1 Saul pak ješte dychte po pohružkách a po mordu proti ucedlníkum Páne, šel k nejvyššímu knezi, [1] [2]
2 A vyžádal od neho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy, aby svázané privedl do Jeruzaléma.
3 A když byl na ceste, stalo se, že již približoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklícilo jej svetlo s nebe.
4 A padna na zem, uslyšel hlas rkoucí: Saule, Saule, proc mi se protivíš?
5 A on rekl: I kdo jsi, Pane? A Pán rekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdot jest tobe proti ostnum se zpecovati.
6 A on tresa se a boje se, rekl: Pane, co chceš, abych cinil? A Pán k nemu: Vstan a jdi do mesta, a bude tobe povedíno, co bys ty mel ciniti.
7 Ti pak muži, kteríž šli za ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce.
8 I vstal Saul z zeme, a otevrev oci své, nic nevidel. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku.
9 I byl tu za tri dni nevida, a nejedl nic, ani nepil.
10 Byl pak jeden ucedlník apoštolský v Damašku, jménem Ananiáš. I rekl k nemu Pán u videní: Ananiáši. A on rekl: Aj, já, Pane.
11 A Pán k nemu: Vstan a jdi do ulice, kteráž slove Prímá, a hledej v dome Judove Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se,
12 A videl u videní muže, Ananiáše jménem, an jde k nemu, a vzkládá nan ruku, aby zrak prijal.
13 I odpovedel Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého cinil svatým tvým v Jeruzaléme.
14 A i zdet má moc od predních kneží, aby jímal všecky, kteríž vzývají jméno tvé.
15 I rekl jemu Pán: Jdi, nebot on jest má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé pred pohany i krále, i pred syny Izraelské.
16 Ját zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpeti pro jméno mé.
17 I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce nan, rekl: Saule bratre, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobe na ceste, po níž jsi šel, abys zrak prijal a naplnen byl Duchem svatým. [3]
18 A hned spadly s ocí jeho jako lupiny, a on prohlédl pojednou; a vstav, pokrten jest.
19 A prijav pokrm, posilnil se. I zustal Saul s ucedlníky, kteríž byli v Damašku, za nekoliko dní.
20 A hned v školách kázal Krista, prave, že on jest Syn Boží.
21 I divili se náramne všickni, kteríž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, jenž hubil v Jeruzaléme ty, kteríž vzývali jméno toto, a sem na to prišel, aby je svázané vedl k predním knežím?
22 Saul pak mnohem více se zmocnoval a zahanboval Židy, kteríž byli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus.
23 A když prebehlo drahne dnu, radu mezi sebou na tom zavreli Židé, aby jej zabili.
24 Ale zvedel Saul o tech úkladech jejich. Ostríhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili.
25 Ale ucedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze pres zed v koši.
26 Prišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se pritovaryšiti k ucedlníkum, ale báli se ho všickni, neveríce, by byl ucedlníkem.
27 Barnabáš pak prijav jej, vedl ho k apoštolum, a vypravoval jim, kterak na ceste videl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodne mluvil ve jménu Ježíše.
28 I byl s nimi prebývaje v Jeruzaléme,
29 A smele mluve ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Reky; oni pak usilovali ho zabíti.
30 To zvedevše bratrí, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu.
31 A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samarí meli pokoj, vzdelávajíce se, a chodíce v bázni Páne, a rozhojnovali se potešením Ducha svatého.
32 Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky sbory, prišel také k svatým, kteríž byli v Lydde.
33 I nalezl tu cloveka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený.
34 I rekl mu Petr: Eneáši, uzdravujet tebe Ježíš Kristus; vstan a ustel sobe. A hned vstal.
35 I videli jej všickni, kteríž bydlili v Lydde a v Sárone, kteríž se obrátili ku Pánu.
36 Byla pak jedna ucedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutku dobrých a almužen, kteréž cinila. [4]
37 I stalo se v tech dnech, že roznemohši se, umrela. Kteroužto umyvše, položili na sín vrchní.
38 A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše ucedlníci, že by tam byl Petr, poslali k nemu dva muže, prosíce ho, aby sobe neobtežoval prijíti až k nim.
39 Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když prišel, vedli jej na sín. I obstoupily ho všecky vdovy, placíce a ukazujíce sukne a plášte, kteréž jim delala, dokudž s nimi byla, Dorkas.
40 I rozkázav všechnem vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu telu, rekl: Tabito, vstan. A ona otevrela oci své, a uzrevši Petra, posadila se.
41 A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou.
42 I rozhlášeno jest to po všem meste Joppen, a uverili mnozí v Pána.
43 I stalo se, že za mnohé dni pozustal Petr v Joppen u nejakého Šimona koželuha. [5]