1 Pravil pak i k ucedlníkum svým: Clovek jeden byl bohatý, kterýž mel šafáre; a ten obžalován jest pred ním, jako by mrhal statek jeho. [1]
2 I povolav ho, rekl jemu: Což to slyším o tobe? Vydej pocet z vladarství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3 I dí vladar sám v sobe: Co uciním? Ted pán muj odjímá ode mne vladarství. Kopati nemohu, žebrati se stydím. [2]
4 Vím, co uciním, aby, když budu zbaven vladarství, prijali mne do svých domu.
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, rekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6 A on rekl: Sto tun oleje. I rekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7 Potom druhému rekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž rekl: Sto korcu pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8 I pochválil pán vladare nepravého, že sobe opatrne ucinil. Nebo synové tohoto sveta opatrnejší jsou, nežli synové svetla v svých vecech. [3] [4] [5]
9 I ját pravím vám: Cinte sobe prátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, prijali vás do vecných stanu.
10 Kdožt jest verný v mále, i ve mnozet verný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozet nepravý jest. [6] [7]
11 Ponevadž tedy v mamone nepravé verní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám sverí?
12 A když jste v cizím verní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13 Nižádný služebník nemuž dvema pánum sloužiti. Nebt zajisté jednoho nenávideti bude, a druhého milovati, aneb jednoho prídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemužte Bohu sloužiti a mamone. [8]
14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteríž byli lakomí, a posmívali se jemu. [9]
15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví ciníte pred lidmi, ale Buht zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest pred Bohem. [10]
16 Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvestuje se, a každý se do neho násilne tiskne. [11]
17 Snázet jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákone jednomu tytlíku zahynouti. [12]
18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštenou od muže pojímá, cizoloží. [13]
19 Byl pak clovek jeden bohatý, a oblácel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostne. [14]
20 A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vredovitý,
21 Žádaje nasycen býti z drobtu, kteríž padali z stolu bohatce. Ale i psi pricházejíce, lízali vredy jeho.
22 I stalo se, že ten žebrák umrel, a nesen jest od andelu do luna Abrahamova. Umrel pak i bohatec, a pohrben jest. [15]
23 Potom v pekle pozdvih ocí svých, v mukách jsa, uzrel Abrahama zdaleka, a Lazara v lunu jeho.
24 I zvolav bohatec, rekl: Otce Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, at omocí konec prstu svého v vode, a svlaží jazyk muj; nebo se mucím v tomto plameni.
25 I rekl mu Abraham: Synu, rozpomen se, žes ty již vzal dobré veci své v živote svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již teší, ale ty se mucíš.
26 A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteríž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám prijíti. [16]
27 I rekl: Ale prosím tebe, Otce, abys ho poslal do domu otce mého.
28 Nebot mám pet bratru. At jim svedcí, aby i oni neprišli do tohoto místa muk.
29 I rekl jemu Abraham: Majít Mojžíše a Proroky, necht jich poslouchají.
30 A on rekl: Nic, otce Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání ciniti.
31 I rekl mu: Ponevadž Mojžíše a Proroku neposlouchají, aniž byt kdo z mrtvých vstal, uverí jemu.