1 I všel opet do školy, a byl tu clovek, maje ruku uschlou. [1] [2]
2 I šetrili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3 I rekl tomu cloveku, kterýž mel uschlou ruku: Vstan a pojd sem do prostredku.
4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobre ciniti, cili zle, život zachovati, cili zamordovati? Ale oni mlceli.
5 A pohledev na ne vukol hnevive, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, rekl cloveku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a ucinena jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. [3]
6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu ucinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.
7 Ježíš pak s ucedlníky svými poodšel k mori, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, [4]
8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteríž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké veci ciní, prišli k nemu.
9 I rozkázal ucedlníkum svým, aby lodicku ustavicne nahotove meli, pro zástup, aby ho tak netiskli.
10 Nebo mnohé uzdravoval, takže nan padali, aby se ho dotýkali, kterížkoli meli jaké neduhy.
11 A duchové necistí, jakž ho zazreli, padali pred ním a kriceli, rkouce: Ty jsi Syn Boží. [5]
12 A on velmi jim primlouval, aby ho nezjevovali.
13 I vstoupil na horu, a povolal k sobe tech, kterýchž se jemu videlo; i prišli k nemu. [6] [7]
14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, [8]
15 A aby meli moc uzdravovati nemoci a vymítati dábelství: [9]
16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, [10]
17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) [11]
18 A Ondreje, a Filipa, a Bartolomeje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, [12]
19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domu. [13]
20 A vtom opet sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.
21 A slyšavše o tom príbuzní jeho, prišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. [14]
22 Zákoníci pak, kteríž byli prišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti dábelském vymítá dábly. [15] [16]
23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak muže satan satana vymítati? [17]
24 A jestliže království v sobe se rozdvojí, nemuže státi království to. [18]
25 A rozdvojí-li se dum proti sobe, nebude moci dum ten státi.
26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobe, a rozdvojen jest, nemuže státi, ale konec bére.
27 Nižádný nemuže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, lec by prve silného toho svázal; a tehdyt dum jeho zloupí.
28 Amen pravím vám, že všickni hríchové odpušteni budou synum lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštení na veky, ale hoden jest vecného odsouzení. [19]
30 Nebo pravili: Že ducha necistého má.
31 Tedy prišla matka jeho a bratrí, a stojíce vne, poslali k nemu, aby ho vyvolali. [20]
32 A sedel okolo neho zástup. I rekli jemu: Aj, matka tvá a bratrí tvoji vne hledají tebe. [21]
33 Ale on odpovedel jim, rka: Kdo jest matka má a bratrí moji? [22]
34 A obezrev ucedlníky vukol sedící, rekl: Aj, matka má a bratrí moji.
35 Nebo kdož by koli cinil vuli Boží, tent jest bratr muj, i sestra, i matka má. [23]