1 A když vykonal všecka slova svá pri prítomnosti lidu, všel do Kafarnaum. [1] [2]
2 Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se približoval, kteréhož on sobe mnoho vážil.
3 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k nemu starší z Židu, prose ho, aby prišel a uzdravil služebníka jeho.
4 A oni prišedše k Ježíšovi, prosili ho snažne, rkouce: Hoden jest, abys jemu to ucinil.
5 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavel.
6 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k nemu setník prátely, rka jemu: Pane, nepridávej sobe práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod strechu mou. [3]
7 A protožt jsem i sebe samého za nehodného položil, abych prišel k tobe.) Ale rci slovem, a budet uzdraven služebník muj.
8 Nebo i já jsem clovek pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnére, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Prijd, a prijde, a služebníku svému: Ucin toto, a uciní.
9 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, rekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry. [4]
10 Vrátivše se pak do domu ti, kteríž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
11 I stalo se potom, šel Ježíš do mesta, kteréž slove Naim, a šli s ním ucedlníci jeho mnozí a zástup veliký. [5]
12 A když se priblížil k bráne mesta, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup mesta mnohý s ní.
13 Kteroužto uzrev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, rekl jí: Neplaciž.
14 A pristoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteríž nesli, zastavili se.) I rekl: Mládence, tobet pravím, vstan.
15 I pozdvih se mrtvý, sedl, a pocal mluviti. I dal jej materi jeho.
16 Tedy podjala všecky bázen, i velebili Boha, rkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Buh navštívil lid svuj. [6]
17 I vyšla rec ta o nem po všem Judstvu i po vší okolní krajine. [7]
18 I zvestovali Janovi ucedlníci jeho o všech techto vecech. A zavolav kterýchs dvou z ucedlníku svých Jan,
19 Poslal k Ježíšovi, rka: Ty-li jsi ten, kterýž prijíti má, cili jiného cekati máme? [8] [9]
20 Prišedše pak k nemu muži ti, rekli: Jan Krtitel poslal nás k tobe, rka: Ty-li jsi ten, kterýž prijíti má, cili jiného cekati máme?
21 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhu, od nemocí a duchu zlých, a slepým mnohým zrak dal. [10]
22 Odpovedev pak Ježíš, rekl jim: Jdouce, povezte Janovi, co jste videli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní ocištení prijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvestuje evangelium. [11]
23 A blahoslavený jest, kdož by se na mne nezhoršil.
24 A když odešli poslové Janovi, pocal praviti k zástupum o Janovi: Co jste vyšli na poušt spatrovati? Trtinu-li, kteráž se vetrem klátí? [12] [13]
25 Anebo nac jste hledeti vyšli? Na cloveka-li mekkým rouchem odeného? Aj, kteríž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
26 Aneb co jste vyšli videti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
27 Tentot jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám andela svého pred tvárí tvou, jenž pripraví cestu tvou pred tebou.
28 Nebo pravím vám, vetšího proroka mezi syny ženskými nad Jana Krtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, vetšít jest nežli on. [14]
29 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokrteni krtem Janovým. [15] [16]
30 Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobe, nebyvše pokrteni od neho.
31 I rekl Pán: Komu tedy prirovnám lidi pokolení tohoto a cemu podobni jsou? [17]
32 Podobni jsou detem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, ríkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostne jsme naríkali vám, a neplakali jste. [18]
33 Nebo prišel Jan Krtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Dábelství má.
34 Prišel Syn cloveka, jeda a pije, a pravíte: Aj, clovek žrác a pijan vína, prítel publikánu a hríšníku. [19]
35 Ale ospravedlnena jest moudrost ode všech synu svých.
36 Prosil ho pak jeden z farizeu, aby jedl s ním. Procež všed do domu toho farizea, posadil se za stul. [20] [21]
37 A aj, žena jedna v meste, kteráž byla hríšnice, zvedevši, že by sedel za stolem v dome farizea, prinesla nádobu alabastrovou masti. [22]
38 A stojeci zzadu u noh jeho, s plácem pocala slzami smáceti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39 Uzrev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, rekl sám v sobe: Byt tento byl prorok, vedelt by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hríšnice jest. [23]
40 I odpovedev Ježíš, dí k nemu: Šimone, mámt neco povedíti. A on rekl: Mistre, povez.
41 I rekl Ježíš: Dva dlužníky mel jeden veritel. Jeden dlužen byl pet set penez, a druhý padesát.
42 A když nemeli, odkud by zaplatili, odpustil obema. Poveziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
43 I odpovedev Šimon, rekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on rekl jemu: Práve jsi rozsoudil.
44 A obrátiv se k žene, rekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smácela nohy mé, a vlasy hlavy své vytrela.
45 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, neprestala líbati noh mých.
46 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47 Protož pravím tobe: Odpuštenit jsou jí hríchové mnozí, nebot jest milovala mnoho. Komut se pak málo odpouští, málo miluje.
48 I rekl k ní: Odpuštenit jsou tobe hríchové.
49 Tedy pocali, kteríž tu spolu sedeli za stolem, ríci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hríchy odpouští? [24]
50 I rekl k žene: Víra tvá tebe k spasení privedla. Jdiž u pokoji.