1 Protož i my, takový oblak svedku vukol majíce, odvrhouce všeliké bríme, i snadne obklicující nás hrích, skrze trpelivost konejme beh uloženého nám boje,
2 Patríce na vudce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo predložené sobe radosti strpel kríž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trunu Božího. [1]
3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hríšníku taková proti sobe odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4 Ješte jste se až do krve nezprotivili, proti hríchu bojujíce.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synum mluví:Synu muj, nepohrdej kázní Páne, aniž sobe stýskej, když od neho trestán býváš? [2] [3]
6 Nebo kohož miluje Pán, tohot tresce, a švihá každého, kteréhož za syna prijímá.
7 Jestliže kázen snášíte, Buh se vám podává jakožto synum. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8 Pakli jste bez kázne, kteréžto všickni synové úcastni jsou, tedy jste cizoložnata, a ne synové.
9 Ano telesné otce naše meli jsme, kteríž nás trestali, a meli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchu, abychom živi byli? [4]
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim videlo, trestali, ale tento v vecech preužitecných, totiž k tomu, abychom došli úcastnosti svatosti jeho. [5]
11 Každé pak trestání, když prítomné jest, nezdá se býti potešené, ale smutné, než potomt rozkošné ovoce spravedlnosti prináší tem, kteríž by v nem pocviceni byli.
12 Protož opuštených rukou a zemdlených kolen posilnte,
13 A prímé kroky cinte nohama svýma, aby, což zkulhavelo, do konce se nevyvinulo, ale radeji uzdraveno bylo.
14 Pokoje následujte se všechnemi a svatosti, bez níž žádný neuzrí Pána, [6]
15 Prohlédajíce k tomu bedlive, aby nekdo neodpadl od milosti Boží, a aby nejaký koren horkosti nepodrostl, a neucinil prekážky, skrze nejž by poškvrneni byli mnozí;
16 Aby nekdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17 Víte zajisté, že potom, chteje dedicne dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ac ho koli s plácem hledal.
18 Nebo nepristoupili jste k hmotné hore a k horícímu ohni, a k vichru, a k mrákote, a k bouri,
19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budet ukamenováno, aneb šípem postreleno.
21 A tak hrozné bylo to, což videli, že i Mojžíš rekl: Lekl jsem se, až se tresu.)
22 Ale pristoupili jste k hore Sionu, a k mestu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nescíslnému zástupu andelu, [7] [8] [9]
23 K verejnému shromáždení a k církvi prvorozených, kteríž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchum spravedlivých dokonalých,
24 A k prostredníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo ponevadž onino neušli pomsty, kteríž odpírali tomu, jenž na zemi na míste Božím mluvil, cím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propovedel, rka: Ještet já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27 A to, že dí: Ješte jednou, svetle ukazuje pohnutelných vecí prenesení, jakožto rukama ucinených, aby zustávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28 Protož království prijímajíce nepohnutelné, mejmež milost, skrze kteroužto služme libe Bohu, s vážností a uctivostí.
29 Nebot Buh náš jest ohen spalující.