1 Pred svátkem pak velikonocním, veda Ježíš, že prišla hodina jeho, aby šel z tohoto sveta k Otci, milovav své, kteríž byli na svete, až do konce je miloval. [2]
2 A když vecereli, (a dábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,) [3]
3 Veda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde, [4]
4 Vstal od vecere, a složil roucho své, a vzav rouchu, prepásal se. [5]
5 Potom nalil vody do medenice, i pocal umývati nohy ucedlníku a vytírati rouchou, kterouž byl prepásán.
6 Tedy prišel k Šimonovi Petrovi. A on rekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? [6]
7 Odpovedel Ježíš a rekl jemu: Co já ciním, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
8 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na veky. Odpovedel jemu Ježíš: Neumyji-lit tebe, nebudeš míti dílu se mnou. [7] [8]
9 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
10 Rekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotrebuje, než aby nohy umyl; nebo cist jest všecken. I vy cistí jste, ale ne všickni. [9]
11 Nebo vedel o zrádci svém; protož rekl: Ne všickni cistí jste.
12 Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stul zase, rekl jim: Víte-liž, co jsem ucinil vám? [10] [11]
13 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobre pravíte, jsemt zajisté.
14 Ponevadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15 Príklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já ucinil vám, i vy též cinili.
16 Amen, amen pravím vám: Není služebník vetší pána svého, ani posel vetší nežli ten, kdož jej poslal. [12]
17 Znáte-li tyto veci, blahoslavení jste, budete-li je ciniti.
18 Ne o všecht vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mne paty své. [13]
19 Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uverili, že já jsem. [14]
20 Amen, amen pravím vám: Kdo prijímá toho, kohož bych já poslal, mnet prijímá; a kdož mne prijímá, prijímá toho, kterýž mne poslal. [15]
21 A to povedev Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvedcil, rka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. [16]
22 Tedy ucedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil. [17]
23 Byl pak jeden z ucedlníku Ježíšových, kterýž zpolehl na klíne jeho, jehož miloval Ježíš. [18] [19]
24 Protož tomu náveští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o nemž praví?
25 A on odpocívaje na prsech Ježíšových, rekl jemu: Pane, kdo jest? [20]
26 Odpovedel Ježíš: Ten jest, komuž já omocené skyvy chleba podám. A omociv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27 A hned po vzetí toho chleba vstoupil do neho satan. I rekl jemu Ježíš: Co ciníš, cin spešne. [1]
28 Tomu pak žádný z prísedících nerozumel, k cemu by jemu to rekl.
29 Nebo nekterí se domnívali, ponevadž Jidáš mešec mel, že by jemu rekl Ježíš: Nakup tech vecí, kterýchž jest nám potrebí k svátku, anebo aby neco chudým dal. [21]
30 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
31 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nynít oslaven jest Syn cloveka, a Buh oslaven jest v nem. [22]
32 A ponevadž Buh oslaven jest v nem, i Buh oslaví jej sám v sobe, a to hned oslaví jej.
33 Synáckové, ješte malicko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem rekl Židum: Kam já jdu, vy nemužete prijíti, tak i vám pravím nyní. [23]
34 Prikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. [24] [25]
35 Po tomt poznají všickni, že jste moji ucedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým. [26]
36 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpovedel mu Ježíš: Kam já jdu, nemužeš ty nyní jíti za mnou, ale pujdeš potom. [27]
37 Dí jemu Petr: Pane, proc bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím. [28]
38 Odpovedel jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobe: Nezazpívát kohout, až mne trikrát zapríš. [29]