1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý tech vecí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obetují, obetmi nikdy nemuž pristupujících dokonalých uciniti. [1] [2]
2 Sic jinak zdaliž by již neprestaly obetovány býti, protože by již nemeli žádného svedomí z hríchu ti, jenž obetují, jsouce jednou ocišteni?
3 Ale pri tech obetech pripomínání hríchu deje se každého roku.
4 Nebot možné není, aby krev býku a kozlu shladila hríchy.
5 Protož vcházeje na svet, dí: Obetí a daru nechtel jsi, ale telo jsi mi zpusobil.
6 Zápalných obetí, ani obetí za hrích jsi neoblíbil.
7 Tehdy rekl jsem: Aj, jdut, (jakož v knihách psáno jest o mne), abych cinil, ó Bože, vuli tvou.
8 Povedev napred: Že obetí a daru, a zápalu, i obetí za hrích, (kteréž se podle Zákona obetují), nechtel jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9 Tehdy rekl: Aj, jdut, (jakož v knihách psáno jest o mne) abych cinil, ó Bože, vuli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10 V kteréžto vuli posveceni jsme skrze obetování tela Ježíše Krista jednou.
11 A všeliký zajisté knez prístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné casto obetuje obeti, kteréž nikdy nemohou odjíti hríchu.
12 Ale tento, jednu obet obetovav za hríchy, vždycky sedí na pravici Boží, [3]
13 Již dále ocekávaje, až by položeni byli neprátelé jeho za podnož noh jeho.
14 Nebo jednou obetí dokonalé ucinil na veky ty , kteríž posveceni bývají.
15 Svedcít pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve povedev:
16 Tatot jest smlouva, kterouž uciním s nimi po tech dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17 Za tím rekl: A na hríchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18 Kdežt pak jest odpuštení jich, nenít potrebí více obeti za hrích.
19 Majíce tedy, bratrí, plnou svobodu k vjíti do svatyne skrze krev Ježíšovu,
20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám zpusobil skrze oponu, to jest telo své, [4]
21 A majíce kneze velikého nad domem Božím,
22 Pristupmež s pravým srdcem, v plné jistote víry, ocištená majíce srdce od svedomí zlého, [5]
23 A umyté telo vodou cistou, držmež nepochybné vyznání nadeje; (nebo vernýt jest ten, kterýž zaslíbil.)
24 A šetrme jedni druhých, k roznecování se v lásce a dobrých skutcích,
25 Neopouštejíce spolecného shromáždení našeho, jako nekterí obycej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, címž více vidíte, že se ten den približuje.
26 Nebo jestliže bychom dobrovolne hrešili po prijetí známosti pravdy, nezustávalo by již více obeti za hríchy,
27 Ale hrozné nejaké ocekáváni soudu, a ohne prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvema neb trmi svedky umírá.
29 Což se vám zdá, jak prísnejšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvecen, za nehodnou drahého vážení by mel, a duchu milosti potupu ucinil?
30 Známet zajisté toho, jenž rekl: Mne pomsta, já odplatím, praví Pán. A opet: Pán souditi bude lid svuj. [6]
31 Hroznét jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 Rozpomentež se pak na predešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozlicných utrpení snášeli jste,
33 Budto když jste byli i pohaneními i ssouženími jako divadlo ucineni, budto úcastníci ucineni byvše tech, kteríž tak zmítáni byli.
34 Nebo i vezení mého citelni jste byli, a rozchvátání statku svých s radosti jste strpeli, vedouce, že v sobe máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. [7]
35 Protož neodmítejtež od sebe smelé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36 Než potrebít jest vám trpelivosti, abyste vuli Boží ciníce, dosáhli zaslíbení.
37 Nebo ješte velmi, velmi malicko, a aj, ten, kterýž prijíti má, prijde, a nebudet meškati.
38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobe duše má v nem.
39 Ale myt nejsme pobehlci k zahynutí, ale verící k získání duše.