věčném plánu nekonečného Otce? To, čemu celý svět musí čelit jako prostému faktu na konci epochy, každý z vás, jako jedinec, musí s určitostí čelit vlastní osobní zkušenosti při dosažení konce vašeho fyzického života a tím být postaven před podmínky a požadavky, spojené s příštím zjevením věčného růstu království Otce[21].“
176:2.8 Ze všech proslovů, které Učitel měl ke svým apoštolům, nebyl žádný pro ně tak matoucí, jako tento, pronesený v tento úterní večer na Olivové hoře, týkající se dvou témat─zničení chrámu a jeho vlastního druhého příchodu[22]. Proto se pozdější písemné záznamy, založené na vzpomínkách o tom, co Učitel řekl při této mimořádné události, tak málo shodují. Proto tedy, když svědectví o tom, co bylo řečeno v ten úterní večer, byla tak nejasná, objevilo se mnoho různých podáních; a velmi brzy ve druhém století bylo židovské apokalyptické proroctví o Mesiášovi, napsaném nějakým Seltou, který sloužil u dvora císaře Caliguly, celé vepsáno do Evangelia Matouše a následně přidáno (částečně) do svědectví Marka a Lukáše. Právě v tomto Seltově díle se objevuje podobenství o deseti pannách[23]. Žádná jiná část evangelického textu neutrpěla takové značné překroucení, jako učení tohoto večera[24]. Ale evangelium apoštola Jana nebylo nikdy takto změněno.
176:2.9 Když se těchto třináct mužů znovu vydalo na svoji cestu do tábora, šli mlčky a cítili silné emocionální napětí. Jidáš se s konečnou platností rozhodl opustit své druhy. Bylo již pozdě, když David Zebedeus a Jan Marek a několik čelních učedníků přivítali Ježíše a dvanáct apoštolů v novém táboře, ale apoštolům se ještě nechtělo spát; toužili dozvědět se více o zničení Jerusalema, odchodu Učitele a konci světa.
¶ 3. DALŠÍ ROZHOVOR V TÁBOŘE
176:3.1 Když se posadili kolem táborového ohně, bylo jich tam přibližně dvacet, Tomáš se zeptal: „Jelikož se vrátíš, abys dokončil práci pro království, jak se máme chovat po dobu tvé nepřítomnosti , kdy ty se budeš zabývat dílem Otce?“ Ježíš se na ně podíval ve světle ohně a řekl:
176:3.2 „A dokonce i ty, Tomáši, jsi nepochopil má slova. Neučil jsem vás po celou tu dobu, že vaše spojení s královstvím je duchovní a individuální a zcela spočívá v osobní duchovní zkušenosti─opravdovým poznáním, že jste synové Boha? Co ještě k tomu mám říci? Pád národů, zhroucení impérií, zničení nevěřících židů, konec epochy, dokonce konec světa, co mají tyto věci co do činění s tím, kdo věří v evangelium a ukrývá svůj život v bezpečí věčného království? Vy, kteří znáte Boha a věříte v evangelium, máte již jistotu věčného života. Poněvadž vaše životy byly prožity v duchu a pro Otce, nemusíte se ničeho vážného obávat. Stavitelé království, zmocnění občané nebeských světů, se nenechají zneklidnit světskými převraty či znepokojit pozemskými pohromami. Na čem záleží vám, kteří věříte v toto evangelium, jestli se zničí národ, skončí epocha, nebo se zhroutí všechno viditelné, když víte, že váš život je dar Syna a že zárukou jeho věčné bezpečnosti je Otec? Žijíc světský život ve víře a přinášejíc plody ducha v čestnosti láskyplné služby svým bližním, můžete se s jistotou těšit na další krok na věčné cestě s tou stejnou vírou ve spasení, která vás provedla přes vaši první a pozemskou pouť v synovství s Bohem.
