1 Muž pak nejaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský, [1]
2 Nábožný a bohobojný se vším domem svým, cine almužny mnohé lidu, [2]
3 A modle se Bohu vždycky. Ten videl u videní zretelne, jako v hodinu devátou na den, andela Božího, an všel k nemu, a rekl jemu: Kornéli.
4 A on pilne popatril nan, a zstrašiv se, rekl: Co chceš, Pane? I rekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamet pred tvárí Boží.
5 Protož nyní pošli muže nekteré do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má príjmí Petr. [3]
6 Tent hospodu má u nejakého Šimona koželuha, kterýž má dum u more. Ont poví tobe, co bys mel ciniti.
7 A když odšel andel, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníku svých, a rytíre pobožného z tech, kteríž vždycky pri nem byli, [4]
8 A povedev jim všecko to, poslal je do Joppen.
9 Nazejtrí pak, když oni šli a približovali se k mestu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou. [5]
10 A potom velice zlacnev, chtel pojísti. Když pak oni strojili, pripadlo na nej mysli vytržení.
11 I uzrel nebe otevrené a sstupující k sobe nádobu jakous jako prosteradlo veliké, za ctyri rohy uvázané, ano se spouští na zem,
12 Na nemž byla všeliká zemská hovada ctvernohá, a zvírata, a zemeplazové, i ptactvo nebeské.
13 I stal se hlas k nemu: Vstan, Petre, bij a jez.
14 I rekl Petr: Nikoli, Pane, nebt jsem nikdy nejedl nic obecného anebo necistého.
15 Tedy opet po druhé stal se hlas k nemu: Cožt jest Buh ocistil, nemej ty toho za necisté.
16 A to se stalo po trikrát. I vzato jest zase prosteradlo do nebe.
17 A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo videní to, kteréž videl, aj muži ti, kteríž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dum Šimonuv, stáli prede dvermi.
18 A zavolavše kohosi, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má príjmí Petr?
19 A když Petr premyšloval o tom videní, rekl jemu Duch: Aj, muži tri hledají tebe.
20 Protož vstana, sejdi dolu a jdi s nimi, nic nepochybuje; nebot jsem já je poslal.
21 Tedy sšed Petr k mužum, jenž posláni byli k nemu od Kornelia, rekl: Aj, ját jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest prícina, pro niž jste prišli?
22 Oni pak rekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svedectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u videní napomenut jest od andela svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel rec od tebe.
23 Tedy zavolav jich do domu, prijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a nekterí bratrí z Joppen šli s ním.
24 A nazejtrí prišli do Cesaree. Kornelius pak ocekával jich, svolav príbuzné své a prátely blízké. [6]
25 I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti nemu Kornelius, a padna k nohám jeho, klanel se mu.
26 Ale Petr pozdvihl ho, rka: Vstan, všakt i já také clovek jsem.
27 A rozmlouvaje s ním, všel do domu, a nalezl mnoho tech, kteríž se byli sešli.
28 I rekl k nim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu pripojiti se aneb pristoupiti k cizozemci, ale mne ukázal Buh, abych žádného cloveka nepravil obecným neb necistým býti.
29 Protož bez odporu prišel jsem, povolán jsa. I ptám se vás, pro kterou prícinu poslali jste pro mne?
30 A Kornelius rekl: Prede ctyrmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém. A aj, postavil se prede mnou muž v rouše belostkvoucím,
31 A rekl: Kornéli, uslyšánat jest modlitba tvá a almužny tvé jsout v pameti pred tvárí Boží.
32 Protož pošli do Joppen a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tent má hospodu v domu Šimona koželuha u more; on prijda, bude mluviti tobe.
33 Já pak hned jsem poslal k tobe, a ty jsi dobre ucinil, žes prišel. Nyní tedy my všickni pred oblicejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli prikázáno tobe od Boha.
34 Tedy Petr otevrev ústa, rekl: V pravde jsem shledal, že Buh není prijimac osob. [7]
35 Ale v každém národu, kdož se ho bojí a ciní spravedlnost, príjemný jest jemu; [8]
36 Jakž to oznámil synum Izraelským, zvestuje pokoj skrze Ježíše Krista, jenž jest Pánem všeho. [9]
37 O cemž i vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, pocna od Galilee, po krtu, kterýž kázal Jan:
38 Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Buh Duchem svatým a mocí; kterýžto chodil, dobre cine, a uzdravuje všecky posedlé od dábla; nebo Buh s ním byl. [10]
39 A my jsme svedkové všeho toho, což jest cinil v krajine Judské a v Jeruzaléme. Kteréhožto zamordovali jsou, povesivše na dreve.
40 Toho Buh vzkrísil tretího dne, a zpusobil to, aby zjeven byl,
41 Ne všemu lidu, ale svedkum prve k tomu zrízeným od Boha, nám, kteríž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání. [11]
42 A prikázal nám kázati lidu a svedciti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. [12]
43 Jemut všickni proroci svedectví vydávají, že odpuštení hríchu vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uveril by v neho. [13]
44 A když ješte Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteríž poslouchali slova Božího.
45 I užasli se ti, jenž z obrezaných verící byli, kteríž byli prišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit.
46 Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozlicnými, a velebí Boha. Tedy odpovedel Petr:
47 Zdali muže kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokrteni, kteríž Ducha svatého prijali jako i my? [14]
48 A rozkázal je pokrtíti ve jménu Páne. I prosili ho, aby u nich pobyl za nekterý den.