1 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných vecí, aby prijdouce, pomazaly Ježíše. [1] [2]
2 A velmi ráno vyšedše první den po sobote, prišly k hrobu, an již slunce vzešlo.
3 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dverí hrobových? [3]
4 (A vzhlédše, uzrely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.
5 A všedše do hrobu, uzrely mládence, an sedí na pravici, odeného rouchem bílým. I ulekly se. [4]
6 Kterýžto rekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukrižovaného. Vstalt jest, nenít ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. [5]
7 Ale jdete, povezte ucedlníkum jeho i Petrovi, žet vás predejde do Galilee. Tam jej uzríte, jakož jest povedel vám. [6]
8 A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo prišel na ne strach a hruza. A aniž komu co rekly, nebo se bály. [7]
9 Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v nedeli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléne, z nížto byl vyvrhl sedm dáblu.
10 Ona pak šedši, zvestovala tem, kteríž s ním bývali, lkajícím a placícím.
11 A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, neverili.
12 Potom pak dvema z nich jdoucím ukázal se v jiné zpusobe, když šli pres pole. [8]
13 A ti šedše, povedeli jiným. Ani tem neverili. [9]
14 Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedoveru jejich a tvrdost srdce, že tem, kteríž jej videli vzkríšeného, neverili. [10] [11]
15 A rekl jim: Jdouce po všem svete, kažte evangelium všemu stvorení. [12]
16 Kdož uverí a pokrtí se, spasen bude; kdož pak neuverí, budet zatracen. [13]
17 Znamení pak ti, kteríž uverí, tato míti budou: Ve jménu mém dábly budou vymítati, jazyky novými mluviti.
18 Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodít jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobre se míti budou.
19 Když pak jim odmluvil Pán, vzhuru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. [14]
20 A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval cinením divu.