176:3.3 Každá generace věřících by měla pokračovat ve své práci a brát do úvahy možný návrat Syna Člověka, stejně jako každý jednotlivý věřící pokračuje ve své životní práci a bere do úvahy nevyhnutelnou a stále hrozící přirozenou smrt[25]. Když díky své víře se stanete syny Božími, všechno ostatní nemá žádný význam pro jistotu spasení. Ale nemylte se! Tato víra ve spasení je víra živá a vzrůstající měrou projevuje plody toho božského ducha, který ji nejdříve probudil v lidském srdci. To, že jste jednou přijali synovství v nebeském království vás nespasí, jestliže vědomě a tvrdošíjně odmítáte ty pravdy, které jsou spojeny se zvýšeným přinášením plodů ducha Božími syny v těle. Vy, kteří společně se mnou vykonáváte dílo Otce na zemi, můžete dokonce ještě i teď opustit království, jestli cítíte, že se vám nelíbí způsob Otcovy služby lidstvu.
176:3.4 Jako jedinci a jako generace věřících, poslouchejte mne dobře, řeknu vám podobenství: Žil jeden velmož, který se chystal na dlouhou cestu do cizí země. Před svým odchodem svolal všechny své důvěryhodné služebníky a svěřil jim všechen svůj majetek. Jednomu dal pět talentů, druhému dva a třetímu jeden. Tak svěřil každému ze skupiny čestných služebníků své jmění podle jejich schopností a odcestoval. Po pánově odchodu se sluhové dali do práce, aby vytvořili zisk ze svěřeného jmění. Ten, který dostal pět talentů, ihned začal s nimi obchodovat a velmi brzy vyzískal dalších pět. Také i ten, který dostal dva talenty, brzy vydělal další dva. A také i všichni ostatní služebníci vytvořili zisk pro svého pána, kromě toho, který dostal jenom jeden talent. Ten potom šel, vykopal jámu a do ní ukryl peníze svého pána[26]. Zanedlouho se pán těchto služebníků vrátil, zavolal je k sobě, aby začal účtovat. A když se všichni k němu dostavili, přistoupil ten, který dostal pět talentů a přinesl pánovi peníze, kterému byly svěřeny a ještě dalších pět a řekl: „Pane, svěřil jsi mně pět talentů, abych je investoval a jsem potěšen, že ti mohu dát ještě pět dalších talentů jako zisk.“ Jeho pán mu odpověděl: „Výborně, dobrý a věrný služebníku; byl jsi věrný nad málem; nyní tě ustanovím dozorcem nad mnohými; pojď a rozděl se o radost se svým pánem.“ Potom přistoupil ten, který dostal dva talenty a řekl: „Pane, svěřil jsi mi dva talenty; pohleď, vydělal jsem ještě další dva.“ Jeho pán mu na to odpověděl: „Výborně, dobrý a věrný služebníku; ty jsi byl také věrný nad málem a já tě nyní ustanovím nad mnohými; pojď a rozděl se o radost se svým pánem.“ A potom přišel k účtování ten, který dostal jeden talent. Tento služebník přistoupil k pánovi a řekl: „Pane, poznal jsem tě a vím, že jsi chytrý člověk, který očekává výtěžek tam, kde sám osobně nepracuje; proto jsem se bál riskovat, abych nepřišel o to, co mně bylo svěřeno. Tvůj talent jsem bezpečně zakopal do země; tady máš, co ti patří.“ Ale jeho pán mu odpověděl: „Jsi líný a nesnaživý služebník. Ty jsi sám přiznal to, že jsi věděl, že budu po tobě požadovat vyúčtování s přiměřeným ziskem, takovým, jaký mně dnes předali tvoji pilní druhové služebníci. Jelikož jsi to věděl, měl jsi proto alespoň dát mé peníze peněžníkům, abych po mém návratu dostal to, co mi patří i s úrokem.“ A pak tento pán řekl hlavnímu správci: „Vezmi ten talent od tohoto nevýdělečného služebníka a dej ho tomu, který má deset talentů.“[27]
176:3.5 Každému, kdo má, bude ještě přidáno a bude mít dostatek; ale ten, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má[28]. Vy nemůžete stát nečinně v záležitostech věčného království. Můj Otec vyžaduje, aby všechny jeho děti vyrůstaly v ušlechtilosti a ve vědomí pravdy[29]. Vy, kteří znáte tyto pravdy, musíte přinášet více plodů ducha a projevovat vzrůstající oddanost nezištné službě svým druhům služebníkům[30]. A pamatujte si, že vaše pomoc jednomu z mých nejprostších bratrů, je vaší službou mně[31].
