1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2 Za nejvetší radost mejte, bratrí moji, kdyžkoli pokušeními obklicováni býváte rozlicnými,
3 Vedouce, že zkušení víry vaší pusobí trpelivost.
4 Trpelivost pak at má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v nicemž nemajíce nedostatku. [1]
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechnem dává ochotne a neomlouvá; i budet jemu dána. [2]
6 Žádejž pak duverne, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám morským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7 Nedomnívej se zajisté clovek ten, by co vzíti mel ode Pána,
8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavicný ve všech cestách svých.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 A bohatý v ponížení se; nebo jako kvet byliny pomine.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a kvet její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takt i bohatý v svých cestách usvadne.
12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán tem, jenž ho milují. [3]
13 Žádný, když bývá pokoušín, neríkej, že by od Boha pokoušín byl; nebot Buh nemuže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. [4]
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Potom žádost když pocne, porodí hrích, hrích pak vykonaný zplozuje smrt. [5]
16 Nebludtež, bratrí moji milí.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shury jest sstupující od Otce svetel, u nehožto není promenení, ani jakého pro obrácení se nekam jinam zastínení. [6] [7]
18 On proto, že chtel, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nejaké stvorení jeho.
19 A tak, bratrí moji milí, budiž každý clovek rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hnevu.
20 Nebo hnev muže spravedlnosti Boží nepusobí. [8]
21 Protož odvrhouce všelikou necistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí prijímejte vsáté slovo, kteréž muže spasiti duše vaše.
22 Budtež pak cinitelé slova, a ne posluchaci toliko, oklamávajíce sami sebe. [9]
23 Nebo byl-li by kdo posluchac slova, a ne cinitel, ten podoben jest muži spatrujícímu oblicej prirozený svuj v zrcadle.
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zustával by v nem, ten nejsa posluchac zapominatelný, ale cinitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém. [10]
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27 Náboženství cisté a neposkvrnené pred Bohem a Otcem totot jest: Navštevovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostríhati sebe neposkvrneného od sveta.