1 Tedy rekl ucedlníkum: Není možné, aby neprišla pohoršení, ale beda tomu, skrze kohož pricházejí.
2 Lépe by mu bylo, aby žernov oslicí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do more, nežli by pohoršil jednoho z techto malických. [2]
3 Šetrte se. Zhrešil-li by pak proti tobe bratr tvuj, potresci ho, a bude-lit toho želeti, odpust mu. [3]
4 A byt pak sedmkrát za den zhrešil proti tobe, a sedmkrát za den obrátil se k tobe, rka: Žel mi toho, odpust mu. [4]
5 I rekli apoštolé Pánu: Prispor nám víry. [5]
6 I dí Pán: Kdybyste meli víru jako zrno horcicné, rekli byste této moruši: Vykoren se a presad se do more, a uposlechla by vás. [6]
7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto ore aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned rekl: Pojd a sed za stul?
8 Ale zdali radeji nedí jemu: Priprav, at povecerím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
9 Zdali dekuje služebníku tomu, že ucinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
10 Tak i vy, když uciníte všecko, což vám prikázáno, rcete: Služebníci neužitecní jsme. Což jsme povinni byli uciniti, ucinili jsme.
11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samarí a Galilei. [7]
12 A když vcházel do jednoho mestecka, potkalo se s ním deset mužu malomocných, kterížto stáli zdaleka.
13 A pozdvihše hlasu, rekli: Ježíši prikazateli, smiluj se nad námi.
14 Kteréžto on uzrev, rekl jim: Jdouce, ukažte se knežím. I stalo se, když šli, že ocišteni jsou. [8]
15 Jeden pak z nich uzrev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebe Boha.
16 A padl na tvár k nohám jeho, díky cine jemu. A ten byl Samaritán.
17 I odpovedev Ježíš, rekl: Zdaliž jich deset není ocišteno? A kdež jest jich devet? [9]
18 Nenalezli se k tomu, aby prijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
19 I rekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá te uzdravila.
20 Otázán pak jsa od zákoníku, kdy prijde království Boží, odpovedel jim a rekl: Neprijdet království Boží patrne. [10]
21 Aniž reknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestit mezi vámi. [1]
22 I rekl ucedlníkum: Prijdou dnové, že budete žádati videti jeden den Syna cloveka, a neuzríte.
23 A dejít vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechodte, ani následujte. [11]
24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn cloveka ve dni svém.
25 Ale nejprve musí mnoho trpeti, a potupen býti od národu tohoto.
26 A jakož se dálo za dnu Noé, tak bude i za dnu Syna cloveka.
27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i prišla potopa, a zahladila všecky.
28 A též podobne, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štepovali, staveli.
29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel ohen s sirou s nebe, a zahladil všecky.
30 Takt nápodobne bude v ten den, když se Syn cloveka zjeví.
31 V ten cas kdo by byl na streše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
32 Pomnete na Lotovu ženu.
33 Nebo kdož by koli hledal život svuj zachovati, ztratít jej; a kdož by jej koli ztratil, obživít jej. [12]
34 Pravímt vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opušten.
35 Dve budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštena.
36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opušten.
37 I odpovedevše, rekli jemu: Kde, Pane? On pak rekl jim: Kdežt bude telo, tamt se shromáždí i orlice.