176:3.6 A proto byste nyní měli pokračovat ve vykonávání díla Otce─nyní, potom a navěky. Pracujte dokud se nevrátím. Svědomitě konejte to, co vám bylo svěřeno a takto budete připraveni, když smrt vás přizve k účtování. A prožitím života pro slávu Otce a uspokojení Syna vstoupíte s radostí a nesmírně velkým potěšením do věčné služby nekonečného království.“
176:3.7 Pravda je živoucí; Duch Pravdy neustále vede děti světla do nových oblastí duchovní reality a božské služby. Pravda vám není dána pro to, abyste ji ztvárnili do ustálených, bezpečných a uctívaných forem. Vaše sdělení pravdy musí být natolik vystupňováno vaší osobní zkušeností, aby nová krása a opravdové duchovní zisky byly odhaleny všem těm, kdo vidí vaše duchovní plody a v důsledku toho budou vedeni k velebení nebeského Otce. Pouze ti věrní služebníci, kteří takto rostou ve vědomí pravdy a kteří si tím vyvíjejí schopnost pro božské vnímání duchovních realit, mohou někdy doufat v „plné dělení radosti se svým Hospodinem[32].“ Jaký smutný pohled představuje názor následných generací samozvaných následovníků Ježíše, když mluví o jejich správcovství božské pravdy: „Tady, Učiteli, je ta pravda, kterou jsi nám svěřil před sto či tisíci lety[33]. Nic jsme neztratili; svědomitě jsme zachovali všechno, co jsi nám dal; nedovolili jsme žádné změny v tom, co jsi nás učil; tady je ta pravda, kterou jsi nám dal.“ Ale taková obhajoba duchovní nečinnosti neospravedlňuje neplodného správce pravdy v přítomnosti Učitele. Učitel pravdy bude vyžadovat vyúčtování v souladu s tou pravdou, která vám byla svěřena.
176:3.8 V příštím světě bude po vás požadováno dát zprávu o tom, jak jste naložili s dary a se svěřeným správcovstvím na tomto světě. Bez ohledu na to, zdali zděděných talentů je málo či hodně, čeká vás spravedlivé a milosrdné účtování. Jestliže dary jsou použity pouze pro vlastní sobecké zisky a žádná myšlenka není věnována vyšší povinnosti dosáhnout zvýšené úrody duchovních plodů, což se projevuje v neustále se rozšiřující službě lidem a úctě k Bohu, takoví sobečtí služebníci musí být připraveni přijmout důsledky své vlastní vědomé volby.
176:3.9 A tak jako mnoho sobeckých smrtelníků, tak i tento nevěrný služebník s jedním talentem vinil svého pána za svoji lenost. Jak často člověk, když je konfrontován se svým vlastním neúspěchem, viní za to jiné a mnohokrát i ty, kteří si to ani v nejmenším nezaslouží!
176:3.10 V tu noc, když odcházeli spát, Ježíš řekl: „Štědře jste dostali, proto štědře rozdávejte nebeské plody jiným a rozdáváním se tato pravda bude šířit a přitom bude stále silněji zářit světlem spasitelné slávy[34].“
¶ 4. NÁVRAT MICHAELA
176:4.1 Žádný z aspektů učení Ježíše nebyl tak nepochopen, jako jeho slib vrátit se někdy osobně na tento svět. Bylo by překvapující, kdyby Michael neměl zájem vrátit se někdy na planetu, na které prožil své sedmé a poslední poskytnutí sebe sama jako smrtelná bytost obydleného světa. Je jenom přirozené věřit, že Ježíš Nazaretský, nyní nejvyšší vládce obrovského vesmíru, by měl zájem vrátit se zpět, a ne jenom jednou, ale dokonce vícekrát, na svět, na kterém prožil takový unikátní život a s konečnou platností získal pro sebe od Otce neomezenou moc a vládu ve svém vesmíru. Urantia bude navždy jednou ze sedmi rodných sfér Michaela, spojených s jeho získáním vesmírné absolutní moci.
