1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více ucedlníku cinil a krtil nežli Jan, [1]
2 (Ackoli Ježíš sám nekrtil, ale ucedlníci jeho,) [2]
3 Opustil Judstvo a odšel opet do Galilee. [3]
4 Musil pak jíti skrze Samarí.
5 I prišel k mestu Samarskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na ceste Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny. [4]
7 I prišla žena z Samarí vážiti vody. Kteréžto rekl Ježíš: Dej mi píti. [5]
8 (Nebo ucedlníci jeho byli odešli do mesta, aby nakoupili pokrmu.) [6]
9 I rekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) [7]
10 Odpovedel Ježíš a rekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a vedela, kdo jest, kterýž praví tobe: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalt by tobe vody živé. [8] [9] [10] [11]
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, cím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? [12]
12 Zdaliž jsi ty vetší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
13 Odpovedel Ježíš a rekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opet. [13] [14]
14 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na veky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v nem studnicí vody prýštící se k životu vecnému. [15] [16] [17]
15 Rekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, at bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
16 Rekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a prijd sem. [18]
17 Odpovedela žena a rekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobres rekla: Nemám muže.
18 Nebos pet mužu mela, a nyní kteréhož máš, není tvuj muž. To jsi pravdu povedela. [19]
19 Rekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. [20]
20 Otcové naši na této hore modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzaléme jest místo, kdežto náleží se modliti. [21] [22]
21 Dí jí Ježíš: Ženo, ver mi, žet jde hodina, kdyžto ani na této hore, ani v Jeruzaléme nebudete se modliti Otci. [23] [24] [25]
22 Vy se modlíte, a nevíte, cemu; my se pak modlíme, cemuž víme, nebo spasení z Židu jest. [26]
23 Ale jdet hodina, a nynít jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravde. Nebot takových Otec hledá, aby se modlili jemu. [27]
24 Buh duch jest, a ti, kteríž se jemu modlí, v duchu a v pravde musejí se modliti. [28]
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš prijde, jenž slove Kristus. Ten, když prijde, oznámí nám všecko. [29]
26 Dí jí Ježíš: Ját jsem, kterýž mluvím s tebou.
27 A v tom prišli ucedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu nerekl: Nac se jí ptáš, aneb proc mluvíš s ní? [30]
28 I nechala tu žena vedra svého, a šla do mesta, a rekla tem lidem: [31]
29 Pojdte, vizte cloveka, kterýž povedel mi všecko, což jsem koli cinila. Není-li on ale Kristus? [32]
30 Tedy vyšli z mesta, a prišli k nemu.
31 Mezi tím pak prosili ho ucedlníci, rkouce: Mistre, pojez. [33]
32 A on rekl jim: Ját mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte. [34] [35]
33 Ucedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo prinesl jísti?
34 Dí jim Ježíš: Mujt pokrm jest, abych cinil vuli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho. [36]
35 Však vy pravíte, že ješte ctyri mesícové jsou, a žen prijde. Aj, pravím vám: Pozdvihnete ocí vašich, a patrte na krajiny, žet se již belejí ke žni. [37]
36 Kdož pak žne, odplatut bére, a shromažduje užitek k životu vecnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žet jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
38 Ját jsem vás poslal žíti, o cemž jste vy nepracovali. Jinít jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39 Z mesta pak toho mnozí z Samaritánu uverili v neho, pro rec ženy, svedcící: Že mi povedel všecko, což jsem cinila. [38]
40 A když k nemu prišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zustal. I pobyl tu za dva dni.
41 A mnohem jich více uverilo pro rec jeho.
42 A žene té rekli: Že již ne pro tvé vypravování veríme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest práve Spasitel sveta, Kristus.
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. [39]
44 Nebo sám Ježíš byl svedectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není. [40]
45 A když prišel do Galilee, prijali jej Galilejští, všecko videvše, co cinil v Jeruzaléme v svátek; nebo i oni byli prišli ke dni svátecnímu.
46 Tedy opet prišel Ježíš do Káne Galilejské, kdežto ucinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. [41]
47 Ten uslyšev, že by Ježíš prišel z Judstva do Galilee, šel k nemu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo pocínal umírati. [42]
48 I rekl k nemu Ježíš: Neuzríte-li divu a zázraku, neuveríte.
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojd prve, nežli umre syn muj.
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvuj živ jest. I uveril clovek reci, kterouž mluvil k nemu Ježíš, a šel.
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvestovali mu, rkouce: Syn tvuj živ jest.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe mel. I rekli jemu: Vcera v hodinu sedmou prestala mu zimnice.
53 Tedy poznal otec, že práve v tu hodinu to se stalo, v kterouž rekl byl jemu Ježíš: Syn tvuj živ jest. I uveril on i dum jeho všecken.
54 To opet druhý div ucinil Ježíš, prišed z Judstva do Galilee. [43]