1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali ucedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. [1]
2 Tehdy nekterí z farizeu rekli jim: Proc to ciníte, cehož nesluší ciniti v svátky?
3 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Což jste ani toho nectli, co jest ucinil David, když lacnel, on i ti, kteríž s ním byli? [2]
4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i tem, kteríž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým knežím?
5 I rekl jim: Že jest Syn cloveka pánem také i dne svátecního.
6 Stalo se pak i v jiný den svátecní, že všel do školy Ježíš, a ucil. A byl tu clovek, jehož pravá ruka byla uschlá. [3] [4]
7 I šetrili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, cím by jej obžalovali.
8 Ale on znal premyšlování jich. I dí cloveku, kterýž mel ruku uschlou: Vstan, a stuj v prostredku. A on vstav, i stál.
9 Tedy rekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu vec: Sluší-li v sobotu dobre ciniti? duši zachovati, cili zatratiti?
10 A pohledev na ne na všecky vukol, dí cloveku: Vztáhni ruku svou. A on ucinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá. [5]
11 Oni pak naplneni jsou hnevivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by uciniti meli Ježíšovi.
12 I stalo se v tech dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam pres noc na modlitbe Boží.
13 A když byl den, povolal ucedlníku svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondreje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartolomeje, [6] [7]
15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, [8] [9]
16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.) [10]
17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na míste polním, a zástup ucedlníku jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž pri mori jsou, kteríž byli prišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhu svých, [11]
18 I kteríž trápeni byli od duchu necistých. A byli uzdravováni.
19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z neho vycházela, a uzdravovala všecky. [12]
20 A on pozdvih ocí svých na ucedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. [13] [14] [15]
21 Blahoslavení, kteríž nyní lacníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteríž nyní placete, nebo smáti se budete. [16] [17] [18]
22 Blahoslavení budete, když vás nenávideti budou lidé, a když vás vyobcují, a haneti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna cloveka. [19] [20]
23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takt jsou zajisté cinívali prorokum otcové jejich.
24 Ale beda vám bohatým, nebo vy již máte potešení své. [21]
25 Beda vám, kteríž jste nasyceni, nebo lacneti budete. Beda vám, kteríž se nyní smejete, nebo kvíliti a plakati budete.
26 Beda vám, když by dobre o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou cinívali falešným prorokum otcové jejich.
27 Ale vámt pravím, kteríž slyšíte: Milujte neprátely vaše, dobre cinte tem, kteríž vás nenávidí, [22] [23] [24] [25]
28 Dobrorecte tem, kteríž vás proklínají, a modlte se za ty, kteríž vám bezpráví ciní. [26] [27]
29 A uderil-li by tebe kdo v líce jedno, nasad mu i druhého, a tomu, kterýž tobe odjímá plášt, také i sukne nebran. [28] [29]
30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž bére tvé veci, zase nežádej.
31 A jakž chcete, aby vám lidé cinili, i vy jim též podobne cinte. [30]
32 Nebo jestliže milujete ty, kteríž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hríšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
33 A budete-li dobre ciniti tem, kteríž vám dobre ciní, jakou máte milost? Však i hríšníci totéž ciní.
34 A budete-li pujcovati tem, od kterýchž se nadejete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hríšníci hríšníkum pujcují, aby tolikéž zase vzali.
35 Protož milujte neprátely vaše, a dobre cinte, a pujcujte, nic se odtud nenadejíce, a budet odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevdecným a zlým. [31]
36 Protož budte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. [32] [33]
37 Nesudte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštejte, a budet vám odpušteno. [34] [35]
38 Dávejte, a budet vám dáno. Míru dobrou, natlacenou, a natresenou, a osutou dadít v luno vaše; touž zajisté merou, kterouž meríte, bude vám odmereno. [36]
39 Povedel jim také i podobenství: Zdali muže slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? [37]
40 Nenít ucedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. [38]
41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a brevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? [39]
42 Aneb kterak mužeš ríci bratru svému: Bratre, nechat vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém brevna nevida? Pokrytce, vyvrz prve brevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vynal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
43 Nebot není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. [40] [41]
44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíku, ani s hloží sbírají hroznu.
45 Dobrý clovek z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý clovek ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
46 Co pak mi ríkáte: Pane, Pane, a neciníte, což pravím?
47 Každý kdož prichází ke mne, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. [42] [43]
48 Podoben jest cloveku stavejícímu dum, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povoden, oborila se reka na dum ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
49 Ale kdož slyší a neciní, podoben jest cloveku, kterýž staví dum svuj na zemi bez gruntu. Na kterýžto oborila se reka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.