176:4.2 Ježíš opravdu, při mnoha příležitostech a mnohým jedincům, řekl o svém záměru vrátit se na tento svět. Když se jeho stoupenci probudili do skutečnosti, že jejich Učitel nehodlá působit jako světský osvoboditel a když vyslechli jeho předpovědi o zničení Jerusalema a pádu židovského národa, tak naprosto přirozeně začali spojovat jeho slibovaný návrat s těmito katastrofickými událostmi. Ale když římská vojska srovnala se zemí hradby Jerusalema, rozbořila chrám a rozprášila židy Judeje a Učitel se ještě neobjevil ve své moci a slávě, jeho stoupenci začali vytvářet teorii, která později spojila druhý příchod Krista s koncem epochy a také s koncem světa.
176:4.3 Ježíš slíbil udělat dvě věci po svém návratu k Otci a po získání veškeré moci na nebi a na zemi do svých rukou[35]. Za prvé on slíbil poslat na svět místo sebe jiného učitele─Ducha Pravdy; a to udělal v den Pentokosté[36][37]. Za druhé, s určitostí slíbil svým stoupencům, že se někdy osobně vrátí na tento svět[38]. Ale neřekl jak, kam a kdy znovu navštíví tuto planetu, na které získal zkušenosti ze života v těle. Při jedné příležitosti naznačil, že zatímco v době jeho života v těle byl viděn očima těla, tak při svém návratu (přinejmenším při jedné z jeho možných návštěv) bude viděn pouze očima duchovní víry.
176:4.4 Mnoho z nás má sklon věřit, že Ježíš se v budoucích epochách vrátí na Urantii ještě mnohokrát. My nemáme jeho konkrétní slib, že uskuteční tyto několikeré návštěvy, ale zdá se velmi pravděpodobné, že ten, kdo má mezi svými vesmírnými tituly název Planetární Princ Urantie, mnohokrát navštíví svět, jehož podmanění mu dodalo takový unikátní titul.
176:4.5 My skálopevně věříme, že Michael se znovu osobně objeví na Urantii, ale nemáme tu nejmenší představu, kdy či jakým způsobem se rozhodne přijít. Bude jeho druhý příchod na zem načasován tak, aby byl spojen s konečným soudem této současné epochy a to buď společně s Autoritativními Syny, anebo bez nich? Přijde v souvislosti se završením některé následné epochy Urantie? My nevíme. My jsme si jisti pouze jednou věcí; když se jednou skutečně vrátí, bude o tom pravděpodobně vědět celý svět, protože on musí přijít jako nejvyšší vládce vesmíru a ne jako obyčejné nemluvně Betléma. Ale jestli ho má uvidět každé oko a jestli ho mají spatřit pouze duchovní oči, pak jeho příchod je ještě dlouho vzdálen.
176:4.6 Proto uděláte dobře, když osobní návrat Učitele na zem přestanete spojovat s jakýmikoliv stanovenými událostmi či určenými epochami. My s jistotou víme jedno: on slíbil, že se vrátí. My nemáme žádnou představu o tom, kdy naplní tento slib, anebo v jaké to bude souvislosti. Pokud je nám známo, může se na zemi objevit kterýkoliv den a může se objevit až po uplynutí mnoha epoch a nad kterými bude řádně vynesen rozsudek jeho zástupci─Syny Rajského sboru.
176:4.7 Druhý příchod Michaela na zem má nesmírný emocionální význam jak pro midbytosti, tak i pro lidi; ale jinak nemá žádnou bezprostřední hodnotu pro midbytosti a žádný praktický význam pro lidské bytosti, než představuje obyčejná přirozená smrt, která tak náhle přenese smrtelného člověka přímo do těch posloupných vesmírných událostí, které vedou rovnou do přítomnosti toho samého Ježíše─nejvyššího vládce našeho vesmíru. Všem dětem světla je souzeno ho uvidět a není vůbec důležité, zdali my přijdeme k němu, anebo on příležitostně přijde dříve k nám. Buďte proto neustále připraveni ho přivítat na zemi, tak jak on je připraven přivítat vás v nebi. My s důvěrou čekáme na jeho slavný příchod, a dokonce na jeho časté příchody, ale my naprosto nic nevíme o tom, jak, kdy, anebo v jaké souvislosti je mu souzeno se objevit.
¶ Reference
- ↑ Předpovídá zničení chrámu: Mt 24:1-2; Mk 13:1-2; Lk 21:5-6.
