1 Približoval se pak svátek presnic, jenž slove velikanoc.
2 I hledali prední kneží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. [1] [2]
3 Tedy dábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z poctu dvanácti. [3] [4]
4 A on odšed, mluvil s predními knežími, a s úredníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. [5] [6]
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6 A on také jim prirekl. I hledal príhodného casu, aby ho jim zradil bez zástupu.
7 Tedy prišel den presnic, v kterémžto zabit mel býti beránek.
8 I poslal Ježíš Petra a Jana, rka: Jdouce, pripravte nám beránka, abychom jedli. [7]
9 A oni rekli mu: Kde chceš, at pripravíme?
10 On pak rekl k nim: Aj, když vcházeti budete do mesta, potkát vás clovek, dcbán vody nesa. Jdetež za ním do domu, do kteréhož vejde. [8]
11 A díte hospodári toho domu: Vzkazuje tobe Mistr: Kde jest sín, kdežto budu jísti beránka s ucedlníky svými?
12 A ont vám ukáže veceradlo veliké podlážené. Tam pripravte.
13 I odšedše, nalezli, jakž jim povedel, a pripravili beránka. [9]
14 A když prišel cas vecere, posadil se za stul, a dvanácte apoštolu s ním. [10]
15 I rekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpel. [11]
16 Nebo pravímt vám, žet ho již více nebudu jísti, ažt se naplní v království Božím. [12] [13]
17 A vzav kalich, a díky ciniv, rekl: Vezmete jej a delte mezi sebou. [14]
18 Nebot pravím vám, žet nebudu píti z plodu vinného korene, ažt království Boží prijde.
19 A vzav chléb, díky ciniv, lámal a dal jim, rka: To jest telo mé, kteréž se za vás dává. To cinte na mou památku. [15] [16]
20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po veceri, rka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. [17]
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. [18]
22 A Syn zajisté cloveka jde, tak jakž jest uloženo o nem, ale beda cloveku tomu, kterýž ho zrazuje.
23 Tedy oni pocali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to mel uciniti. [19]
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti vetší. [20]
25 On pak rekl jim: Králové národu panují nad nimi, a kteríž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. [21]
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož vetší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vudce jest, budiž jako sloužící. [22] [23]
27 Nebo kdo vetší jest, ten-li, kterýž sedí, cili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. [24]
28 Vy pak jste ti, kteríž jste v mých pokušeních se mnou zustali. [25] [26]
29 A ját vám zpusobuji, jakož mi zpusobil Otec muj, království,
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a sedeli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31 I rekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tríbil jako pšenici. [27] [28]
32 Ale ját jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty nekdy obráte se, potvrzuj bratrí svých. [29] [30] [31]
33 A on rekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláre i na smrt jíti. [32]
34 On pak dí: Pravím tobe, Petre, nezazpívát dnes kohout, až prve trikrát zapríš, že neznáš mne. [33]
35 I rekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v cem nedostatek meli? A oni rekli: V nicemž. [34]
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobe mec.
37 Nebo pravím vám, že se ješte to musí naplniti na mne, což psáno: A s nešlechetnými pocten jest. Nebo ty veci, kteréž psány jsou o mne, konec berou.
38 Oni pak rekli: Pane, aj, dva mece ted. A on rekl jim: Dostit jest.
39 A vyšed podle obyceje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i ucedlníci jeho.
40 A když prišel na místo, rekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, [35]
42 Rka: Otce, chceš-li, prenes kalich tento ode mne, ale však ne má vule, ale tvá stan se. [36]
43 I ukázal se jemu andel s nebe, posiluje ho. [37]
44 A jsa v boji, horliveji se modlil. I ucinen jest pot jeho jako krupe krve tekoucí na zemi. [38] [39]
45 A vstav od modlitby, a prišed k ucedlníkum, nalezl je, ani spí zámutkem. [40]
46 I rekl jim: Co spíte? Vstante a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47 A když on ješte mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napred, a priblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. [41] [42]
48 Ježíš pak rekl jemu: Jidáši, políbením Syna cloveka zrazuješ?
49 A vidouce ti, kteríž pri nem byli, k cemu se chýlí, rekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mecem? [43]
50 I uderil jeden z nich služebníka nejvyššího kneze, a utal ucho jeho pravé.
51 A Ježíš odpovedev, rekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
52 I dí Ježíš tem, kteríž prišli k nemu, predním knežím a úredníkum chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meci a s kyjmi? [44]
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chráme, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totot jest ta vaše hodina a moc temnosti.
54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kneze. Petr pak šel za ním zdaleka. [45]
55 A když zanítili ohen uprostred síne a posadili se vukol, sedl Petr mezi ne. [46] [47]
56 A uzrevši ho jedna devecka, an sedí u ohne, a pilne nan pohledevši, rekla: I tento byl s ním. [48]
57 A on zaprel ho, rka: Ženo, neznám ho.
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, rekl: I ty z nich jsi. Petr pak rekl: Ó clovece, nejsem. [49]
59 A potom asi po jedné hodine jiný potvrzoval, rka: V pravde i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. [50]
60 I rekl Petr: Clovece, nevím, co pravíš. A hned, když on ješte mluvil, kohout zazpíval. [51]
61 I obrátiv se Pán, pohledel na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páne, kterak jemu byl rekl: Že prve než kohout zazpívá, trikrát mne zapríš. [52] [53]
62 I vyšed ven Petr, plakal horce. [54]
63 Muži pak ti, kteríž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. [55] [56]
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvár, a tázali se ho, rkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe uderil?
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti nemu.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a prední kneží a zákoníci, a vedli ho do rady své, [57] [58]
67 Rkouce: Jsi-li ty Kristus? Povez nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuveríte. [59] [60] [61] [62]
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
69 Ale od této chvíle Syn cloveka sedne na pravici moci Boží.
70 I rekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak rekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
71 A oni rekli: Což ješte potrebujeme svedectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. [63]