1 Protož prosímt vás já vezen v Pánu, abyste hodne chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. [1] [2]
4 Jedno jest telo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné nadeji povolání vašeho.
5 Jeden Pán, jedna víra, jeden krest,
6 Jeden Buh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. [3]
7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vezne, a dal dary lidem. [4]
9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran zeme?
10 Ten pak, jenž sstoupil, ont jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. [5]
11 A ont jest dal nekteré zajisté apoštoly, nekteré pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýre a ucitele,
12 Pro sporádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdelání tela Kristova,
13 Až bychom se sbehli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného veku Kristova, [6]
14 Abychom již více nebyli deti, zmítající se a tocící každým vetrem ucení v neustavicnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; [7]
15 Ale pravdu ciníce v lásce, rostme v nej všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
16 Z kteréhožto všecko telo príslušne spojené a svázané po všech kloubích prisluhování, podle vnitrní moci v míru jednoho každého údu, zrust tela ciní, k vzdelání svému v lásce.
17 A protož totot pravím a osvedcuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
18 Zatemnení v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
19 Kterížto zoufavše sobe, vydali se v nestydatost, aby všelikou necistotu páchali s chtivostí.
20 Ale vy ne tak jste se vyucili následovati Krista,
21 Ac jestliže jste ho slyšeli a o nem byli vyuceni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého cloveka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, [8]
23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší, [9] [10]
24 A obléci nového cloveka, podle Boha stvoreného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové. [11]
26 Hnevejte se, a nehrešte; slunce nezapadej na hnevivost vaši.
27 Nedávejte místa dáblu.
28 Kdo kradl, již více nekrad, ale radeji pracuj, delaje rukama svýma, což dobrého jest, aby mel z ceho udeliti nuznému.
29 Žádná rec mrzutá nevycházej z úst vašich, ale at jest každé promluvení dobré k vzdelání užitecnému, aby dalo milost posluchacum.
30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení. [12] [13]
31 Všeliká horkost, a rozzlobení se, i hnev, i krik, i rouhání bud odjato od vás, se vší zlostí,
32 Ale budte k sobe vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštejíce sobe vespolek, jakož i Buh v Kristu odpustil vám. [14]