1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
2 Potom na úsvite zase prišel do chrámu, a všecken lid sšel se k nemu. A on posadiv se, ucil je. [1]
3 I privedli k nemu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostredku, [2]
4 Rekli jemu: Mistre, tato žena jest postižena pri skutku, když cizoložila.
5 A v Zákone Mojžíš prikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
6 A to rekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolu, prstem psal na zemi. [3]
7 A když se neprestávali otazovati jeho, zdvihl se a rekl jim: Kdo jest z vás bez hríchu, nejprv hod na ni kamenem.
8 A opet schýliv se, psal na zemi. [4]
9 A oni uslyševše to a v svedomích svých obvineni jsouce, jeden po druhém odcházeli, pocavše od starších až do posledních. I zustal tu Ježíš sám, a žena uprostred stojeci.
10 A pozdvih se Ježíš a žádného nevidev, než ženu, rekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteríž na tebe žalovali? Žádný-li te neodsoudil?
11 Kterážto rekla: Žádný, Pane. I rekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehreš více.
12 Tedy Ježíš opet jim mluvil, rka: Já jsem Svetlo sveta. Kdož mne následuje, nebudet choditi v temnostech, ale budet míti Svetlo života. [5]
13 I rekli jemu farizeové: Ty sám o sobe svedectví vydáváš, svedectví tvé není pravé. [6]
14 Odpovedel Ježíš a rekl jim: Ackoli já svedectví vydávám sám o sobe, však pravé jest svedectví mé; nebo vím, odkud jsem prišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem prišel, anebo kam jdu.
15 Vy podle tela soudíte, já nesoudím žádného.
16 A bycht pak i soudil já, soud muj jestit pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. [7]
17 A v Zákone vašem psáno jest: Že dvou cloveku svedectví pravé jest.
18 Ját svedectví vydávám sám o sobe, a svedectví vydává o mne ten, kterýž mne poslal, Otec.
19 Tedy rekli jemu: Kdež jest ten tvuj Otec? Odpovedel Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. [8]
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uce v chráme, a žádný ho nejal, nebo ješte byla neprišla hodina jeho. [9]
21 I rekl jim opet Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hríchu vašem zemrete. Kam já jdu, vy nemužete prijíti. [10] [11] [12] [13]
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemužete prijíti? [14]
23 I rekl jim: Vy z dulu jste, já s hury jsem. Vy jste z tohoto sveta, já nejsem z sveta tohoto. [15]
24 Protož jsem rekl vám: Že zemrete v hríších svých. Nebo jestliže nebudete veriti, že já jsem, zemrete v hríších vašich.
25 I rekli jemu: Kdo jsi ty? I rekl jim Ježíš: To, což hned s pocátku pravím vám.
26 Mnohot mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od neho, to mluvím na svete. [16] [17]
27 A oni neporozumeli, že by o Bohu Otci pravil jim.
28 Protož rekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna cloveka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic neciním, ale jakž mne naucil Otec muj, takt mluvím. [18] [19]
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnout jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já ciním vždycky.
30 Ty veci když mluvil, mnozí uverili v neho. [20]
31 Tedy rekl Ježíš tem Židum, kteríž uverili jemu: Jestliže vy zustanete v reci mé, práve ucedlníci moji budete. [21] [22]
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. [23] [24]
33 I odpovedeli jemu: Síme Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
34 Odpovedel jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož ciní hrích, služebník jest hrícha.
35 A služebník nezustává v domu na veky; ale Syn zustává na veky.
36 Protož jestližet vás vysvobodí Syn, práve svobodní budete.
37 Vím, že jste síme Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo rec má nemá místa u vás. [25]
38 Já, což jsem videl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste videli u otce vašeho, to ciníte. [26]
39 Odpovedeli a rekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, cinili byste skutky Abrahamovy.
40 Ale nyní hledáte mne zabíti, cloveka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohot jest Abraham necinil.
41 Vy ciníte skutky otce svého. I rekli jemu: Myt z smilstva nejsme zplozeni, jednohot Otce máme, totiž Boha. [27]
42 Tedy rekl jim Ježíš: Byt Buh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a prišel jsem; aniž jsem sám od sebe prišel, ale on mne poslal. [28]
43 Proc mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemužete reci mé.
44 Vy z otce dábla jste, a žádosti otce vašeho chcete ciniti. On byl vražedník od pocátku, a v pravde nestál; nebo pravdy v nem není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhár jest a otec lži. [29]
45 Já pak že pravdu pravím, neveríte mi.
46 Kdo z vás bude mne obvinovati z hríchu? A ponevadž pravdu pravím, proc vy mi neveríte? [30] [31]
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
48 Tedy odpovedeli Židé a rekli jemu: Zdaliž my dobre nepravíme, že jsi ty Samaritán, a dábelství máš?
49 Odpovedel Ježíš: Ját dábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
50 Ját pak nehledám chvály své; jestit, kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzrí na veky. [32]
52 Tedy rekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že dábelství máš. Abraham umrel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati rec mou, smrti neokusí na veky.
53 Zdali jsi ty vetší otce našeho Abrahama, kterýž umrel? I proroci zemreli jsou. Kým ty se ciníš? [33]
54 Odpovedel Ježíš: Chválím-lit já se sám, chvála má nic není. Jestit kterýž mne chválí, Otec muj, o nemž vy pravíte, že Buh váš jest.
55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych rekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhár. Ale známt jej, a rec jeho zachovávám.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby videl den muj, i videl, a radoval se. [34]
57 Tedy rekli jemu Židé: Padesáti let ješte nemáš, a Abrahama jsi videl? [35]
58 Rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem. [36]
59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na nej. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ne, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.