1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. [1]
2 Byl pak v Jeruzaléme u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero prístreší maje. [2]
3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, ocekávajících hnutí vody.
4 Nebo andel Páne jistým casem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. [3]
5 I byl tu clovek jeden, kterýž osm a tridceti let nemocen byl. [4] [5]
6 Toho uzrev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
7 Odpovedel mu nemocný: Pane, nemám cloveka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný prede mnou již vstupuje.
8 Dí jemu Ježíš: Vstan, vezmi lože své a chod.
9 A hned zdráv jest ucinen clovek ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
10 Tedy rekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušít tobe lože nositi. [6]
11 Odpovedel jim: Ten, kterýž mne uzdravil, ont mi rekl: Vezmi lože své a chod.
12 I otázali se ho: Kdo jest ten clovek, kterýž tobe rekl: Vezmi lože své a chod?
13 Ten pak uzdravený nevedel, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromáždeného na tom míste.
14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chráme, a rekl jemu: Aj, zdráv jsi ucinen; nikoli víc nehreš, at by se neco horšího neprihodilo.
15 Odšel ten clovek, a povedel Židum, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého ucinil.
16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to ucinil v sobotu.
17 Ježíš pak odpovedel jim: Otec muj až dosavad delá, i ját delám. [7] [8] [9] [10]
18 Tedy Židé ješte víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se cine Bohu. [11]
19 I odpovedel Ježíš a rekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemužet Syn sám od sebe nic ciniti, jediné což vidí, an Otec ciní. Nebo cožkoli on ciní, tot i Syn též podobne ciní. [12] [13] [14]
20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám ciní; a vetší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili. [15]
21 Nebo jakož Otec krísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. [16]
22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. [17]
24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a verí tomu, jenž mne poslal, mát život vecný, a na soud neprijde, ale prešelt jest z smrti do života. [18] [19] [20]
25 Amen, amen pravím vám: Že prijde hodina, a nynít jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteríž uslyší, živi budou. [21]
26 Nebo jakož Otec má život sám v sobe, tak jest dal i Synu, aby mel život v samém sobe. [22]
27 A dal jemu moc i soud ciniti, nebo Syn cloveka jest.
28 Nedivtež se tomu; nebot prijde hodina, v kteroužto všickni, kteríž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. [23]
29 A pujdou ti, kteríž dobré veci cinili, na vzkríšení života, ale ti, kteríž zlé veci cinili, na vzkríšení soudu.
30 Nemohut já sám od sebe nic ciniti. Ale jakžt slyším, takt soudím, a soud muj spravedlivý jest. Nebo nehledám vule své, ale vule toho, jenž mne poslal, Otcovy. [24]
31 Vydám-lit já svedectví sám o sobe, svedectví mé není pravé.
32 Jinýt jest, kterýž svedectví vydává o mne, a vím, že pravé jest svedectví, kteréž vydává o mne.
33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svedectví vydal pravde.
34 Ale ját neprijímám svedectví od cloveka, než totot pravím, abyste vy spaseni byli.
35 Ont jest byl svíce horící a svítící, vy pak chteli jste na cas poradovati se v svetle jeho.
36 Ale já mám vetší svedectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tit skutkové, kteréž já ciním, svedcí o mne, že jest mne Otec poslal. [25]
37 A kterýž mne poslal, Otec, ont jest svedectví vydal o mne, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tvári jeho videli.
38 A slova jeho nemáte v sobe zustávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy neveríte.
39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich vecný život míti, a tat svedectví vydávají o mne.
40 A nechcete prijíti ke mne, abyste život meli.
41 Chvály od lidí ját neprijímám.
42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobe.
43 Já jsem prišel ve jménu Otce svého, a neprijímáte mne. Kdyby jiný prišel ve jménu svém, toho prijmete. [26]
44 Kterak vy mužete veriti, chvály jedni od druhých hledajíce, ponevadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
45 Nedomnívejte se, bycht já na vás žalovati mel pred Otcem. Jestit, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v nemž vy nadeji máte.
46 Nebo kdybyste verili Mojžíšovi, verili byste i mne; nebt jest on o mne psal.
47 Ale ponevadž jeho písmum neveríte, i kterak slovum mým uveríte?