1 To když povedel Ježíš, vyšel s ucedlníky svými pres potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i ucedlníci jeho. [1]
2 Vedel pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo casto chodíval tam Ježíš s ucedlníky svými. [2] [3]
3 Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od predních kneží a farizeu služebníky, prišel tam s lucernami a s pochodnemi a s zbrojí. [4]
4 Ježíš pak veda všecko, což prijíti melo na nej, vyšed proti nim, rekl jim: Koho hledáte? [5]
5 Odpovedeli jemu: Ježíše Nazaretského. Rekl jim Ježíš: Ját jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.
6 A jakž rekl jim: Já jsem, postoupili nazpet, a padli na zem.
7 I otázal se jich opet: Koho hledáte? A oni rekli: Ježíše Nazaretského. [6]
8 Odpovedel Ježíš: Povedel jsem vám, že já jsem. Ponevadž tedy mne hledáte, nechtež techto, at odejdou.
9 Aby se naplnila rec, kterouž byl povedel: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného.
10 Tedy Šimon Petr, maje mec, vytrhl jej a uderil služebníka nejvyššího kneze a utal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus. [7]
11 I rekl Ježíš Petrovi: Schovej mec svuj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec? [8] [9] [10]
12 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. [11]
13 A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášuv, kterýž byl nejvyšším knezem toho léta. [12]
14 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židum, že by užitecné bylo, aby clovek jeden umrel za lid. [13]
15 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný ucedlník. A ten ucedlník byl znám nejvyššímu knezi, i všel s Ježíšem do síne nejvyššího kneze. [14] [15] [16] [17]
16 Ale Petr stál u dverí vne. I vyšel ten druhý ucedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knezi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.
17 Tedy rekla Petrovi devecka vrátná: Nejsi-liž i ty z ucedlníku cloveka toho? Rekl on: Nejsem. [18] [19]
18 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteríž ohen udelali, nebo zima bylo, i zhrívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhrívaje se. [20]
19 Tedy nejvyšší knez tázal se Ježíše o ucedlnících jeho a o ucení jeho. [21]
20 Odpovedel jemu Ježíš: Já zjevne mluvil jsem svetu, já vždycky ucíval jsem v škole a v chráme, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajne jsem nic nemluvil,
21 Co se mne ptáš? Ptej se tech, kteríž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tit vedí, co jsem já mluvil.
22 A když on to povedel, jeden z služebníku, stoje tu, dal policek Ježíšovi, rka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knezi?
23 Odpovedel mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svedectví vydej o zlém; pakli dobre, proc mne tepeš?
24 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knezi. [22]
25 Stál pak Šimon Petr, a zhríval se. Tedy rekli jemu: Nejsi-liž i ty z ucedlníku jeho? Zaprel on a rekl: Nejsem. [23]
26 Dí jemu jeden z služebníku nejvyššího kneze, príbuzný toho, kterémuž Petr utal ucho: Zdaž jsem já tebe nevidel s ním v zahrade? [24]
27 Tedy Petr opet zaprel. A hned kohout zazpíval. [25]
28 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka. [26] [27]
29 Tedy vyšel k nim Pilát ven a rekl: Jakou žalobu vedete proti cloveku tomuto? [28]
30 Odpovedeli a rekli jemu: Byt tento nebyl zlocinec, nedali bychom ho tobe.
31 I rekl jim Pilát: Vezmete vy jej, a podle Zákona vašeho sudte ho. I rekli mu Židé: Námt nesluší zabíti žádného. [29] [30]
32 Aby se rec Ježíšova naplnila, kterouž rekl, znamenaje, kterou by smrtí mel umríti.
33 Tedy Pilát všel opet do radného domu, i povolal Ježíše a rekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský? [31] [32] [33]
34 Odpovedel Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, cili jiní tobe povedeli o mne? [34]
35 Odpovedel Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvuj a prední kneží dali mi tebe. Co jsi ucinil?
36 Odpovedel Ježíš: Království mé není z tohoto sveta. Byt z tohoto sveta bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židum. Ale nyní mé království není odsud. [35]
37 I rekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Ját jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svet prišel, abych svedectví vydal pravde. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas muj. [36] [37]
38 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to rekl, opet vyšel k Židum, a dí jim: Já na nem žádné viny nenalézám. [38] [39] [40]
39 Ale jest obycej váš, abych vám propustil jednoho vezne na velikunoc. Chcete-liž tedy, at vám propustím Krále Židovského? [41] [42] [43]
40 I zkrikli opet všickni, rkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr. [44] [45]