1 Byl pak nemocen clovek nejaký jménem Lazar z Betany, totiž z mestecka Marie a Marty, sestry její. [1]
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytrela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.) [2]
3 Tedy poslaly k nemu sestry jeho, rkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4 A uslyšav to Ježíš, rekl: Nemoc ta nenít k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni. [3]
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara. [4]
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozustal za dva dni na tom míste, kdež byl. [5]
7 Potom pak dí ucedlníkum: Pojdme zase do Judstva. [6]
8 Rekli jemu ucedlníci: Mistre, nyní hledali te Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti? [7]
9 Odpovedel Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo svetlo tohoto sveta vidí. [8]
10 Paklit by kdo chodil v noci, urazít se; nebo svetla není v nem.
11 To povedel, a potom dí jim: Lazar, prítel náš, spí, ale jdut, abych jej ze sna probudil. [9]
12 I rekli ucedlníci jeho: Pane, spí-lit, zdráv bude. [10]
13 Ale Ježíš rekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14 Tedy rekl jim Ježíš zjevne: Lazar umrel.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste verili. Ale pojdme k nemu. [11]
16 I rekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluucedlníkum: Pojdme i my, abychom zemreli s ním. [12]
17 Tedy prišel Ježíš, i nalezl ho již ctyri dni v hrobe pochovaného. [13]
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honu patnácte. [14]
19 Mnozí pak z Židu byli prišli k Marte a Mariji, aby je tešili pro smrt bratra jejich.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti nemu, ale Maria doma sedela. [15] [16]
21 I rekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel.
22 Ale i nynít vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobe Buh.
23 Dí jí Ježíš: Vstanet bratr tvuj.
24 Rekla jemu Marta: Vím, že vstane pri vzkríšení v den nejposlednejší. [17]
25 Rekl jí Ježíš: Já jsem vzkríšení i život. Kdo verí ve mne, byt pak i umrel, živ bude. [18] [19] [20]
26 A každý, kdož jest živ, a verí ve mne, neumret na veky. Veríš-li tomu?
27 Rekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uverila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž mel prijíti na svet.
28 A když to povedela, odešla a zavolala tajne Marie, sestry své, rkuci: Mistr zde jest, a volá tebe. [21]
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k nemu.
30 (Ješte pak byl Ježíš neprišel do mestecka, ale byl na tom míste, kdež vyšla byla proti nemu Marta.)
31 Tedy Židé, kteríž s ní byli v dome a tešili ji, videvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, rkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32 Ale Maria, když tam prišla, kdež byl Ježíš, uzrevši jej, padla k nohám jeho, a rekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel. [22]
33 Ježíš pak jakž uzrel, ana pláce, i Židy, kteríž byli s ní prišli, ani plací, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34 A rekl: Kdež jste jej položili? Rkou jemu: Pane, pojd a pohled. [23]
35 I zaplakal Ježíš. [24] [25]
36 Tedy rekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37 Nekterí pak z nich rekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevrel oci slepého, uciniti i toho, aby tento neumrel?
38 Ježíš pak opet zastonav sám v sobe, prišel k hrobu. Byla pak jeskyne, a kámen byl svrchu položen na ni.
39 I dí Ježíš: Zdvihnete kámen. Rekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižt smrdí; nebo ctyri dni v hrobe jest. [26] [27]
40 Dí jí Ježíš: Všakt jsem rekl, že budeš-li veriti, uzríš slávu Boží. [28]
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhuru ocí a rekl: Otce, dekuji tobe, že jsi mne slyšel. [29] [30] [31]
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, rekl jsem, aby verili, že jsi ty mne poslal.
43 A to povedev, zavolal hlasem velikým: Lazare, pojd ven!
44 I vyšel, kterýž byl umrel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvár jeho šatem byla obvinuta. Rekl jim Ježíš: Rozvežtež jej, a nechte, at odejde. [32]
45 Tedy mnozí z Židu, kteríž byli prišli k Mariji, videvše, co jest ucinil Ježíš, uverili v neho. [33]
46 Nekterí pak z nich odešli k farizeum a povedeli jim, co jest ucinil Ježíš.
47 I sešli se prední kneží a farizeové v radu, a pravili: Co ciníme? Tento clovek divy mnohé ciní. [34]
48 Necháme-li ho tak, všickni uverí v neho, i prijdou Rímané, a odejmou místo naše i lid. [35]
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knezem jsa toho léta, rekl jim: Vy nic nevíte, [36]
50 Aniž co o tom premyšlujete, že jest užitecné nám, aby jeden clovek umrel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51 Toho pak nerekl sám od sebe, ale nejvyšším knezem byv léta toho, prorokoval, že jest mel Ježíš umríti za tento národ,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. [37]
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili. [38]
54 Ježíš pak již nechodil zjevne mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko poušte, do mesta, jenž slove Efraim, a tu bydlil s ucedlníky svými.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té pred velikonocí, aby se ocistili. [39]
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chráme stojíce: Co se vám zdá, že neprišel k svátku?
57 Vydali pak byli prední kneží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvedel, kde by byl, aby povedel, aby jej jali. [40]