1 Pilne se varujte, abyste almužny vaší nedávali pred lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích. [1][2][3][4][5][6]
2 Protož když dáváš almužnu, netrub pred sebou, jako pokrytci ciní v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majít odplatu svou.
3 Ale ty když dáváš almužnu, tak cin, at neví levice tvá, co ciní pravice tvá,
4 Aby almužna tvá byla v skryte, a Otec tvuj, kterýž vidí v skryte, odplatí tobe zjevne.
5 A když bys se chtel modliti, nebývejž jako pokrytci, kteríž obycej mají, v školách a na úhlech rynku stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žet mají odplatu svou. [7][8]
6 Ale ty když bys se modliti chtel, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvere své, modliž se Otci svému, jenž jest v skryte, a Otec tvuj, kterýž vidí v skryte, odplatí tobe zjevne. [9]
7 Modléce se pak, nebudtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to zpusobí, aby byli uslyšáni. [10]
8 Neprirovnávejtež se tedy jim, nebot ví Otec váš, ceho jest vám potrebí, prve nežli byste vy ho prosili. [11]
9 A protož vy takto se modlte: Otce náš, jenž jsi v nebesích, posvet se jméno tvé. [12][13][14][15]
10 Prijd království tvé. Bud vule tvá jako v nebi tak i na zemi. [16]
11 Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
12 A odpust nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkum našim. [17]
13 I neuvod nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na veky, Amen. [18][19][20]
14 Nebo budete-li odpoušteti lidem viny jejich, odpustít i vám nebeský Otec váš. [21][22]
15 Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hríchu vašich.
16 Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; nebot pošmurují tvárí svých, aby vedomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzalit jsou odplatu svou. [23]
17 Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvár svou umej,
18 Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skryte. A Otec tvuj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobe zjevne.
19 Neskládejte sobe pokladu na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zlodeji vykopávají a kradou. [24][25]
20 Ale skládejte sobe poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zlodeji nevykopávají ani kradou.
21 Nebo kdežt jest poklad váš, tut jest i srdce vaše.
22 Svíce tela jestit oko; jestliže oko tvé sprostné bylo by, všecko telo tvé svetlé bude. [26]
23 Paklit by oko tvé bylo nešlechetné, všecko telo tvé tmavé bude. Protož jestliže svetlo, kteréž jest v tobe, jest tma, co pak sama tma, jaká bude?
24 Žádný nemuže dvema pánum sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenávideti bude, a druhého milovati, aneb jednoho prídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemužte Bohu sloužiti i mamone. [27]
25 Protož pravím vám: Nepecujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o telo vaše, cím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a telo více nežli odev? [28][29][30]
26 Hledte na ptactvo nebeské, žet nesejí ani žnou, ani shromaždují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem neprevyšujete? [31][32]
27 A kdo z vás peclive mysle, muže pridati ku postave své loket jeden?
28 A o odev proc pecujete? Poucte se na kvítí polním, kterak roste, nepracuje ani prede. [33]
29 A aj, pravím vám, že ani Šalomoun ve vší sláve své tak odín nebyl, jako jedno z nich.
30 Ponevadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Buh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho neciní, ó malé víry?
31 Nepecujtež tedy, ríkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Cím se budeme odívati? [34][35]
32 Nebo toho všeho pohané hledají. Vít zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potrebujete. [36]
33 Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám pridáno. [37][38]
34 Protož nepecujte o zítrejší den, nebo zítrejší den pecovati bude o své veci. Dostit má den na svém trápení.
↑ 6:9 Nazývat Boha „naším Otcem“: KU 1:1.5. Otče náš v nebesích: KU 100:7.16. Modlete se „Otče náš –“: KU 177:2.7. Nazývat Boha „naším Otcem“: KU 1:1.1.
↑ 6:12,14-15 Je nám odpuštěno, jako my odpouštíme: KU 170:3.4. Spravedlnost, spravedlnost a milosrdenství: KU 133:4.7. Odpusť nám naše dluhy, jako my odpouštíme: KU 188:4.13. Odpuštění: KU 146:2.4.
↑ 6:24 Nikdo nesmí sloužit dvěma pánům: KU 140:6.13. Láska k bohatství: KU 163:2.10. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: KU 169:2.7. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: KU 109:5.4.
↑ 6:25,31-32 Nebojte se o svůj život: KU 140:6.13.