1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a presnic; i hledali prední kneží a zákoníci, kterak by jej lstive jmouce, zamordovali. [1]
2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. [2]
3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a sedel za stolem, prišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového korení. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho. [3] [4] [5]
4 I hnevali se nekterí mezi sebou, rkouce: I proc ztráta masti této stala se?
5 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tri sta penez, a dáno býti chudým. I škripeli zubami na ni.
6 Ale Ježíš rekl: Nechtež jí. Proc ji rmoutíte? Dobrýt jest skutek ucinila nade mnou. [6]
7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, mužete jim dobre ciniti, ale mne ne vždy míti budete.
8 Ona což mohla, to ucinila; predešlat jest, aby tela mého pomazala ku pohrebu.
9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem svete, také i to, což ucinila tato, bude vypravováno na památku její.
10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k predním knežím, aby ho jim zradil. [7] [8] [9]
11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho príhodne zradil. [10]
12 Prvního pak dne presnic, když velikonocní beránek zabíjín býval, rkou jemu ucedlníci jeho: Kde chceš, at jdouce, pripravíme, abys jedl beránka? [11]
13 I poslal dva z ucedlníku svých, a rekl jim: Jdete do mesta, a potkát vás clovek dcbán vody nesa. Jdetež za ním. [12]
14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodári domu toho: Mistrt praví: Kde jest veceradlo, v nemž bych jedl beránka s ucedlníky svými?
15 A on vám ukáže veceradlo veliké, podlážené a pripravené. Tu nám pripravte.
16 I odešli ucedlníci jeho, a prišli do mesta, a nalezli tak, jakož jim byl povedel. I pripravili beránka. [13]
17 Když pak byl vecer, prišel se dvanácti. [14]
18 A když sedeli za stolem a jedli, rekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. [15] [16]
19 A oni pocali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštne: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? [17]
20 On pak odpovedev, rekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omácí se mnou v míse.
21 Syn zajisté cloveka jde, jakož jest psáno o nem, ale beda cloveku tomu, skrze nehož Syn cloveka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil clovek ten. [18]
22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobroreciv, lámal a dával jim, rka: Vezmete, jezte, to jest telo mé. [19]
23 A vzav kalich, a díky uciniv, dal jim. A pili z neho všickni. [20]
24 I rekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
25 Amen pravím vám, žet již více nebudu píti z plodu vinného korene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. [21]
26 A sezpívavše písnicku, vyšli na horu Olivetskou. [22] [23]
27 Potom rekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýre, a rozprchnou se ovce. [24] [25]
28 Ale když z mrtvých vstanu, predejdut vás do Galilee. [26]
29 Tedy Petr rekl jemu: Byt se pak všickni zhoršili, ale já nic. [27]
30 Rekl jemu Ježíš: Amen pravím tobe, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, trikrát mne zapríš. [28]
31 On pak mnohem více mluvil: Bycht pak mel s tebou i umríti, nezaprímt tebe. A takž také i všickni mluvili.
32 I prišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy rekl ucedlníkum svým: Sedtež tuto, ažt se pomodlím. [29]
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, pocal se lekati a velmi teskliv býti. [30]
34 I dí jim: Smutnát jest duše má až k smrti. Pocekejtež tuto a bdete.
35 A poodšed malicko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od neho hodina ta.
36 I rekl: Abba, Otce, všecko jest možné tobe. Prenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. [31] [32] [33]
37 I prišel k ucedlníkum a nalezl je, ani spí. I rekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? [34]
38 Bdete a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Ducht zajisté hotov jest, ale telo nemocno.
39 A opet odšed, modlil se, táž slova mluve. [35]
40 A navrátiv se, nalezl je, ani opet spí; nebo oci jejich byly obtíženy; aniž vedeli, co by jemu odpovedeli. [36]
41 I prišel po tretí, a rekl jim: Spetež již a odpocívejte; dostit jest. Prišla hodina; aj, Syna cloveka zrazují v ruce hríšných. [37]
42 Vstante, pojdme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkot jest.
43 A hned, když on ješte mluvil, prišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meci a s kyjmi, poslaných od predních kneží a od zákoníku a starších. [38]
44 Zrádce pak byl jim dal znamení, rka: Kteréhožkoli políbím, tent jest, jmetež ho a vedte opatrne. [39]
45 A prišed, hned pristoupiv k nemu, rekl: Mistre, Mistre, a políbil ho. [40]
46 Tedy oni vztáhli nan ruce své a jali jej. [41]
47 Jeden pak z tech, kteríž tu okolo stáli, vytrh mec, uderil služebníka nejvyššího kneze, a utal jemu ucho.
48 I odpovedev Ježíš, rekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meci a s kyjmi, abyste mne jali? [42]
49 Na každý den býval jsem u vás, uce v chráme, a nejali jste mne. Ale tot se deje, aby se naplnila písma.
50 Tedy ucedlníci opustivše jej, všickni utekli. [43]
51 Jeden pak mládencek šel za ním, odín jsa rouchem lneným po nahém tele. I popadli jej mládenci. [44]
52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
53 I privedli Ježíše k nejvyššímu knezi, a sešli se k nemu všickni prední kneží i starší i zákoníci. [45]
54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvur nejvyššího kneze; i sedel s služebníky, zhrívaje se u ohne. [46] [47]
55 Ale nejvyšší knez i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svedectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli. [48]
56 Nebo ac mnozí krivé svedectví mluvili proti nemu, ale svedectví jejich nebyla jednostejná. [49]
57 Tedy nekterí povstavše, krivé svedectví dávali proti nemu, rkouce: [50]
58 My jsme slyšeli tohoto, že rekl: Já zborím chrám tento rukou udelaný, a ve trech dnech jiný ne rukou udelaný postavím. [51]
59 Ale ani to jejich svedectví nebylo jednostejné.
60 Tedy povstav nejvyšší knez uprostred, otázal se Ježíše, rka: Neodpovídáš nicehož, což tito na tebe svedcí? [52]
61 Ale on mlcel, a nic neodpovedel. Opet nejvyšší knez otázal se ho a rekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? [53] [54]
62 A Ježíš rekl: Ját jsem, a uzríte Syna cloveka, an sedí na pravici moci Boží, a prichází s oblaky nebeskými. [55]
63 Tedy nejvyšší knez roztrh roucho své, rekl: I což ješte potrebujeme svedku? [56]
64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
65 I pocali nekterí nan plvati, a tvár jeho zakrývati, a polickovati, a ríkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. [57]
66 A když byl Petr v síni dole, prišla jedna z devecek nejvyššího kneze. [58] [59]
67 A uzrevši Petra, an se ohrívá, a popatrivši nan, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
68 Ale on zaprel, rka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven pred sín, a kohout zazpíval. [60]
69 Tedy devecka, uzrevši jej opet, pocala praviti tem, kteríž tu okolo stáli, že tento z nich jest. [61]
70 A on opet zaprel. A po malé chvíli opet ti, kteríž tu stáli, rekli Petrovi: Jiste z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i rec tvá podobná jest. [62]
71 On pak pocal se proklínati a prisahati, prave: Neznám cloveka toho, o nemž vy pravíte.
72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl rekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, trikrát mne zapríš. A vyšed, plakal. [63] [64] [65]