1 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi. [1]
2 A pocali nan žalovati, rkouce: Tohoto jsme nalezli, an prevrací lid, a brání dane dávati císari, prave se býti Kristem králem. [2]
3 Pilát pak otázal se ho, rka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpovedev, rekl jemu: Ty pravíš. [3] [4] [5]
4 I dí Pilát k predním knežím a k zástupum: Žádné viny nenalézám na tomto cloveku. [6] [7]
5 Oni pak více se rozmáhali v kriku, rkouce: Bourít lid, uce po všem Judstvu, pocav od Galilee až sem. [8]
6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by clovek Galilejský. [9]
7 A když zvedel, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzaléme byl v ty dni. [10]
8 Herodes pak uzrev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal videti jej, protože mnoho o nem slýchal, a nadál se, že nejaký div od neho ucinený uzrí. [11]
9 I tázal se ho mnohými recmi, ale on jemu nic neodpovídal. [12]
10 Stáli pak tu prední kneží a zákoníci, tuze na nej žalujíce. [13]
11 A pohrdna jím Herodes s svým rytírstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12 I ucineni jsou prátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo pred tím neprátelé byli vespolek. [14]
13 Pilát pak svolav prední kneží a úradné osoby i lid, [15]
14 Rekl k nim: Dali jste mi toho cloveka, jako by lid odvracel po sobe, a aj, já pred vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom cloveku ve všem tom, což vy na nej žalujete.
15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k nemu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16 Protož potresce ho, propustím jej. [16]
17 Musíval pak propoušteti jim v svátek jednoho vezne. [17]
18 Protož zkrikli spolu všecko množství, rkouce: Zahlad tohoto, a propust nám Barabbáše. [18] [19]
19 Kterýž byl pro svádu nejakou v meste ucinenou a pro vraždu vsazen do žaláre.
20 Tedy Pilát opet mluvil k nim, chteje propustiti Ježíše. [20]
21 A oni vždy volali, rkouce: Ukrižuj ho, ukrižuj!
22 A on po tretí rekl k nim: Což jest pak zlého ucinil tento? Ját žádné príciny smrti nenalézám na nem. Protož potresce ho, propustím. [21]
23 Oni pak predce dotírali na nej krikem velikým, žádajíce, aby byl ukrižován. A rozmáhali se hlasové jejich a predních kneží. [22]
24 Pilát pak prisoudil, aby se naplnila žádost jejich. [23]
25 I propustil jim toho, kterýž pro bourku a vraždu vsazen byl do žaláre, za nehož prosili, ale Ježíše vydal k vuli jejich. [24]
26 A když jej vedli, chytivše Šimona nejakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na nej kríž, aby jej nesl za Ježíšem. [25]
27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. [26] [27] [28]
28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplactež nade mnou, ale radeji samy nad sebou placte a nad svými detmi.
29 Nebo aj, prijdou dnové, v nichžto reknou: Blahoslavené neplodné, a bricha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30 Tehdyt pocnou ríci k horám: Padnete na nás, a pahrbkum: Prikrejte nás!
31 Nebo ponevadž na zeleném dreve toto se deje, i co pak bude na suchém?
32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zlocinci, aby spolu s ním byli ukrižováni. [29]
33 A když prišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukrižovali, i ty zlocince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. [30] [31]
34 Tedy Ježíš rekl: Otce, odpust jim, nebot nevedí, co ciní. A rozdelivše roucho jeho, metali o ne los. [32] [33] [34]
35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, rkouce: Jinýmt jest spomáhal, nechat nyní pomuže sám sobe, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. [35] [36] [37]
36 Posmívali se také jemu žoldnéri, pristupujíce a octa podávajíce jemu, [38]
37 A rkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobe.
38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Reckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. [39]
39 Jeden pak z tech zlocincu, kteríž s ním viseli, rouhal se jemu, rka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobe i nám. [40]
40 A odpovedev druhý, trestal ho, rka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? [41]
41 Myt zajisté spravedlive trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béreme, ale tento nic zlého neucinil.
42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomen se na mne, když prijdeš do království svého.
43 I rekl mu Ježíš: Amen pravím tobe, dnes budeš se mnou v ráji. [42]
44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. [43]
45 I zatmelo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, rekl: Otce, v ruce tvé poroucím ducha svého. A to povedev, umrel. [44]
47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, rka: Jiste clovek tento spravedlivý byl. [45]
48 A všickni zástupové, prítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. [46]
49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly prišly za ním od Galilee, hledíce na to. [47]
50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úradu, muž dobrý a spravedlivý, [48]
51 Kterýž byl nepovolil rade a skutku jejich, z Arimatie mesta Judského, kterýžto také ocekával království Božího, [49]
52 Ten pristoupiv ku Pilátovi, vyprosil telo Ježíšovo,
53 A složiv je s kríže, obvinul v kment a pochoval je v hrobe vytesaném v skále, v kterémž ješte nebyl žádný pochován. [50] [51]
54 A byl den pripravování, a sobota se zacínala. [52]
55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem prišly od Galilee, pohledely na hrob, a kterak pochováno bylo telo jeho. [53]
56 Vrátivše se pak, pripravily vonné veci a masti, ale v sobotu odpocinuly, podle prikázání.