1 I stalo se, když dokonal Ježíš reci tyto všecky, rekl ucedlníkum svým:
2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn cloveka zrazen bude, aby byl ukrižován.
3 Tedy sešli se prední kneží a zákoníci, i starší lidu na sín nejvyššího kneze, kterýž sloul Kaifáš. [1] [2]
4 A radili se, jak by Ježíše lstive jali a zamordovali.
5 Ale pravili: Ne v den svátecní, aby snad nebyl rozbroj v lidu. [3]
6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, [4] [5]
7 Pristoupila k nemu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když sedel za stolem. [6] [7]
8 A vidouce to ucedlníci jeho, rozhnevali se, rkouce: I k cemu jest ztráta tato?
9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proc za zlé máte této žene? Dobrý zajisté skutek ucinila nade mnou. [8]
11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé telo, ku pohrebu mému to ucinila.
13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem svete, takét i to bude praveno, co ucinila tato, na památku její.
14 Tedy odšed k predním knežím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, [9] [10] [11]
15 Rekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti tridceti stríbrných. [12] [13]
16 A od té chvíle hledal príhodného casu, aby ho zradil. [14]
17 Prvního pak dne presnic, pristoupili k Ježíšovi ucedlníci, rkouce jemu: Kde chceš, at pripravíme tobe, abys jedl beránka? [15]
18 On pak rekl: Jdete tam k jednomu do mesta, a rcete jemu: Vzkázalt Mistr: Cas muj blízko jest, u tebet jísti budu beránka s ucedlníky svými. [16]
19 I ucinili ucedlníci tak, jakož jim porucil Ježíš, a pripravili beránka. [17]
20 A když byl vecer, posadil se za stul se dvanácti. [18]
21 A když jedli, rekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. [19]
22 I zarmoutivše se velmi, pocali každý z nich ríci jemu: Zdali já jsem, Pane? [20]
23 On pak odpovídaje, rekl: Kdo omácí se mnou rukou v míse, tent mne zradí. [21]
24 Synt zajisté cloveka jde, jakož psáno o nem, ale beda cloveku tomu, skrze nehož Syn cloveka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil clovek ten. [22]
25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistre? Rekl jemu: Ty jsi rekl. [23]
26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobroreciv, lámal, a dal ucedlníkum, a rekl: Vezmete, jezte, to jest telo mé. [24]
27 A vzav kalich, a díky ciniv, dal jim, rka: Pijte z toho všickni. [25]
28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštení hríchu.
29 Ale pravímt vám, žet nebudu píti již více z tohoto plodu vinného korene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. [26]
30 A sezpívavše písnicku, vyšli na horu Olivetskou. [27]
31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýre, a rozprchnout se ovce stáda. [28] [29]
32 Ale když z mrtvých vstanu, predejdu vás do Galilee. [30]
33 Odpovídaje pak Petr, rekl jemu: Byt se pak všickni zhoršili nad tebou, ját se nikdy nezhorším. [31]
34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobe, že této noci, prve než kohout zazpívá, trikrát mne zapríš. [32]
35 Rekl jemu Petr: Bycht pak mel také s tebou umríti, nezaprím tebe. Takž podobne i všickni ucedlníci pravili.
36 Tedy prišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí ucedlníkum: Posedtež tuto, ažt odejda, pomodlím se tamto. [33]
37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, pocal se rmoutiti a teskliv býti. [34]
38 Tedy rekl jim: Smutnát jest duše má až k smrti. Pozustantež tuto a bdete se mnou.
39 A poodšed malicko, padl na tvár svou, modle se a rka: Otce muj, jest-li možné, necht odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. [35] [36] [37]
40 I prišel k ucedlníkum, a nalezl je, ani spí. I rekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? [38]
41 Bdetež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Ducht zajisté hotov jest, ale telo nemocno. [39]
42 Opet po druhé odšed, modlil se, rka: Otce muj, nemuže-lit tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vule tvá. [40]
43 I prišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oci jejich obtíženy. [41]
44 A nechav jich, opet odšel, a modlil se po tretí, touž rec ríkaje. [42]
45 Tedy prišel k ucedlníkum svým, a rekl jim: Spetež již a odpocívejte. Aj, priblížila se hodina, a Syna cloveka zrazují v ruce hríšných.
46 Vstantež, pojdme. Aj, priblížil se ten, jenž mne zrazuje.
47 A když on ješte mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, prišel, a s ním zástup mnohý s meci a s kyjmi, poslaných od predních kneží a starších lidu. [43]
48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, rka: Kteréhožtkoli políbím, ten jest; držtež jej. [44]
49 A hned pristoupiv k Ježíšovi, rekl: Zdráv bud, Mistre, a políbil jej. [45]
50 I rekl jemu Ježíš: Príteli, nac jsi prišel? Tedy pristoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
51 A aj, jeden z tech, kteríž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl mec svuj; a uderiv služebníka nejvyššího kneze, utal ucho jeho. [46]
52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrat mec svuj v místo jeho; nebo všickni, kteríž mec berou, od mece zahynou. [47]
53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfu andelu? [48]
54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svedcí, že tak musí býti?
55 V tu hodinu rekl Ježíš k zástupum: Jako na lotra vyšli jste s meci a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uce v chráme, a nejali jste mne. [49]
56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy ucedlníci všickni opustivše ho, utekli. [50]
57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knezi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli. [51]
58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síne nejvyššího kneze. A všed vnitr, sedel s služebníky, aby videl všeho toho konec. [52]
59 Prední pak kneží a starší a všecka ta rada hledali falešného svedectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, [53]
60 I nenalezli. A ackoli mnozí falešní svedkové pristupovali, však nenalézali. Naposledy pak prišli dva falešní svedkové, [54] [55]
61 A rekli: Tento jest povedel: Mohu zboriti chrám Boží a ve trech dnech zase jej ustaveti. [56]
62 A povstav nejvyšší knez, rekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobe svedcí? [57]
63 Ale Ježíš mlcel. I odpovídaje nejvyšší knez, rekl k nemu: Zaklínám te skrze Boha živého, abys nám povedel, jsi-li ty Kristus Syn Boží? [58] [59]
64 Dí mu Ježíš: Ty jsi rekl. Ale však pravím vám: Od toho casu uzríte Syna cloveka sedícího na pravici moci Boží a pricházejícího na oblacích nebeských.
65 Tedy nejvyšší knez roztrhl roucho své, a rekl: Rouhal se. Což ješte potrebujeme svedku? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. [60]
66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, rekli: Hodent jest smrti.
67 Tedy plili na tvár jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hulkami jej bili, [61] [62]
68 Ríkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe uderil?
69 Ale Petr sedel vne v síni. I pristoupila k nemu jedna devecka, rkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. [63] [64]
70 On pak zaprel prede všemi, rka: Nevím, co pravíš.
71 A když vycházel ze dverí, uzrela jej jiná devecka. I rekla tem, kteríž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. [65]
72 A on opet zaprel s prísahou, rka: Neznám toho cloveka.
73 A po malé chvíli pristoupili blíže, kteríž tu stáli, i rekli Petrovi: Jiste i ty z nich jsi, neb i rec tvá známa tebe ciní. [66]
74 Tedy pocal se proklínati a prisahati, rka: Neznám toho cloveka. A hned kohout zazpíval. [67]
75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl rekl: Že prve než kohout zazpívá, trikrát mne zapríš. A vyšed ven, plakal horce. [68] [69]