1 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou pred tvárí svou do každého mesta i místa, kamž mel sám prijíti. [1] [2] [3]
2 A pravil jim: Žen zajisté jest mnohá, ale delníku málo. Protož proste Pána žni, at vypudí delníky na žen svou. [4]
3 Jdetež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky. [5]
4 Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na ceste nepozdravujte. [6]
5 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.
6 A bude-lit tu který syn pokoje, odpocinet na nem pokoj váš; pakli nic, k vámt se navrátí.
7 A v témž domu ostante, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest delník mzdy své. Nechodtež z domu do domu. [7]
8 Ale do kteréhožkoli mesta vešli byste a prijali by vás, jezte, což pred vás predloží.
9 A uzdravujte nemocné, kteríž by v nem byli, a rcete jim: Priblížilot se k vám království Boží. [8] [9] [10]
10 A do kteréhožkoli mesta vešli byste, a neprijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:
11 Také i ten prach, kterýž se prichytil nás z mesta vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vezte, žet se jest priblížilo k vám království Boží.
12 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehceji bude nežli tomu mestu.
13 Beda tobe Korozaim, beda tobe Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu cineni byli divové ti, kteríž v vás cineni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání cinili. [11] [12]
14 A protož Týru a Sidonu lehceji bude na soudu nežli vám.
15 A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.
16 Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdát tím, kdož mne poslal. [13]
17 Potom navrátilo se s radostí tech sedmdesáte, rkouce: Pane, také i dáblové se nám poddávají ve jménu tvém. [14] [15]
18 I rekl jim: Videl jsem satana jako blesk padajícího s nebe. [16]
19 Aj, dávámt vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc neprítele, a nic vám neuškodí.
20 Avšak z toho se neradujte, žet se vám poddávají duchové, ale radeji se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
21 V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a rekl: Chválím te, Otce, Pane nebe i zeme, že jsi tyto veci skryl pred moudrými a opatrnými, a zjevils je malickým. Ovšem, Otce, neb tak se líbilo pred tebou. [17] [18]
22 Všecky veci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtel Syn zjeviti. [19] [20]
23 A obrátiv se k ucedlníkum obzvláštne, rekl: Blahoslavené oci, kteréž vidí, co vy vidíte. [21]
24 Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chteli videti, což vy vidíte, a nevideli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.
25 A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a rka: Mistre, co cine, život vecný dedicne obdržím? [22] [23] [24]
26 A on rekl k nemu: V Zákone co jest psáno? Kterak cteš?
27 A on odpovedev, rekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého. [25]
28 I rekl mu Ježíš: Práve jsi odpovedel. To cin, a živ budeš.
29 On pak chteje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest muj bližní? [26] [27]
30 I odpovedev Ježíš, rekl: Clovek jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteríž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. [28]
31 I prihodilo se, že knez jeden šel touž cestou, a uzrev jej, pominul.
32 Též i Levíta až k tomu místu prišed, a uzrev jej, pominul.
33 Samaritán pak jeden, cestou se bera, prišel až k nemu, a uzrev jej, milosrdenstvím hnut jest.
34 A pristoupe, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péci o nej mel.
35 Druhého pak dne odjíti maje, vynav dva peníze, dal hospodári, a rekl: Mej o nej péci, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobe.
36 Kdo tedy z tech trí zdá se tobe bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?
37 A on rekl: Ten, kterýž ucinil milosrdenství nad ním. I rekl jemu Ježíš: Jdi, i ty ucin též.
38 I stalo se, když šli, že on všel do jednoho mestecka. Žena pak jedna, jménem Marta, prijala jej do domu svého. [29]
39 A ta mela sestru, jménem Mariji, kterážto sedeci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho. [30]
40 Ale Marta pecliva byla pri mnohé službe Pánu. Kterážto pristoupivši, rekla: Pane, nemáš-liž o to péce, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, at mi pomuž. [31]
41 A odpovedev, rekl jí Ježíš: Marta, Marta, peclivá jsi, a rmoutíš se pri mnohých vecech.
42 Ale jednohot jest potrebí. Mariat dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.