1 První pak den po sobote, velmi ráno vyšedše, prišly k hrobu, nesouce vonné veci, kteréž byly pripravily, a nekteré jiné byly spolu s nimi. [1] [2]
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu. [3]
3 A všedše tam, nenalezly tela Pána Ježíše. [4] [5] [6]
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tvári své k zemi, rekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
6 Nenít ho tuto, ale vstalt jest. Rozpomente se, kterak mluvil vám, když ješte v Galilei byl,
7 Rka: Že Syn cloveka musí vydán býti v ruce hríšných lidí, a ukrižován býti, a tretí den z mrtvých vstáti. [7] [8]
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
9 A navrátivše se od hrobu, zvestovaly to všecko tem jedenácti ucedlníkum i jiným všechnem. [9]
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné nekteré s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolum. [10] [11] [12]
11 Ale oni meli za bláznovství slova jejich, a neverili jim.
12 Tedy Petr vstav, bežel k hrobu, a pohledev do neho, uzrel prosteradla, ana sama leží. I odšel, dive se sám v sobe, co se to stalo. [13] [14]
13 A aj, dva z nich šli toho dne do mestecka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honu šedesáte, jemuž jméno Emaus. [15]
14 A rozmlouvali vespolek o tech všech vecech, kteréž se byly staly.
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, priblíživ se k nim, šel s nimi.
16 Ale oci jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17 I rekl k nim: Které jsou to veci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proc jste smutní? [16]
18 A odpovedev jeden, kterémuž jméno Kleofáš, rekl jemu: Ty sám jeden jsi z príchozích do Jeruzaléma, ještos nezvedel, co se stalo v nem techto dnu?
19 Kterýmžto on rekl: I co? Oni pak rekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, pred Bohem i prede vším lidem, [17]
20 A kterak jej vydali prední kneží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukrižovali jej.
21 My pak jsme se nadáli, že by on mel vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu tretí den jest dnes, jakž se to stalo.
22 Ale i ženy nekteré z našich zdesily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23 A nenalezše tela jeho, prišly, pravíce, že jsou také videní andelské videly, kterížto praví, že by živ byl.
24 I chodili nekterí z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho nevideli.
25 Tedy on rekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k verení všemu tomu, což mluvili Proroci. [18]
26 Zdaliž nemusil tech vecí trpeti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27 A pocav od Mojžíše a všech Proroku, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o nem byla. [19]
28 A vtom priblížili se k mestecku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtel dále jíti. [20]
29 Ale oni prinutili ho, rkouce: Zustan s námi, nebo se již pripozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zustal.
30 I stalo se, když sedel s nimi za stolem, vzav chléb, dobrorecil, a lámaje, podával jim.
31 I otevríny jsou oci jejich, a poznali ho. On pak zmizel od ocí jejich.
32 I rekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehorelo, když mluvil nám na ceste a otvíral nám písma? [21]
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromáždených jedenácte, a ty, kteríž s nimi byli, [22]
34 Ani praví: Že vstal Pán práve, a ukázal se Šimonovi. [23] [24]
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na ceste, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostred nich, a rekl jim: Pokoj vám. [25]
37 Oni pak zhrozivše se a prestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha videli. [26]
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žet v pravde já jsem. Dotýkejte se a vizte; nebot duch tela a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40 A povedev to, ukázal jim ruce i nohy.
41 Když pak oni ješte neverili pro radost, ale divili se, rekl jim: Máte-li tu neco, ješto by se pojedlo?
42 A oni podali jemu kusu ryby pecené a plástu strdi.
43 A vzav to, pojedl pred nimi,
44 A rekl jim: Tatot jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ješte byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákone Mojžíšove a v Prorocích i v Žalmích o mne. [27]
45 Tedy otevrel jim mysl, aby rozumeli Písmum.
46 A rekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpeti, a tretího dne z mrtvých vstáti,
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštení hríchu mezi všemi národy, pocna od Jeruzaléma. [28]
48 Vy jste pak svedkové toho.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak cekejte v meste Jeruzaléme, dokudž nebudete obleceni mocí s výsosti. [29]
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. [30] [31]
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. [32]
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53 A byli vždycky v chráme, chválíce a dobrorecíce Boha. Amen.