1 Potom odšel Ježíš za more Galilejské, jenž jest Tiberiadské. [1]
2 A šel za ním zástup veliký; nebo videli divy jeho, kteréž cinil nad nemocnými. [2]
3 I všel na horu Ježíš, a tam sedel s ucedlníky svými.
4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. [3]
5 Tedy pozdvih ocí Ježíš a videv, že zástup veliký jde k nemu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebu, aby pojedli tito? [4] [5]
6 (Ale to rekl pokoušeje ho; nebo on sám vedel, co by mel uciniti.)
7 Odpovedel jemu Filip: Za dve ste penez chlebu nepostací jim, aby jeden každý z nich neco malicko vzal.
8 Dí jemu jeden z ucedlníku jeho, Ondrej, bratr Šimona Petra: [6] [7]
9 Jestit mládencek jeden zde, kterýž má pet chlebu jecných a dve rybicky. Ale cot jest to mezi tak mnohé?
10 I rekl Ježíš: Rozkažtež lidu, at se usadí. A bylo trávy mnoho na tom míste. I posadilo se mužu v poctu okolo peti tisícu. [8]
11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky uciniv, rozdával ucedlníkum, ucedlníci pak sedícím; též podobne z tech rybicek, jakž jsou mnoho chteli. [9]
12 A když byli nasyceni, rekl ucedlníkum svým: Sberte ty drobty, kteríž zustali, at nezhynou.
13 I sebrali a naplnili dvanácte košu drobtu z peti chlebu jecných, kteríž pozustali po tech, jenž jedli.
14 Ti pak lidé, uzrevše ten div, kterýž ucinil Ježíš, pravili: Tento jest jiste prorok, kterýž mel prijíti na svet. [10]
15 Tedy Ježíš veda, že by meli prijíti a chytiti jej, aby ho ucinili králem, ušel na horu opet sám jediný.
16 Když pak byl vecer, sstoupili ucedlníci jeho k mori. [11]
17 A vstoupivše na lodí, plavili se pres more do Kafarnaum. A bylo již tma, a neprišel byl Ježíš k nim. [12]
18 More pak dutím velikého vetru zdvihalo se.
19 A odplavivše se honu jako petmecítma nebo tridceti, uzreli Ježíše, an chodí po mori a približuje se k lodí. I báli se. [13]
20 On pak rekl jim: Ját jsem, nebojte se. [14]
21 I vzali ho na lodí ochotne, a hned pribehla k zemi, do kteréž se plavili.
22 Nazejtrí pak zástup, kterýž byl za morem, videv, že jiné lodicky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili ucedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s ucedlníky svými na lodí, ale sami ucedlníci jeho byli se plavili, [15]
23 (Jiné pak lodí byly priplouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky ucinil Pán,) [16]
24 Když tedy uzrel zástup, že Ježíše tu není, ani ucedlníku jeho, vstoupili i oni na lodí, a prijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25 A nalezše ho za morem, rekli jemu: Mistre, kdy jsi sem prišel? [17]
26 Odpovedel jim Ježíš a rekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy videli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. [18] [19]
27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zustává k životu vecnému, kterýž Syn cloveka dá vám. Nebo tohot jest potvrdil Buh Otec. [20] [21] [22] [23] [24] [25]
28 Tedy rekli jemu: Co budeme ciniti, abychom delali dílo Boží?
29 Odpovedel Ježíš a rekl jim: Totot jest to dílo Boží, abyste verili v toho, kteréhož on poslal.
30 I rekli jemu: Jakéž pak ty znamení ciníš, abychom videli a verili tobe? Co deláš? [26] [27]
31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32 Tedy rekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec muj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život svetu. [28]
34 A oni rekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. [29]
35 I rekl jim Ježíš: Ját jsem ten chléb života. Kdož prichází ke mne, nebude nikoli lacneti, a kdož verí ve mne, nebude žízniti nikdy. [30] [31]
36 Ale povedel jsem vám, anobrž videli jste mne, a neveríte.
37 Všecko, což mi dává Otec, ke mne prijde, a toho, kdož ke mne prijde, nevyvrhu ven.
38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych cinil vuli svou, ale vuli toho, jenž mne poslal. [32]
39 Tatot jest pak vule toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkrísil to v nejposlednejší den. [33] [34]
40 A tatot jest vule toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a verí v neho, mel život vecný. A ját jej vzkrísím v den nejposlednejší. [35] [36]
41 I reptali Židé na neho, že rekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil. [37]
42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefuv, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? [38]
43 Tedy odpovedel Ježíš a rekl jim: Nerepcete vespolek.
44 Však žádný nemuž prijíti ke mne, jediné lec Otec muj, kterýž mne poslal, pritrhl by jej; a ját jej vzkrísím v den nejposlednejší. [39] [40] [41]
45 Psáno jest v Prorocích: A budou všickni uceni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naucil se, jdet ke mne. [42] [43]
46 Ne že by kdo videl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tent jest videl Otce. [44]
47 Amen, amen pravím vám: Kdož verí ve mne, mát život vecný.
48 Ját jsem ten chléb života. [45] [46]
49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemreli.
50 Totot jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožt by koli jej jedl, neumret.
51 Ját jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na veky. A chléb, kterýž já dám, telo mé jest, kteréž já dám za život sveta. [47] [48]
52 Tedy hádali se Židé vespolek, rkouce: Kterak tento muže dáti nám telo své jísti? [49]
53 I rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti tela Syna cloveka a píti krve jeho, nemáte života v sobe. [50]
54 Kdož jí mé telo a pije mou krev, mát život vecný, a ját jej vzkrísím v nejposlednejší den. [51] [52] [53]
55 Nebo telo mé práve jest pokrm, a krev má práve jest nápoj.
56 Kdo jí mé telo a pije mou krev, ve mne prebývá a já v nem.
57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. [54]
58 Totot jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemreli. Kdož jí chléb tento, živt bude na veky. [55]
59 Toto mluvil Ježíš v škole, uce v Kafarnaum. [56]
60 Tedy mnozí z ucedlníku jeho, slyševše to, rekli: Tvrdát jest toto rec. Kdo ji muže slyšeti? [57] [58]
61 Ale veda Ježíš sám v sobe, že by proto reptali ucedlníci jeho, rekl jim: To vás uráží? [59]
62 Co pak, kdybyste uzreli Syna cloveka, an vstupuje, kdež prve byl?
63 Duch jest, jenž obživuje, telot nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. [60] [61]
64 Ale jsout nekterí z vás, ješto neverí. Nebo vedel Ježíš od pocátku, kdo by byli neverící, a kdo by ho mel zraditi.
65 I pravil: Protož jsem vám rekl, že žádný nemuže prijíti ke mne, lec by dáno bylo od Otce mého.
66 A z toho mnozí z ucedlníku jeho odešli zpet, a nechodili s ním více.
67 Tedy rekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
68 I odpovedel jemu Šimon Petr: Pane, k komu pujdeme? A ty slova vecného života máš. [62]
69 A my jsme uverili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. [63]
70 Odpovedel jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás dábel jest.
71 A to rekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej mel zraditi, byv jeden ze dvanácti.