Kniha Urantia v angličtině je od roku 2006 celosvětově Public Domain.
Překlady: © 2019 Nadace Urantia
| Kapitola 122. Narození a první roky Ježíše |
Index
Jediná verze |
Kapitola 124. Pokročilé dětství Ježíše |
THE EARLY CHILDHOOD OF JESUS
RANÉ DĚTSVÍ JEŽÍŠE
1955 123:0.1 OWING to the uncertainties and anxieties of their sojourn in Bethlehem, Mary did not wean the babe until they had arrived safely in Alexandria, where the family was able to settle down to a normal life. They lived with kinsfolk, and Joseph was well able to support his family as he secured work shortly after their arrival. He was employed as a carpenter for several months and then elevated to the position of foreman of a large group of workmen employed on one of the public buildings then in process of construction. This new experience gave him the idea of becoming a contractor and builder after their return to Nazareth.
2019 123:0.1 V DŮSLEDKU nejistoty a strachu během jejich pobytu v Betlémě Marie děťátko nekojila až když byli v bezpečí v Alexandrii, kde rodina mohla vést normální život. Žili u příbuzných a Josef dokázal svoji rodinu dobře živit, protože krátce po příjezdu dostal práci. Několik měsíců pracoval jako tesař a potom byl povýšen do pozice mistra a vedl velkou skupinu dělníků, zaměstnaných na stavbě jedné městské budovy. Tato nová zkušenost mu vnukla myšlenku stát se po návratu do Nazaretu podnikatelem a stavitelem.
1955 123:0.2 All through these early years of Jesus’ helpless infancy, Mary maintained one long and constant vigil lest anything befall her child which might jeopardize his welfare or in any way interfere with his future mission on earth; no mother was ever more devoted to her child. In the home where Jesus chanced to be there were two other children about his age, and among the near neighbors there were six others whose ages were sufficiently near his own to make them acceptable play-fellows. At first Mary was disposed to keep Jesus close by her side. She feared something might happen to him if he were allowed to play in the garden with the other children, but Joseph, with the assistance of his kinsfolk, was able to convince her that such a course would deprive Jesus of the helpful experience of learning how to adjust himself to children of his own age. And Mary, realizing that such a program of undue sheltering and unusual protection might tend to make him self-conscious and somewhat self-centered, finally gave assent to the plan of permitting the child of promise to grow up just like any other child; and though she was obedient to this decision, she made it her business always to be on watch while the little folks were at play about the house or in the garden. Only an affectionate mother can know the burden that Mary carried in her heart for the safety of her son during these years of his infancy and early childhood.
2019 123:0.2 Po celou dobu těchto prvních roků Ježíšova bezbranného dětství nad ním nepřetržitě bděla Marie, aby se mu něco nepřihodilo, co by mohlo ohrozit jeho blaho, nebo co by zasáhlo do jeho budoucí mise na zemi; žádná jiná matka nebyla nikdy tak svému dítěti oddána. V domě, kde Ježíš vyrůstal, byly ještě dvě jiné děti zhruba jeho věku a v blízkém sousedství bylo ještě dalších šest dětí přibližně jeho věku, se kterými si mohl hrát. Z počátku byla Marie rozhodnuta mít Ježíše neustále u sebe. Bála se, že by se mu něco mohlo stát, kdyby měl dovoleno hrát si s jinými dětmi na zahradě, ale Josef, za pomoci svých příbuzných, ji dokázal přesvědčit, že takový způsob života by Ježíše připravil o užitečnou zkušenost naučit se přizpůsobovat se dětem svého věku. A Marie, uvědomujíc si, že takový záměr přehnaného krytí a neobvyklé ochrany, by v něm mohl vyvolat pocit výjimečnosti a i sobeckosti, nakonec souhlasila s tím, aby zaslíbené dítě vyrůstalo naprosto stejně jako každé jiné dítě; i přestože ctila toto rozhodnutí, neustále se snažila, aby viděla na děti jak si hrají v domě, nebo na zahradě. Pouze milující matka ví, jaké břemeno leželo na srdci Marie kvůli bezpečnosti svého syna během těchto let jeho raného dětství.
1955 123:0.3 Throughout the two years of their sojourn at Alexandria, Jesus enjoyed good health and continued to grow normally. Aside from a few friends and relatives no one was told about Jesus’ being a “child of promise.” One of Joseph’s relatives revealed this to a few friends in Memphis, descendants of the distant Ikhnaton, and they, with a small group of Alexandrian believers, assembled at the palatial home of Joseph’s relative-benefactor a short time before the return to Palestine to wish the Nazareth family well and to pay their respects to the child. On this occasion the assembled friends presented Jesus with a complete copy of the Greek translation of the Hebrew scriptures. But this copy of the Jewish sacred writings was not placed in Joseph’s hands until both he and Mary had finally declined the invitation of their Memphis and Alexandrian friends to remain in Egypt. These believers insisted that the child of destiny would be able to exert a far greater world influence as a resident of Alexandria than of any designated place in Palestine. These persuasions delayed their departure for Palestine for some time after they received the news of Herod’s death.
