1 Nermutiž se srdce vaše. Veríte v Boha, i ve mne verte. [1][2][3]
2 V domu Otce mého príbytkové mnozí jsou. Byt nebylo tak, povedel bych vám. [4][5][6][7]
3 Jdut, abych vám pripravil místo. A odejdu-lit, a pripravím vám místo, zaset prijdu, a poberu vás k sobe samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. [8][9][10]
4 A kam já jdu, víte, i cestu víte.
5 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak mužeme cestu vedeti? [11]
6 Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný neprichází k Otci než skrze mne. [12][13][14]
7 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a videli jste ho. [15][16][17][18][19]
8 Rekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostit jest nám. [20]
9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý cas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce? [21][22][23][24][25]
10 A což neveríš, že já v Otci a Otec ve mne jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mne prebývaje, ont ciní skutky. [26][27]
11 Vertež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mne; nebo aspon pro samy skutky verte mi.
12 Amen, amen pravím vám: Kdož verí ve mne, skutky, kteréž já ciním, i on ciniti bude, a vetší nad ty ciniti bude. Nebo já jdu k Otci svému. [28][29]
13 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, tot uciním, aby oslaven byl Otec v Synu. [30]
14 Budete-li zac prositi ve jménu mém, ját uciním.
15 Milujete-li mne, prikázání mých ostríhejte.
16 A ját prositi budu Otce, a jiného Utešitele dá vám, aby s vámi zustal na veky, [31][32][33][34]
17 Ducha pravdy, jehož svet nemuže prijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebt u vás prebývá a v vás bude.
18 Neopustímt vás sirotku, prijdut k vám.
19 Ješte malicko, a svet mne již neuzrí, ale vy uzríte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete. [35]
20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mne, a já v vás. [36]
21 Kdož by mel prikázaní má a ostríhal jich, ont jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a ját jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe. [37][38][39][40][41]
22 Rekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne svetu? [42]
23 Odpovedel Ježíš a rekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostríhati bude, a Otec muj bude jej milovati, a k nemu prijdeme, a príbytek u neho uciníme. [43][44][45]
24 Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostríhá; a slovo, kteréž slyšíte, nenít mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
26 Utešitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, ont vás naucí všemu a pripomenet vám všecko, což jsem koli mluvil vám. [47]
27 Pokoj zustavuji vám, pokoj muj dávám vám; ne jako svet dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. [48][49][50][51]
28 Slyšeli jste, že já rekl jsem vám: Jdu, a zase prijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jiste, že jsem rekl: Jdu k Otci; nebo Otec vetší mne jest. [52][53]
29 A nyní povedel jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uverili. [54]
30 Již nemnoho mluviti budu s vámi; nebot jde Kníže tohoto sveta, ale nemát nic na mne. [55]
31 Ale aby poznal svet, že miluji Otce, a jakož mi prikázání dal Otec, tak ciním. Vstante, pojdme odtud.
↑ 14:28a Apoštolové znovu slyší pašije: KU 158:7.3. Vyprávěno o smrti a vzkříšení: KU 193:0.2. Musí zemřít, ale vstane z mrtvých: KU 181:1.5. Musí zemřít, ale vstane z mrtvých: KU 180:6.7. Předpovídání vášně: KU 158:6.5. Varování: ukřižování, vzkříšení: KU 171:4.2. Předpovězená smrt, vzkříšení: KU 190:5.4.
↑ 14:28b,31 Miluji tě a poslouchám Otce: KU 181:1.5.