1 V ten cas šel Ježíš v den svátecní skrze obilí, a ucedlníci jeho lacni jsouce, pocali vymínati klasy a jísti. [1]
2 Farizeové pak vidouce to, rekli jemu: Hle, ucedlníci tvoji ciní to, cehož nesluší ciniti v den svátecní.
3 On pak rekl jim: Co jste nectli, co jest ucinil David, když lacnel, on i ti, kteríž s ním byli? [2]
4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani tem, kteríž s ním byli, než toliko samým knežím?
5 Anebo zdali jste nectli v Zákone, že kneží ve dny svátecní v chráme svátek ruší, a jsou bez hríchu?
6 Ale pravímt vám, žet vetší jest tuto nežli chrám.
7 Než kdybyste vedeli, co je to: Milosrdenství chci a ne obeti, neodsuzovali byste nevinných. [3]
8 Syn zajisté cloveka jestit pánem i dne svátecního.
9 A poodšed odtud Ježíš, prišel do školy jejich. [4] [5]
10 A aj, byl tu clovek, maje ruku uschlou. I tázali se ho, rkouce: Sluší-li v den svátecní uzdravovati? aby jej obžalovali.
11 On pak dí jim: Který bude z vás clovek, ješto by mel ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den svátecní, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
12 A cím lepší jest clovek nežli ovce? A protož slušít v den svátecní dobre ciniti.
13 Tedy rekl cloveku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a ucinena jest zdravá jako i druhá. [6]
14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti nemu, kterak by jej zahladili.
15 A veda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
16 A s pohružkou prikázal jim, aby ho nezjevovali, [7]
17 Aby se naplnilo povedení skrze Izaiáše proroka, rkoucího: [8]
18 Aj, služebník muj, kteréhož jsem vyvolil, milý muj, v nemž se dobre zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na nej, a soud národum zvestovati bude.
19 Nebude se vaditi, ani kriceti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho. [9]
20 Trtiny nalomené nedolomí, a lnu kourícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítezství.
21 A ve jménu jeho národové doufati budou.
22 Tedy podán jemu dábelstvím posedlý, slepý a nemý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a nemý, i mluvil i videl. [10] [11]
23 I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Daviduv? [12] [13]
24 Ale farizeové to uslyševše, rekli: Tento nevymítá dáblu než Belzebubem, knížetem dábelským. [14]
25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdelené samo v sobe zpustne, a každé mesto neb dum proti sobe rozdelený nestane. [15] [16]
26 A jestližet satan satana vymítá, proti sobe rozdelen jest. Kterak tedy stane království jeho?
27 A vymítám-lit já dábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
28 Paklit já Duchem Božím dábly vymítám, jiste prišlo jest mezi vás království Boží. [17]
29 Aneb kterak kdo muže do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, lec by prve svázal toho silného, a teprvt by dum jeho obloupiti mohl?
30 Kdož není se mnou, proti mne jest; a kdo neshromažduje se mnou, rozptylujet. [18]
31 Protož pravím vám: Všeliký hrích i rouhání bude lidem odpušteno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpušteno lidem. [19]
32 A kdyby kdo rekl slovo proti Synu cloveka, bude jemu odpušteno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpušteno, ani na tomto svete, ani na budoucím.
33 A protož nebo cinte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo cinte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Nebot po ovoci strom bývá poznán. [20] [21] [22] [23]
34 Pokolení ještercí, kterakž mužete dobré veci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
35 Dobrý clovek z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý clovek ze zlého pokladu vynáší zlé.
36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí pocet v den soudný.
37 Nebo z slov svých spravedliv budeš ucinen, a z recí tvých budeš odsouzen.
38 Tehdy odpovedeli nekterí z zákoníku a farizeu, rkouce: Mistre, chceme od tebe znamení videti. [24] [25]
39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
40 Nebo jakož byl Jonáš v briše velryba tri dni a tri noci, takt bude Syn cloveka v srdci zeme tri dni a tri noci.
41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání cinili k Jonášovu kázání, a aj, vícet jest nežli Jonáš tuto.
42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo prijela od koncin zeme, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, vícet jest tuto nežli Šalomoun.
43 Když pak necistý duch vyjde od cloveka, chodí po místech suchých, hledaje odpocinutí, ale nenalézaje, dí: [26]
44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A prijda, nalezne prázdný, vycištený a ozdobený.
45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchu horších, a vejdouce, prebývají tam, i bývají poslední veci cloveka toho horší nežli první. Takt bude i tomuto zlému pokolení.
46 A když on ješte mluvil k zástupum, aj, matka a bratrí jeho stáli vne, žádajíce s ním promluviti. [27]
47 I rekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratrí tvoji stojí vne, chtíce s tebou mluviti. [28]
48 On pak odpovídaje, rekl tomu, kterýž k nemu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratrí moji? [29]
49 A vztáhna ruku svou na ucedlníky své, i rekl: Aj, matka má i bratrí moji.
50 Nebo kdož by cinil vuli Otce mého nebeského, tent jest bratr muj, i sestra má, i matka má. [30]