1 Tedy Ježíš šestý den pred velikonocí prišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umrel, jehož vzkrísil z mrtvých. [1]
2 I pripravili jemu tu veceri, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
3 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytrela vlasy svými nohy jeho. I naplnen jest dum vuní té masti. [2] [3]
4 Tedy rekl jeden z ucedlníku jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej mel zraditi:
5 Proc tato mast není prodána za tri sta penez, a není dáno chudým?
6 To pak rekl, ne že by mel péci o chudé, ale že zlodej byl, a mešec mel, a to, což do neho kladeno bylo, nosil. [4]
7 Tedy rekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohrebu mého zachovala to. [5]
8 Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9 Zvedel pak zástup veliký z Židu o nem, že by tu byl. I prišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara videli, kteréhož byl vzkrísil z mrtvých. [6]
10 Radili se pak prední kneží, aby i Lazara zamordovali. [7]
11 Nebo mnozí z Židu odcházeli pro neho, a uverili v Ježíše.
12 Potom nazejtrí mnohý zástup, kterýž byl prišel k svátku velikonocnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, [8] [9]
13 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti nemu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se bére ve jménu Páne, Král Izraelský.
14 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ne, jakož psáno jest: [10]
15 Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvuj bére se, na oslátku sede.
16 Tomu pak nesrozumeli ucedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o nem a že jemu to ucinili. [11]
17 Vydával pak o nem svedectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkrísil jej z mrtvých. [12]
18 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div ucinil.
19 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svet postoupil po nem.
20 Byli pak nekterí Rekové z tech, kteríž pricházívali, aby se modlili v svátek. [13]
21 Ti také pristoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, rkouce: Pane, chteli bychom Ježíše videti. [14]
22 Prišel Filip a povedel Ondrejovi, Ondrej pak a Filip povedeli Ježíšovi.
23 A Ježíš odpovedel jim, rka: Prišlat jest hodina, aby oslaven byl Syn cloveka. [15]
24 Amen, amen pravím vám: Zrno pšenicné padna v zemi, neumre-li, onot samo zustane, a paklit umre, mnohý užitek prinese.
25 Kdož miluje duši svou, ztratít ji; a kdož nenávidí duše své na tomto svete, k životu vecnému ostríhá jí. [16] [17]
26 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tut i muj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctít ho Otec muj. [18]
27 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otce, vysvobod mne z této hodiny. Ale proto jsem prišel k hodine této. [19]
28 Otce, oslaviž jméno své. Tedy prišel hlas s nebe rkoucí: I oslavil jsem, i ješte oslavím. [20]
29 Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahrmelo. Jiní pravili: Andel k nemu mluvil. [21]
30 Odpovedel Ježíš a rekl: Ne pro mnet hlas tento se stal, ale pro vás. [22]
31 Nynít jest soud sveta tohoto, nyní kníže sveta tohoto vyvrženo bude ven. [23]
32 A já budu-lit povýšen od zeme, všecky potáhnu k sobe. [24] [25]
33 (To pak povedel, znamenaje, kterou by smrtí mel umríti.)
34 Odpovedel jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zustává na veky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn cloveka? Kdo jest to Syn cloveka? [26]
35 Tedy rekl jim Ježíš: Ješte na malý cas Svetlo s vámi jest. Chodte, dokud Svetlo máte, at vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. [27] [28]
36 Dokud Svetlo máte, verte v Svetlo, abyste synové Svetla byli. Toto povedel Ježíš, a odšed, skryl se pred nimi. [29] [30]
37 A ackoli tak mnohá znamení cinil pred nimi, však jsou neuverili v neho, [31]
38 Aby se naplnila rec Izaiáše proroka, kterouž povedel: Pane, kdo uveril kázaní našemu a ráme Páne komu jest zjeveno? [32]
39 Ale protot jsou nemohli veriti, neb opet Izaiáš rekl: [33]
40 Oslepil oci jejich a zatvrdil srdce jejich, aby ocima nevideli a srdcem nerozumeli a neobrátili se, abych jich neuzdravil. [34]
41 To povedel Izaiáš, když videl slávu jeho a mluvil o nem.
42 A ackoli mnozí z knížat uverili v neho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni. [35]
43 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. [36]
44 Ježíš pak zvolal a rekl: Kdo verí ve mne, ne ve mnet verí, ale v toho, jenž mne poslal. [37] [38] [39]
45 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. [40]
46 Já Svetlo na svet jsem prišel, aby žádný, kdož verí ve mne, ve tme nezustal. [41]
47 A slyšel-lit by kdo slova má, a neveril by, ját ho nesoudím; nebo neprišel jsem, abych soudil svet, ale abych spasen ucinil svet.
48 Kdož mnou pohrdá a neprijímá slov mých, mát, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tat jej souditi budou v nejposlednejší den.
49 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi prikázaní dal, co bych mel praviti a mluviti. [42] [43]
50 A vím, že prikázání jeho jest život vecný. A protož, což já mluvím, jakž mi povedel Otec, takt mluvím.