3 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. [3][4][5]
4 Blahoslavení lkající, nebo oni potešeni budou. [6]
5 Blahoslavení tiší, nebo oni dedictví obdrží na zemi. [7]
6 Blahoslavení, kteríž lacnejí a žíznejí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. [8][9]
7 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dujdou. [10]
8 Blahoslavení cistého srdce, nebo oni Boha videti budou. [11]
9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. [12][13][14][15]
10 Blahoslavení, kteríž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. [16][17][18][19]
11 Blahoslavení jste, když vám zloreciti budou lidé a protivenství ciniti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
12 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takt zajisté protivili se prorokum, kteríž byli pred vámi. [20]
13 Vy jste sul zeme. Jestliže sul zmarena bude, cím bude osolena? K nicemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlacena. [21]
14 Vy jste svetlo sveta. Nemužet mesto na hore ležící skryto býti. [22]
15 Aniž rozsvecují svíce a stavejí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechnem, kteríž v domu jsou. [23]
16 Tak svet svetlo vaše pred lidmi, at vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. [24][25][26]
17 Nedomnívejte se, že bych prišel rušiti Zákon anebo Proroky. Neprišelt jsem rušiti, ale naplniti. [27]
18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i zeme, jediná literka aneb jediný punktík nepomine z Zákona, až se všecky veci stanou.
19 Protož zrušil-li by kdo jedno z prikázání techto nejmenších a ucil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli cinil i jiné ucil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
20 Nebo pravím vám: Nebude-lit hojnejší spravedlivost vaše nežli zákoníku a farizeu, nikoli nevejdete do království nebeského. [28]
21 Slyšeli jste, že receno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu. [29][30]
22 Ale ját pravím vám: Že každý, kdož se hnevá na bratra svého bez príciny, povinen k soudu státi. Kdož by pak rekl bratru svému: Rácha, povinen bude pred radou státi; a kdož by rekl: Blázne, povinen bude pekelný ohen trpeti.
23 Protož obetoval-li bys dar svuj na oltár, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvuj má neco proti tobe,
24 Nechejž tu daru svého pred oltárem a jdi, prve smir se s bratrem svým, a potom prijda, obetuj dar svuj.
25 Vejdi v dobrou vuli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na ceste, at by snad nedal tebe protivník tvuj soudci, a soudce dal by te služebníku, a byl bys uvržen do žaláre.
26 Amen pravím tobe: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního halére nenavrátíš.
27 Slyšeli jste, že receno jest od starých: Nezcizoložíš. [31]
28 Ale ját pravím vám: Že každý, kdož by pohledel na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
29 Jestliže pak oko tvé pravé horší te, vylupiž je a vrz od sebe; nebt jest užitecneji tobe, aby radeji zahynul jeden úd tvuj, nežli by celé telo tvé uvrženo bylo do ohne pekelného.
30 A pakli ruka tvá pravá horší te, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitecneji jest tobe, aby zahynul radeji jeden úd tvuj, nežli by všecko telo tvé uvrženo bylo do pekelného ohne.
31 Též receno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloucení. [32]
32 Ját pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, krome príciny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštenou pojme, cizoloží.
33 Opet slyšeli jste, že receno jest od starých: Nebudeš krive prisahati, ale splníš Pánu prísahy své.
34 Ale ját pravím vám: Abyste neprisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest,
35 Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo mesto velikého Krále jest.
36 Ani skrze hlavu svou budeš prisahati, nebo nemužeš jednoho vlasu uciniti bílého aneb cerného.
37 Ale bud rec vaše: Jiste, jiste; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest.
39 Ját pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale uderí-li te kdo v pravé líce tvé, nasad jemu i druhého. [38][39]
40 A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i plášte. [40]
41 A nutil-li by te kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dve. [41]
42 A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtel vypujciti od tebe, neodvracuj se.
43 Slyšeli jste, že receno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenávideti budeš neprítele svého. [42][43][44][45][46][47]
44 Ale ját vám pravím: Milujte neprátely vaše, dobrorecte tem, kteríž vás proklínají, a dobre cinte nenávidícím vás, a modlte se za neprátely a protivníky vaše, [48]
45 Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšt dává na spravedlivé i na nespravedlivé. [49][50][51][52]
46 Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož neciní?
47 A budete-li pozdravovati toliko bratrí svých, což více nad jiné ciníte? Však i publikáni to ciní.
48 Budtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest. [53]