1 A všed Ježíš, bral se pres Jericho. [1]
2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. [2]
3 I žádostiv byl videti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.
4 A predbeh napred, vstoupil na strom planého fíku, aby jej videl; neb tudy mel jíti.
5 A když prišel k tomu místu, pohledev zhuru Ježíš, uzrel jej, i rekl jemu: Zachee, spešne sstup dolu, nebo dnes v domu tvém musím zustati. [3]
6 I sstoupil rychle, a prijal jej radostne.
7 A videvše to všickni, reptali, rkouce: K cloveku hríšnému se obrátil. [4]
8 Stoje pak Zacheus, rekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v cem koho, navracuji to ctvernásob.
9 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamuv. [5]
10 Nebo prišel Syn cloveka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. [6]
11 Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned melo zjeviti království Boží. [7] [8]
12 I rekl: Clovek jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby prijal království a zase se navrátil. [9]
13 I povolav desíti služebníku svých, dal jim deset hriven, a rekl jim: Kupctež, dokudž neprijdu. [10]
14 Meštané pak jeho nenávideli ho, a poslali poselství za ním, rkouce: Nechcemet, aby tento kraloval nad námi.
15 I stalo se, když se navrátil, prijav království, rozkázal zavolati tech svých služebníku, kterýmž byl dal peníze, aby zvedel, jak kdo mnoho získal. [11] [12]
16 I prišel první, rka: Pane, hrivna tvá deset hriven získala. [13]
17 I rekl jemu: To dobre, služebníce dobrý. Že jsi nad málem byl verný, mejž moc nad desíti mesty. [14]
18 A druhý prišel, rka: Pane, hrivna tvá získala pet hriven.
19 I tomu rekl: I ty budiž nad peti mesty.
20 A jiný prišel, rka: Pane, aj, ted hrivna tvá, kterouž jsem mel složenou v šátku.
21 Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi clovek prísný; béreš, ceho jsi nepoložil, a žneš, ceho jsi nerozsíval.
22 I rekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníce zlý. Vedel jsi, že jsem já clovek prísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, cehož jsem nerozsíval.
23 I proces tedy nedal penez mých na stul, a já prijda, byl bych je vzal i s požitky?
24 I rekl tem, kteríž tu stáli: Vezmete od neho hrivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hriven. [15] [16]
25 I rekli jemu: Pane, mát deset hriven.
26 I dí jim: Jiste pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato. [17]
27 Ty pak neprátely mé, kteríž nechteli, abych nad nimi kraloval, privedte sem a zmordujte prede mnou.
28 To povedev, šel predce, vstupuje k Jeruzalému. [18]
29 I stalo se; když se priblížil k Betfagi a k Betany, k hore, kteráž slove Olivetská, poslal dva ucedlníky své, [19]
30 Rka: Jdete do mestecka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko privázané, na nemžto nikdy žádný z lidí nesedel. Odvežtež je, a privedte ke mne.
31 A optal-lit by se vás kdo, proc je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potrebuje.
32 Tedy odšedše ti, kteríž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl povedel. [20]
33 A když odvazovali oslátko, rekli páni jeho k nim: Proc odvazujete oslátko?
34 A oni rekli: Pán ho potrebuje.
35 I privedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ne Ježíše. [21]
36 A když on jel, stlali roucha svá na ceste. [22]
37 Když se pak již približoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, pocalo všecko množství ucedlníku radostne chváliti Boha hlasem velikým ze všech divu, kteréž byli videli,
38 Rkouce: Požehnaný král, jenž se bére ve jménu Páne. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
39 Ale nekterí z farizeu, kteríž tu byli v zástupu, rekli k nemu: Mistre, potresci ucedlníku svých. [23]
40 I odpovedev, rekl jim: Pravímt vám: Budou-li tito mlceti, kamenít bude volati.
41 A když se priblížil, uzrev mesto, plakal nad ním, [24] [25]
42 Rka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspon v takový tento den tvuj, které by veci ku pokoji tobe byly; ale skrytot jest to nyní od ocí tvých.
43 Nebo prijdou na te dnové, v nichž obklící te neprátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží te se všech stran. [26]
44 A s zemí srovnají te, i syny tvé, kteríž v tobe jsou, a nenechajít v tobe kamene na kameni, protože jsi nepoznalo casu navštívení svého.
45 A všed do chrámu, pocal vymítati prodavace a kupce z neho, [27] [28] [29]
46 Rka jim: Psáno jest: Dum muj dum modlitby jest, vy jste jej pak ucinili peleší lotrovskou.
47 I ucil na každý den v chráme. Prední pak kneží a zákoníci i prední v lidu hledali ho zahladiti. [30]
48 A nenalezli, co by jemu ucinili. Nebo všecken lid jej sobe liboval, poslouchaje ho.