- ↑ Záměna s koncem světa: Mt 24:3b.
- ↑ Ježíš a apoštolové mluví: Mt 24:3a; Mk 13:3-4; Lk 21:7.
- ↑ Zničení Jeruzaléma: Mt 24:4-14; Mk 13:5-13; Lk 21:8-17.
- ↑ Pronásledování a nebezpečí: Mt 10:17-20; Lk 12:11-12.
- ↑ Evangelium království: Mt 4:23; Mt 9:35; Mt 24:14; Mk 1:14-15.
- ↑ Zrazen příbuznými: Mt 10:21-22.
- ↑ Utíkejte jako o život!: Mt 24:15-18; Mk 13:14-16; Lk 21:20-21.
- ↑ Velké soužení: Mt 24:21a; Mk 13:19a; Lk 21:22-24.
- ↑ Pozor na falešné Mesiáše: Mt 24:23-25; Mk 13:21-23.
- ↑ Apoštolové matou události: Mt 24:3.
- ↑ Nový Jeruzalém: Zj 3:12; Zj 21:2.
- ↑ Nová nebesa a nová země: Iz 65:17; Iz 66:22; 2 Petr 3:13; Zj 21:1.
- ↑ Všechno pomine: Mt 24:35; Mk 13:31; Lk 21:33.
- ↑ Království není z tohoto světa: Jan 18:36.
- ↑ Evangelium má jít do celého světa: Mt 24:14; Mt 28:19-20a; Mk 13:10; Mk 16:15; Lk 24:47; Jan 17:18; Sk 1:8b.
- ↑ Druhý příchod s mocí: Mt 16:27; Mt 24:30b; Mt 25:31; Mk 13:26; Mk 14:62; Lk 21:27.
- ↑ Jen Bůh ví kdy: Mt 24:36; Mk 13:32.
- ↑ Travail of Jerusalem: Mt 24:34; Mk 13:30; Lk 21:32.
- ↑ Buďte moudří až do zralého věku: Mt 24:32-33; Mk 13:28-29; Lk 21:29-31.
- ↑ Jaký je v tom pro tebe rozdíl?: Mt 24:42-44.
- ↑ Zmatek varování: Mt 24:15-44; Mk 13:14-37; Lk 21:20-36.
- ↑ Doplňky od Selty: Mk 13:14-37; Lk 21:20-36.
- ↑ Podobenství o deseti pannách: Mt 25:1-13.
- ↑ Návrat Syna člověka: Mt 16:27; Mt 24:30b; Mt 25:31; Mk 13:26; Mk 14:62; Lk 21:27.
- ↑ Podobenství o hřivnách: Mt 25:14-18.
- ↑ Podobenství o talentech, pokračování: Mt 25:19-28.
- ↑ Konec podobenství o talentech: Mt 25:29. Kdo má, tomu bude dáno více, kdo nemá, tomu bude vše odňato: Mt 13:12; Mt 25:29; Mk 4:25; Lk 8:18; Lk 19:26.
- ↑ Růst v milosti: 2 Petr 3:18.
- ↑ Ovoce ducha: Gal 5:22-23; Ef 5:9.
- ↑ Čemu sloužíš člověku, tomu sloužíš mně: Mt 25:40.
- ↑ Vstupte do radosti Pána: Mt 25:21b, 23b.
- ↑ Zde je pravda, kterou jsi dal: Mt 25:24-26.
- ↑ Svobodně přijatá, svobodně daná pravda: Mt 10:8b.
- ↑ Všechna moc na nebi i na zemi: Mt 28:18.
- ↑ Jiný učitel, Duch pravdy: Ez 11:19; Ez 18:31; Ez 36:26-27; Jl 2:28-29; Lk 24:49; Jan 7:39; Jan 14:16-18,23,26; Jan 15:4,26; Jan 16:7-8,13-14; Jan 17:21-23; Sk 1:5,8a; Sk 2:1-4,16-18; Sk 2:33; 2 Kor 13:5; Gal 2:20; Gal 4:6; Ef 1:13; Ef 4:30; 1 Jan 4:12-15.
- ↑ Den Letnic: Sk 2:1-40.
- ↑ Ježíšův osobní návrat: Jan 14:3,28.