1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dvermi do ovcince ovcí, ale vchází jinudy, ten zlodej jest a lotr. [1] [2]
2 Ale kdož vchází dvermi, pastýr jest ovcí.
3 Tomut vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. [3]
4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, pred nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od neho; nebo neznají hlasu cizích.
6 To prísloví povedel jim Ježíš, ale oni nevedeli, co by to bylo, což jim mluvil.
7 Tedy opet rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvere ovcí. [4] [5] [6]
8 Všickni, kolikož jich koli prede mnou prišlo, zlodeji jsou a lotri, ale neslyšely jich ovce. [7] [8]
9 Já jsem dvere. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Zlodej neprichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem prišel, aby život mely, a hojne aby mely. [9] [10] [11]
11 Já jsem ten pastýr dobrý. Dobrý pastýr duši svou pokládá za ovce. [12] [13]
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýr, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péce o ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýr, a známt ovce své, a znajít mne mé. [14]
15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. [15]
16 A mámt i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovcince. I tyt musím privésti, a hlas muj slyšeti budou. A budet jeden ovcinec a jeden pastýr. [16]
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. [17]
18 Nižádnýt jí nebére ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To prikázání vzal jsem od Otce svého.
19 Tedy stala se opet ruznice mezi Židy pro ty reci. [18]
20 A pravili mnozí z nich: Dábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou dábelství majícího. Zdaliž dábelství muže slepých oci otvírati?
22 I bylo posvícení v Jeruzaléme, a zima byla. [19]
23 I procházel se Ježíš v chráme po sínci Šalomounove.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a rekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, povez nám zjevne.
25 Odpovedel jim Ježíš: Povedel jsem vám, a neveríte. Skutkové, kteréž já ciním ve jménu Otce svého, tit svedectví vydávají o mne.
26 Ale vy neveríte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám povedel.
27 Nebo ovce mé hlas muj slyší, a já je znám, a následujít mne. [20] [21]
28 A ját život vecný dávám jim, a nezahynout na veky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. [22] [23]
29 Otec muj, kterýž mi je dal, vetšít jest nade všecky, a žádnýt jich nemuže vytrhnouti z ruky Otce mého. [24]
30 Já a Otec jedno jsme. [25] [26]
31 Tedy zchápali opet kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Odpovedel jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z tech skutku kamenujete mne? [27]
33 Odpovedeli jemu Židé, rkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, clovek jsa, deláš se Bohem.
34 Odpovedel jim Ježíš: Však psáno jest v Zákone vašem: Já jsem rekl: Bohové jste. [28]
35 Ponevadž ty nazval bohy, k nimžto rec Boží stala se, a nemužet zrušeno býti Písmo,
36 Kterakž tedy o mne, kteréhož posvetil Otec a poslal na svet, vy pravíte, že se rouhám, že jsem rekl: Syn Boží jsem? [29] [30] [31]
37 Neciním-lit skutku Otce svého, neverte mi. [32]
38 Paklit ciním, tedy byste pak mne neverili, aspon skutkum verte, abyste poznali a verili, že Otec ve mne jest, a já v nem.
39 Tedy opet hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40 I odšel opet za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan krtil, a pozustal tam. [33]
41 I prišli k nemu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neucinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. [34]
42 A mnozí tam uverili v neho. [35]