1 Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. [1]
2 Vypovedít vás ze škol, ano prijdet cas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.
3 A tot uciní vám proto, že nepoznali Otce ani mne. [2]
4 Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když prijde ten cas, rozpomenuli se na to, že jsem já to predpovedel vám. Tohot jsem vám s pocátku nemluvil, neb jsem byl s vámi.
5 Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš? [3] [4] [5]
6 Ale že jsem vám tyto veci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše. [6]
7 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitecné, abych já odšel. Nebo neodejdu-lit, Utešitel neprijde k vám; a paklit odejdu, pošli ho k vám. [7] [8] [9]
8 A ont prijda, obvinovati bude svet z hríchu, a z spravedlnosti, a z soudu.
9 Z hríchu zajisté, že neverí ve mne;
10 A z spravedlnosti, že jdu k Otci, a již více neuzríte mne; [10]
11 Z soudu pak, že Kníže tohoto sveta již jest odsouzeno. [11]
12 Ještet bych mel mnoho mluviti vám, ale nemužete snésti nyní.
13 Ale když prijde ten Duch pravdy, uvedet vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, tot mluviti bude; ano i budoucí veci zvestovati bude vám. [12] [13] [14] [15]
14 Ont mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvestuje vám. [16]
15 Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem rekl, že z mého vezme, a zvestuje vám. [17]
16 Malicko, a neuzríte mne, a opet malicko, a uzríte mne; nebo já jdu k Otci. [18] [19]
17 I rekli nekterí z ucedlníku jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Malicko, a neuzríte mne, a opet malicko, a uzríte mne, a že já jdu k Otci? [20]
18 Protož pravili: Co jest to, že praví: Malicko? Nevíme, co praví.
19 I poznal Ježíš, že se ho chteli otázati. I rekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem rekl: Malicko, a neuzríte mne, a opet malicko, a uzríte mne? [21]
20 Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svet se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátít se v radost.
21 Žena, když rodí, zámutek má, nebo prišla hodina její; ale když porodí díte, již nepamatuje na soužení, pro radost, že se narodil clovek na svet.
22 Protož i vy zámutek máte nyní, ale opet uzrím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás.
23 A v ten den nebudete se mne tázati o nicemž. Amen, amen pravím vám: Že zac byste koli prosili Otce ve jménu mém, dát vám. [22] [23]
24 Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplnena byla. [24]
25 Toto v príslovích mluvil jsem vám; prijdet hodina, když již ne v príslovích budu mluviti vám, ale zjevne o Otci svém zvestovati budu vám. [25]
26 V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímt vám, že já budu prositi Otce za vás.
27 Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uverili, že jsem já od Boha vyšel. [26] [27]
28 Vyšelt jsem od Otce, a prišel jsem na svet; a opet opouštím svet, a jdu k Otci. [28]
29 Rkou jemu ucedlníci jeho: Aj, nyní zjevne mluvíš, a prísloví žádného nepravíš. [29]
30 Nyní víme, že víš všecko, a nepotrebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to veríme, že jsi od Boha prišel. [30]
31 Odpovedel jim Ježíš: Nyní veríte.
32 Aj, prijdet hodina, anobrž již prišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemt sám, nebo Otec se mnou jest. [31]
33 Tyto veci mluvil jsem vám, abyste ve mne pokoj meli. Na svete soužení míti budete, ale doufejtež, ját jsem premohl svet. [32]