1 Potom po ctrnácti letech opet vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.
2 Vstoupil jsem pak podle zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvlášte pak znamenitejším, abych snad nadarmo nebežel nyní i prve.
3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl prinucen obrezati se,
4 Totiž pro podešlé falešné bratrí, kteríž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
5 Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se, aby pravda evangelium zustala u vás.
6 Od tech pak, kteríž se zdadí neco býti, nic mi není pridáno, ac jací jsou nekdy byli, mne potom nic není, Buht osoby cloveka neprijímá; ti, pravím, kteríž se neco zdadí býti, nic mi nepridali. [1]
7 Nýbrž naodpor, když uzreli, že jest mi svereno evangelium, abych je kázal neobrezaným, jako i Petrovi mezi Židy,
8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,)
9 A poznavše milost mne danou, Jakub a Petr a Jan, kteríž se zdadí sloupové býti, podali svých pravic mne a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali.
10 Toliko napomenuli, abychom na chudé pamatovali, což jsem se i ciniti snažoval. [2]
11 A když byl prišel Petr do Antiochie, zjevne jsem jemu odeprel; hoden zajisté byl trestání. [3]
12 Nebo prve nežli jsou prišli nekterí od Jakuba, jídal s pohany, a když prišli, ucházel a oddeloval se od nich, boje se tech, kteríž byli z Židovstva.
13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství.
14 Ale já uzrev, že nesprostne chodí v pravde evangelium, rekl jsem Petrovi prede všemi: Ponevadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proc pohany k Židovskému zpusobu vedeš?
15 My prirození Židé, a ne pohané hríšní,
16 Vedouce, že nebývá clovek ospravedlnen z skutku Zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uverili jsme, abychom ospravedlneni byli z víry Kristovy, a ne z skutku Zákona, protože nebude ospravedlnen z skutku Zákona žádný clovek. [4]
17 Jestliže pak hledajíce ospravedlneni býti v Kristu, nalézáme se i my hríšníci, tedy jest Kristus služebník hrícha? Nikoli.
18 Nebo budu-li to, což jsem zboril, opet zase vzdelávati, prestupníkem sebe ciním.
19 Já zajisté skrze Zákon Zákonu umrel jsem, abych živ byl Bohu.
20 S Kristem ukrižován jsem. Živt jsem pak již ne já, ale živ jest ve mne Kristus. Že pak nyní živ jsem v tele, u víre Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne. [5]
21 Nepohrdámt tou milostí Boží. Nebo jestližet jest z Zákona spravedlnost, tedyt jest Kristus nadarmo umrel.