1 A opet všel do Kafarnaum po nekolika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. [1]
2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dverum. I mluvil jim slovo.
3 Tedy prijdou k nemu nekterí, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode ctyr nesen byl. [2]
4 A když k nemu nemohli pro zástupy, loupali strechu, kdež byl Ježíš, a proborivše pudu, spustili po provazích dolu ložce, na nemž ležel šlakem poražený.
5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštejí se tobe hríchové tvoji.
6 A byli tu nekterí z zákoníku, sedíce a myslíce v srdcích svých: [3]
7 Co tento tak mluví rouhave? Kdo muž odpustiti hríchy, jediné sám Buh?
8 To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak premyšlovali sami v sobe, rekl jim: Proc o tom premyšlujete v srdcích svých? [4]
9 Co jest snáze ríci šlakem poraženému: Odpouštejí se tobe hríchové, cili ríci: Vstan a vezmi lože své a chod?
10 Ale abyste vedeli, že Syn cloveka má moc na zemi odpoušteti hríchy, dí šlakem poraženému: [5]
11 Tobet pravím: Vstan, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.
12 I vstal hned, a vzav lože své prede všemi, odšel, takže se desili všickni, a chválili Boha, rkouce: Nikdy jsme toho nevideli.
13 I vyšel opet k mori, a všecken zástup pricházel k nemu, i ucil je.
14 A pomíjeje Ježíš, uzrel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojd za mnou. A on vstav, šel za ním. [6]
15 I stalo se, když sedel za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hríšníci sedeli spolu s Ježíšem a s ucedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním. [7] [8]
16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hríšníky, rekli ucedlníkum jeho: Což jest toho, že s publikány a hríšníky jí a pije Mistr váš? [9]
17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotrebují zdraví lékare, ale nemocní. Neprišelt jsem volati spravedlivých, ale hríšných ku pokání. [10] [11]
18 Ucedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I prišli a rekli jemu: Proc ucedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji ucedlníci se nepostí? [12] [13]
19 I rekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohout se postiti.
20 Ale prijdout dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v tech dnech.
21 Ano nižádný záplaty sukna nového neprišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ješte neco, i bývá vetší díra. [14]
22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpucí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.
23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i pocali ucedlníci jeho jdouce vymínati klasy. [15]
24 Tedy farizeové rekli jemu: Pohled, cot ciní ucedlníci tvoji, cehož nesluší ciniti v sobotu.
25 I rekl jim: Nikdy-liž jste nectli, co ucinil David, když nouze byla, a lacnel, on i ti, kteríž s ním byli? [16]
26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kneze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým knežím,) a dal i tem, kteríž s ním byli?
27 I pravil jim: Sobota pro cloveka ucinena jest, a ne clovek pro sobotu.
28 Protož Syn cloveka jest pánem také i soboty.