1 Budtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.
2 A chodtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obet Bohu u vuni rozkošnou. [1]
3 Smilstvo pak a všeliká necistota, neb lakomství, aniž jmenováno bud mezi vámi, jakož sluší na svaté,
4 A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto veci jsou nenáležité, ale radeji at jest díku cinení.
5 Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb necistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dedictví v království Kristove a Božím.
6 Žádný vás nesvod marnými recmi; nebo pro takové veci prichází hnev Boží na syny nepoddané.
7 Nebývejtež tedy úcastníci jejich.
8 Byli jste zajisté nekdy temnosti, ale již nyní jste svetlo v Pánu. Jakožto synové svetla chodte, [2]
9 (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrote, a spravedlnosti, a v pravde,) [3]
10 O to stojíce, což by se dobre líbilo Pánu.
11 A neobcujte s skutky neužitecnými tmy, ale radeji je trescete.
12 Nebo což se tajne deje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.
13 Všecko pak, což bývá trestáno, od svetla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, svetlo jest.
14 Protož praví: Probud se ty, jenž spíš, a vstan z mrtvých, a zasvítít se tobe Kristus.
15 Viztež tedy, kterak byste opatrne chodili, ne jako nemoudrí, ale jako moudrí,
16 Vykupujíce cas; nebo dnové zlí jsou.
17 Protož nebývejte neopatrní, ale rozumející, která by byla vule Páne.
18 A neopíjejte se vínem, v nemžto jest prostopášnost, ale naplneni budte Duchem svatým,
19 Mluvíce sobe vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písnickách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu,
20 Díky ciníce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,
21 Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží. [4]
22 Ženy mužum svým poddány budte jako Pánu.
23 Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a ont jest Spasitel tela. [5]
24 A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužum svým at jsou poddány ve všem.
25 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,
26 Aby ji posvetil, ocistiv ji obmytím vody v slovu,
27 Aby ji sobe postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.
28 Takt jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní tela. Kdo miluje ženu svou, sebet samého miluje.
29 Žádný zajisté nikdy tela svého nemel v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.
30 Nebot jsme údové tela jeho, z masa jeho a z kostí jeho.
31 A protot opustí clovek otce i matku, a pripojí se k manželce své, i budout dva jedno telo. [6]
32 Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.
33 Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak at se bojí muže svého.