1 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a rekl jemu: Já jsem Buh silný všemohoucí; chodiž ustavicne prede mnou a budiž dokonalým. [1] [2] [3] [4]
2 A uciním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím te náramne velmi. [5]
3 Padl pak Abram na tvár svou; i mluvil Buh s ním, rka:
4 Ját jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národu mnohých. [6] [7]
5 Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národu ucinil jsem te. [8]
6 A uciním, abys se rozplodil náramne velmi, a rozšírím te v národy; i králové z tebe vyjdou.
7 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobe, po rodech jejich, za smlouvu vecnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobe.
8 Nadto dám tobe i semeni tvému po tobe zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládarství vecnému; a budu jejich Bohem.
9 Rekl ješte Buh Abrahamovi: Ty pak ostríhati budeš smlouvy mé, ty i síme tvé po tobe, po rodech svých.
10 Tatot jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobe, kteréž ostríhati budete: Aby obrezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského. [9] [10] [11]
11 Obrežete pak telo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.
12 Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obrezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stríbro, z kterých by koli cizozemcu byl, jenž není z semene tvého.
13 Konecne at jest obrezán narozený v dome tvém, i koupený za peníze tvé; a budet smlouva má na tele vašem za smlouvu vecnou.
14 Neobrezaný pak pacholík, kterýž by neobrezal tela neobrízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.
15 Rekl také Buh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš ríkati Sarai, ale Sára bude jméno její.
16 Nebo požehnám jí a dámt z ní syna; požehnámt jí, a bude v národy; králové národu z ní vyjdou. [12]
17 Tedy padl Abraham na tvár svou, a zasmáv se, rekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí? [13]
18 I rekl Abraham Bohu: Ó byt jen Izmael živ byl pred tebou!
19 Jemužto rekl Buh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobe syna, a nazuveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu vecnou, i s semenem jeho po nem.
20 Také o Izmaele uslyšel jsem te; a aj, požehnám jemu, a uciním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramne velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšírím jej v národ veliký.
21 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožt porodí Sára po roce, pri tomto casu.
22 A když dokonal Buh rec svou s ním, vstoupil od Abrahama.
23 Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v dome svém, i všecky koupené za stríbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obrezal telo neobrízky jejich hned v ten den, jakž s ním Buh mluvil.
24 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obrezáno bylo telo neobrízky jeho.
25 Izmael pak syn jeho byl v trinácti letech, když obrezáno bylo telo neobrízky jeho.
26 Jednoho a téhož dne obrezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.
27 I všickni domácí jeho, doma zrození i za stríbro od cizozemce koupení, obrezáni jsou s ním.