1 I svolav Ježíš dvanácte ucedlníku svých, dal jim sílu a moc nad všelikým dábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. [1]
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. [2] [3]
3 A rekl jim: Nic neberte na cestu, ani hulky, ani mošny, ani chleba, ani penez, ani po dvou sukních mívejte. [4]
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zustante, a odtud vyjdete. [5]
5 A kteríž by vás koli neprijali, vyjdouce z mesta toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svedectví proti nim. [6]
6 I vyšedše, chodili po mesteckách vukol, zvestujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. [7]
7 Uslyšel pak Herodes ctvrták o všech vecech, kteréž se dály od neho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od nekterých, že by Jan vstal z mrtvých, [8] [9]
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od nekterých pak, že by jeden z proroku starých vstal.
9 I rekl Herodes: Jana jsem já stal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové veci? I žádostiv byl ho videti.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli cinili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté mesta receného Betsaida. [10]
11 To když zvedeli zástupové, šli za ním; i prijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteríž uzdravení potrebovali, uzdravoval. [11]
12 Den pak pocal se nachylovati. I pristoupivše dvanácte ucedlníku, rekli jemu: Rozpust zástupy, at rozejdouce se do mestecek okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmu, nebo jsme tuto na míste pustém. [12]
13 I rekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni rekli: Nemámet víc než pet chlebu a dve rybe, lec bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmu? [13]
14 Nebo bylo mužu okolo peti tisícu. I rekl ucedlníkum svým: Rozkažte se jim posaditi v každém radu po padesáti. [14]
15 I ucinili tak, a posadili se všickni.
16 A vzav tech pet chlebu a dve rybe, vzhlédl v nebe a dobrorecil jim, i lámal, a rozdával ucedlníkum, aby kladli pred zástup. [15]
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtu, dvanácte košu.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštne, že byli s ním ucedlníci. I otázal se jich, rka: Kým mne praví býti zástupové? [16]
19 A oni odpovedevše, rekli: Janem Krtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. [17]
20 I rekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpovedev Petr, rekl: Krista toho Božího. [18] [19] [20]
21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili, [21]
22 Prave: Že Syn cloveka musí mnoho trpeti, a potupen býti od starších a od predních kneží i od zákoníku, a zamordován býti, a tretího dne z mrtvých vstáti. [22] [23]
23 I pravil ke všechnem: Chce-li kdo prijíti za mnou, zapri sám sebe, a ber svuj kríž na každý den, a následuj mne. [24] [25] [26] [27] [28]
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratít ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachovát ji. [29]
25 Nebo co jest platno cloveku, by všecken svet získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal? [30]
26 Neb kdož by se za mne stydel a za mé reci, za tohot se Syn cloveka stydeti bude, když prijde v sláve své a Otce svého i svatých andelu. [31]
27 Ale pravímt vám jiste: Jsout nekterí z tech, jenž tuto stojí, kteríž neokusí smrti, až i uzrí království Boží.
28 I stalo se po tech recech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. [32]
29 A když se modlil, ucinena jest tvár jeho promenená, a odev jeho bílý a stkvoucí. [33]
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31 Kteríž okázavše se v sláve, vypravovali o smrti jeho, kterouž mel podstoupiti v Jeruzaléme.
32 Petr pak a ti, kteríž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, videli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním. [34]
33 I stalo se, když oni odešli od neho, rekl Petr k Ježíšovi: Mistre, dobrét jest nám zde býti. Protož udelejme tuto tri stánky, tobe jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, neveda, co mluví. [35]
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak ucedlníci, když oni vcházeli do oblaku. [36]
35 I stal se hlas z oblaku rkoucí: Tentot jest Syn muj milý, jeho poslouchejte. [37]
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlceli, a nepravili žádnému v tech dnech nicehož z tech vecí, kteréž jsou videli. [38]
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. [39]
38 A aj, muž z zástupu zvolal, rka: Mistre, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebt jediného toho mám. [40]
39 A aj, duch jej napadá, a on ihned kricí, a sliní se, a dábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadne odchází od neho, sápaje jím.
40 I prosil jsem ucedlníku tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. [41]
41 I odpovedev Ježíš, rekl: Ó pokolení neverné a prevrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Prived sem syna svého. [42]
42 A v tom, když on pricházel, porazil jej dábel a lomcoval jím. I primluvil duchu necistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho. [43] [44]
43 I divili se náramne všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem vecem, kteréž cinil Ježíš, rekl ucedlníkum svým:
44 Složte vy v uších vašich reci tyto, nebot Syn cloveka bude vydán v ruce lidské.
45 Ale oni nesrozumeli slovu tomu, a bylo pred nimi skryto, aby nevyrozumeli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu. [45]
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl vetší. [46] [47] [48]
47 Ježíš pak videv premyšlování srdce jejich, vzav díte, postavil je podle sebe, [49]
48 A rekl jim: Kdožkoli prijal by díte toto ve jménu mém, mnet prijímá; a kdož by koli mne prijal, prijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožt jest nejmenší mezi všemi vámi, tent bude veliký. [50]
49 I odpovedev Jan, rekl: Mistre, videli jsme jednoho, an ve jménu tvém dábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi. [51] [52]
50 I dí jemu Ježíš: Nebrantež. Nebo kdot není proti nám, s námit jest. [53]
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhuru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma, [54]
52 Že poslal posly pred sebou. A oni jdouce, vešli do mestecka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53 I neprijali ho, protože oblicej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54 A videvše to ucedlníci jeho, Jakub a Jan, rekli: Pane, chceš-li, at díme, aby ohen sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš ucinil? [55] [56]
55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, rka: Nevíte, cího jste vy duchu. [57]
56 Syn zajisté cloveka neprišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného mestecka. [58]
57 Stalo se pak, když šli cestou, rekl jemu jeden: Pane, pujdu za tebou, kam se koli obrátíš. [59] [60]
58 I rekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn cloveka nemá, kde by hlavu sklonil. [61]
59 I rekl k jinému: Pojd za mnou. A on rekl: Pane, dopust mi prve jíti a pochovati otce mého. [62]
60 I dí jemu Ježíš: Nech, at mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvestuj království Boží. [63]
61 I rekl opet jiný : Pujdu za tebou, Pane, ale prve dopust mi, at se rozžehnám s temi, kteríž jsou v domu mém. [64]
62 Rekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpet, není zpusobný k království Božímu.