1 Víra pak jest nadejných vecí podstata, a duvod neviditelných. [1]
2 Pro ni zajisté svedectví došli predkové.
3 Verou rozumíme, že ucineni jsou vekové slovem Božím, takže z niceho jest to, což vidíme, ucineno.
4 Verou lepší obet Bohu obetoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svedectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Buh darum jeho svedectví vydal. A skrze tu víru, již umrev, ješte mluví.
5 Verou Enoch prenesen jest, aby nevidel smrti, a není nalezen, proto že jej Buh prenesl. Prvé zajisté, než jest prenesen, svedectví mel, že se líbil Bohu. [2]
6 Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo pristupující k Bohu veriti musí, že jest Buh, a tem, kteríž ho hledají, že odplatu dává.
7 Verou napomenut jsa od Boha Noé o tom, cehož ješte nebylo videti, boje se, pripravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto koráb odsoudil svet, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, ucinen jest dedicem.
8 Verou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž mel vzíti za dedictví; i šel, neveda, kam príjde.
9 Verou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních prebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludedici téhož zaslíbení.
10 Nebo ocekával mesta základy majícího, jehožto remeslník a stavitel jest Buh. [3]
11 Verou také i Sára moc ku pocetí semene prijala, a mimo cas veku porodila, když verila, že jest verný ten, jenž zaslíbil.
12 A protož i z jednoho, a to již témer umrtveného, rozplozeno jest potomku množství veliké, jako jest množství hvezd nebeských, a jako písek nescíslný, kterýž jest na brehu morském.
13 Podle víry zemreli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je videvše, jim i verili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a príchozí na zemi.
14 Nebo ti, kteríž tak mluví, zjevne to prokazují, že vlasti hledají.
15 A jiste, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, meli dosti casu zase se navrátiti.
16 Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož i sám Buh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim pripravil mesto. [4]
17 Verou obetoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obetoval ten, kterýž byl zaslíbení prijal,
18 K nemuž bylo receno: V Izákovi nazváno bude tobe síme,
19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Buh i z mrtvých vzkrísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkríšeného prijal.
20 Verou o budoucích vecech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.
21 Verou Jákob, umíraje, každému z synu Jozefových požehnání dával, a poklonil se podeprev se na vrch hulky své.
22 Verou Jozef, dokonávaje, o vyjití synu Izraelských zmínku ucinil, a o kostech svých porucil.
23 Verou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tri mesíce od rodicu svých, protože videli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.
24 Verou Mojžíš, dorostlý již jsa, odeprel slouti synem dcery faraonovy,
25 Vyvoliv sobe radeji protivenství trpeti s lidem Božím, nežli casné a hríšné pohodlí míti,
26 Vetší sobe pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanení Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplate.
27 Verou opustil Egypt, neboje se hnevu královského; nebo jako by videl Neviditelného, tak se utvrdil. [5]
28 Verou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich.
29 Verou prešli more cervené jako po suchu; o cež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
30 Verou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
31 Verou Raab nevestka nezahynula s neposlušnými, pokojne prijavši špehére.
32 A cot mám více praviti? Nepostacít mi zajisté cas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.
33 Kteríž skrze víru vybojovávali království, cinili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvum,
34 Uhašovali moc ohne, utekli ostrosti mece, zmocneni bývali v mdlobách, silní ucineni v boji, vojska zaháneli cizozemcu.
35 Ženy prijímaly mrtvé své vzkríšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobe vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkríšení.
36 Jiní pak posmechy a mrskáním trápeni, ano i vezeními a žalári.
37 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mecem zmordováni; chodili v kožích ovcích a kozelcích, opušteni, souženi, a zle s nimi nakládáno,
38 Jichžto nebyl svet hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech zeme.
39 A ti všickni svedectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
40 Protože Buh neco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás neprišli k dokonalosti.