1 Povedel jim také i podobenství, kterak by potrebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, [1]
2 Rka: Byl jeden soudce v meste jednom, kterýž se Boha nebál a cloveka nestydel.
3 Byla pak vdova jedna v témž meste. I prišla k nemu, rkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 A on nechtel za dlouhý cas. Ale potom rekl sám v sobe: Ac se Boha nebojím, a cloveka nestydím,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy prijduci, neuhanela mne.
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. [2]
7 A což by pak Buh nepomstil volených svých, volajících k nemu dnem i nocí, ackoli i prodlévá jim?
8 Pravímt vám, žet jich brzo pomstí. Ale když prijde Syn cloveka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 I rekl také k nekterým, kteríž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobe za nic nevážíce, podobenství toto: [3]
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán. [4]
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, dekuji tobe, že nejsem jako jiní lidé, dráci, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech vecí, kterýmiž vládnu.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtel ani ocí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, rka: Bože, bud milostiv mne hríšnému.
14 Pravímt vám: Odšel tento, ospravedlnen jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. [5]
15 Prinášeli také k nemu i nemluvnátka, aby se jich dotýkal. To videvše ucedlníci, primlouvali jim. [6] [7]
16 Ale Ježíš svolav je, rekl: Nechte dítek, at jdou ke mne, a nebrante jim, nebo takovýcht jest království Boží. [8] [9]
17 Amen pravím vám: Kdož by koli neprijal království Božího jako díte, nevejdet do neho. [10]
18 I otázalo se ho jedno kníže, rka: Mistre dobrý, co cine, život vecný obdržím? [11] [12] [13] [14]
19 I rekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Buh. [15]
20 Však umíš prikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš krivého svedectví, cti otce svého i matku svou. [16]
21 On pak rekl: Toho všeho ostríhal jsem od své mladosti.
22 Slyšav to Ježíš, rekl mu: Ještet se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojd, následuj mne. [17] [18]
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi. [19] [20]
24 A videv jej Ježíš zarmouceného, rekl: Aj, jak nesnadne ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou! [21]
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. [22]
26 Tedy rekli ti, kteríž to slyšeli: I kdož muže spasen býti?
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha. [23]
28 I rekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. [24]
29 On pak rekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dum, neb rodice, neb bratrí, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30 Aby nevzal v tomto casu mnohem více, v budoucím pak veku míti bude život vecný.
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, rekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplnít se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu cloveka. [25]
32 Nebo vydán bude pohanum, a bude posmíván, a zlehcen i uplván.
33 A ubicujíce, zamordují jej, ale on tretího dne z mrtvých vstane. [26]
34 Oni pak tomu nic nerozumeli, a bylo slovo to skryto pred nimi, aniž vedeli, co se pravilo. [27]
35 I stalo se, když se približoval k Jericho, slepý jeden sedel podle cesty, žebre. [28]
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo? [29]
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 I zvolal, rka: Ježíši, synu Daviduv, smiluj se nade mnou!
39 A ti, kteríž napred šli, primlouvali mu, aby mlcal. Ale on mnohem více volal: Synu Daviduv, smiluj se nade mnou!
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobe privésti. A když se približoval, otázal se ho, [30]
41 Rka: Co chceš, at tobe uciním? On pak dí: Pane, at vidím.
42 A Ježíš rekl jemu: Prohlédni. Víra tvá te uzdravila.
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebe Boha. A všecken lid videv to, vzdal chválu Bohu.