1 Potom videl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první zeme byla pominula, a more již nebylo. [1] [2] [3]
2 A já Jan videl jsem mesto svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Boha s nebe, pripravený jako nevestu okrášlenou muži svému. [4] [5] [6] [7]
3 I slyšel jsem hlas veliký s nebe, rkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydlitit bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Buh s nimi bude, jsa jejich Bohem. [8]
4 A setret Buh všelikou slzu s ocí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani kriku, ani bolesti nebude více; nebo první veci pominuly. [9]
5 I rekl ten, kterýž sedel na trunu: Aj, nové ciním všecko. I rekl mi: Napiš to. Nebot jsou tato slova verná a pravá.
6 I dí mi: Již se stalo. Ját jsem Alfa i Omega, pocátek i konec. Ját žíznivému dám z studnice vody živé darmo. [10]
7 Kdož zvítezí, obdržít dedicne všecko, a budut jemu Bohem, a on mi bude synem. [11]
8 Strašlivým pak, a neverným, a ohyzdným, a vražedlníkum, a smilníkum, a carodejníkum, a modlárum, i všechnem lhárum, pripraven jest díl jejich v jezere, kteréž horí ohnem a sirou, jenž jest smrt druhá. [12]
9 I prišel ke mne jeden z sedmi andelu, kteríž meli sedm koflíku plných sedmi ran nejposlednejších, a mluvil se mnou, rka: Pojd, ukážit nevestu, manželku Beránkovu.
10 I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi mesto veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha,
11 Mající slávu Boží. Jehož svetlost byla podobná k kameni nejdražšímu, jako k kameni jaspidu, kterýž by byl zpusobu krištálového,
12 A melo zed velikou a vysokou, v níž bylo dvanácte bran, a na tech branách dvanácte andelu, a jména napsaná, kterážto jména jsou dvanáctera pokolení synu Izraelských.
13 Od východu slunce brány tri, od pulnoci brány tri, od poledne brány tri, od západu brány tri.
14 A zed mestská mela základu dvanácte, a na nich jména dvanácti apoštolu Beránkových.
15 A ten, kterýž mluvil se mnou, mel trtinu zlatou, aby zmeril mesto i brány jeho i zed jeho.
16 Položení mesta toho ctverhrané jest, jehož dlouhost tak veliká jest jako i širokost. I zmeril to mesto trtinou a vymeril dvanácte tisícu honu; dlouhost pak jeho, i širokost, i vysokost jednostejná jest.
17 I zmeril zed jeho, a nameril sto ctyridceti a ctyri loktu, merou cloveka, kteráž jest míra andela.
18 A bylo stavení zdi jeho jaspis, mesto pak samo zlato cisté, podobné sklu cistému. [13]
19 A základové zdi mestské všelikým kamenem drahým ozdobeni byli. Základ první byl jaspis, druhý zafir, tretí chalcedon, ctvrtý smaragd,
20 Pátý sardonyx, šestý sardius, sedmý chryzolit, osmý beryllus, devátý topazion, desátý chryzoprassus, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21 Dvanácte pak bran dvanácte perel jest, a jedna každá brána jest z jedné perly; a rynk mesta zlato cisté jako sklo, kteréž se naskrze prohlédnouti muže.
22 Ale chrámu jsem v nem nevidel; nebo Pán Buh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek.
23 A to mesto nepotrebuje slunce ani mesíce, aby svítily v nem; nebo sláva Boží je osvecuje, a svíce jeho jest Beránek. [14]
24 A národové lidí k spasení prišlých, v svetle jeho procházeti se budou, a králové zemští prenesou slávu a cest svou do neho.
25 A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude.
26 A snesou do neho slávu a cest národu.
27 A nevejdet do neho nic poskvrnujícího, anebo pusobícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteríž napsaní jsou v knihách života Beránkova. [15]