1 I stalo se, když byl na jednom míste, modle se, že když prestal, rekl k nemu jeden z ucedlníku jeho: Pane, nauc nás modliti se, jako i Jan ucil ucedlníky své. [1] [2]
2 I rekl jim: Když se modlíte; ríkejte: Otce náš, jenž jsi v nebesích, posvet se jméno tvé. Prijd království tvé. Bud vule tvá, jako v nebi tak i na zemi. [3] [4] [5] [6] [7]
3 Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne. [8]
4 I odpust nám hríchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvod nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. [9] [10] [11]
5 I rekl k nim: Kdo z vás bude míti prítele, a pujde k nemu o pulnoci, a dí jemu: Príteli, pujc mi trí chlebu. [12] [13]
6 Nebo prítel muj prišel s cesty ke mne, a nemám, co bych predložil pred nej.
7 A on vnitr jsa, odpovedel by, rka: Necin mi nevole, neb jsou již dvere zavríny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohut vstáti a dáti tobe.
8 Pravím vám: Act nedá jemu, vstana, protože jest prítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potrebuje.
9 I ját pravím vám: Proste, a budet vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budet vám otevríno. [14] [15] [16]
10 Neb každý, kdož prosí, bére; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluce, bude otevríno. [17]
11 Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? [18]
12 Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13 Ponevadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati detem svým, cím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého tem, kteríž ho prosí? [19]
14 I vymítal Ježíš dábelství, a to bylo nemé. Stalo se pak, když vyšlo dábelství, že mluvil nemý. I divili se zástupové. [20] [21]
15 Ale nekterí z nich pravili: V Belzebubu, knížeti dábelském, vymítá dábly. [22] [23] [24]
16 A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od neho. [25]
17 Ale on znaje myšlení jejich, rekl jim: Každé království samo v sobe rozdelené pustne, a dum na dum padá. [26] [27]
18 Jestližet jest pak i satan proti sobe rozdelen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám dábly.
19 Jestliže já v Belzebubu vymítám dábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20 Paklit prstem Božím vymítám dábly, jistet jest prišlo k vám království Boží. [28]
21 Když silný odenec ostríhá síne své, v pokoji jsou všecky veci, kteréž má.
22 Pakli by silnejší než on prijda, premohl jej, všecka odení jeho odejme, v než úfal, a loupeže jeho rozdelí.
23 Kdožt není se mnou, proti mne jest; a kdož neshromažduje se mnou, rozptylujet. [29]
24 Když necistý duch vyjde od cloveka, chodí po místech suchých, hledaje odpocinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. [30]
25 A prijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.
26 I jde, a prijme k sobe jiných sedm duchu horších sebe, a vejdouce, prebývají tam. I jsou poslední veci cloveka toho horší nežli první.
27 I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, rekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval. [31]
28 A on rekl: Ovšem pak blahoslavení, kteríž slyší slovo Boží a ostríhají jeho. [32]
29 A když se zástupové scházeli, pocal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka.
30 Nebo jakož Jonáš ucinen byl znamením Ninivitským, takt bude i Syn cloveka pokolení tomuto.
31 Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo prijela od koncin zeme, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!
32 Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo cinili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!
33 Žádný rozsvíte svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteríž vcházejí, svetlo videli. [33]
34 Svíce tela tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i telo tvé všecko bude svetlé; a paklit bude nešlechetné, takét i telo tvé tmavé bude. [34] [35]
35 Viziž tedy, aby svetlo, kteréž jest v tobe, nebylo tmou. [36]
36 Pakli celé telo tvé svetlé bude, nemaje žádné cástky tmavé, budet všecko tak svetlé, že te jako svíce bleskem osvítí.
37 A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obedval u neho. A všed, posadil se za stul. [37] [38]
38 Farizeus pak videv to, podivil se, že se neumyl pred obedem. [39]
39 I rekl Pán k nemu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy cistíte, ale to, což vnitr jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností. [40] [41] [42]
40 Blázni, zdaliž ten, kterýž ucinil, což zevnitr jest, neucinil také i toho, což jest vnitr? [43] [44]
41 Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky veci vaše cisté budou.
42 Ale beda vám farizeum, kteríž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto veci meli jste ciniti, a onech neopoušteti. [45]
43 Beda vám farizeum, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích. [46]
44 Beda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevedí o tom, co tam jest.
45 I odpovedev jeden z zákoníku, rekl jemu: Mistre, tyto veci mluve, i nám také lehkost ciníš. [47]
46 A on rekl: I vám zákoníkum beda, nebo obtežujete lidi bremeny nesnesitelnými, a sami se tech bremen jedním prstem nedotýkáte. [48]
47 Beda vám, jenž vzdeláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali. [49]
48 A tak osvedcujete a potvrzujete skutku otcu vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzdeláváte hroby jejich.
49 Protož i Moudrost Boží rekla: Pošlit k nim proroky a apoštoly, a z tech nekteré mordovati budou, a jiné vyháneti, [50]
50 Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroku, kteráž vylita jest od ustanovení sveta,
51 Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltárem a chrámem. Jiste, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto.
52 Beda vám zákoníkum, nebo jste vzali klíc umení; sami jste nevešli, a tem, kteríž vcházeli, zbránili jste. [51]
53 A když jim to mluvil, pocali zákoníci a farizeové prísne jemu odpírati, a k mnohým recem príciny jemu dávati, [52]
54 Ukládajíce o nem, a hledajíce popadnouti neco z úst jeho, aby jej obžalovali.