2019 123:0.3 Během dvou let jejich pobytu v Alexandrii se Ježíš těšil dobrému zdraví a vyrůstal jako normální dítě. Kromě několika přátel a příbuzných nevěděl nikdo jiný, že Ježíš je „zaslíbeným dítětem“. Jeden z Josefových příbuzných to odhalil několika svým přátelům v Memfisu, kteří byli potomci dávného Achnatona a ti, s malou skupinou věřících z Alexandrie přišli k honosnému domu Josefova příbuzného dobrodince krátce před návratem do Palestiny, aby popřáli nazaretské rodině vše nejlepší a složili poklonu dítěti. Při této příležitosti shromáždění přátelé darovali Ježíši celý opis řeckého překladu hebrejských svatých knih. Ale tento opis židovských posvátných písemností byl Josefovi předán až poté, kdy on i Marie s konečnou platností odmítli pozvání svých přátel z Memfisu a Alexandrie zůstat v Egyptě. Tito věřící byli přesvědčeni o tom, že dítě osudu bude mít mnohem větší světový vliv jako obyvatel Alexandrie, než v jakémkoliv místě v Palestině. Po obdržení zprávy o smrti Heroda tato přemlouvání opozdila na nějakou dobu jejich odchod do Palestiny.[1]
1955 123:0.4 Joseph and Mary finally took leave of Alexandria on a boat belonging to their friend Ezraeon, bound for Joppa, arriving at that port late in August of the year 4 B.C. They went directly to Bethlehem, where they spent the entire month of September in counsel with their friends and relatives concerning whether they should remain there or return to Nazareth.
2019 123:0.4 Nakonec Josef a Marie z Alexandrie odpluli na lodi, náležící jejich příteli Ezraenovi a směřující do Jafy, kde přistáli na konci srpna roku 4 př. Kr. Odtud se bez prodlení vypravili do Betléma, kde strávili celé září rozhovory se svými přáteli a příbuznými o tom, zdali by tam měli zůstat, nebo se vrátit do Nazaretu.
1955 123:0.5 Mary had never fully given up the idea that Jesus ought to grow up in Bethlehem, the City of David. Joseph did not really believe that their son was to become a kingly deliverer of Israel. Besides, he knew that he himself was not really a descendant of David; that his being reckoned among the offspring of David was due to the adoption of one of his ancestors into the Davidic line of descent. Mary, of course, thought the City of David the most appropriate place in which the new candidate for David’s throne could be reared, but Joseph preferred to take chances with Herod Antipas rather than with his brother Archelaus. He entertained great fears for the child’s safety in Bethlehem or in any other city in Judea, and surmised that Archelaus would be more likely to pursue the menacing policies of his father, Herod, than would Antipas in Galilee. And besides all these reasons, Joseph was outspoken in his preference for Galilee as a better place in which to rear and educate the child, but it required three weeks to overcome Mary’s objections.
2019 123:0.5 Marie se nikdy plně nevzdala myšlenky, že Ježíš by měl vyrůstat v Betlémě, městě Davidově. Josef vlastně nevěřil, že jejich syn se má stát královským osvoboditelem Izraele. Kromě toho věděl, že on sám není opravdovým potomkem Davida a že jeho zařazení mezi Davidovo potomstvo je důsledkem adopce jednoho z jeho předků do rodové linie Davida. Ovšem Marie považovala město Davidovo za nejvhodnější místo, ve kterém by měl nový nástupce na Davidův trůn být vychováván, ale Josef viděl jejich šance spíše s Herodem Antipou, než s jeho bratrem Archelaem. Velmi se bál o chlapcovu bezpečnost v Betlémě, či v jakémkoliv jiném městě v Judeji, protože se domníval, že Archelaos bude mnohem krutější v pokračování krutých metod svého otce Heroda, než Antipa v Galileji. A kromě všech těchto důvodů byl Josef upřímně přesvědčen a dával to otevřeně najevo, že Galilea je lepší místo pro výchovu a vzdělání dítěte, ale trvalo mu tři týdny, než překonal Mariiny námitky[2].
1955 123:0.6 By the first of October Joseph had convinced Mary and all their friends that it was best for them to return to Nazareth. Accordingly, early in October, 4 B.C., they departed from Bethlehem for Nazareth, going by way of Lydda and Scythopolis. They started out early one Sunday morning, Mary and the child riding on their newly acquired beast of burden, while Joseph and five accompanying kinsmen proceeded on foot; Joseph’s relatives refused to permit them to make the trip to Nazareth alone. They feared to go to Galilee by Jerusalem and the Jordan valley, and the western routes were not altogether safe for two lone travelers with a child of tender years.
2019 123:0.6 K prvnímu říjnu se Josefovi podařilo přesvědčit Marii a všechny jejich přátele, že nejlepší pro ně bude, když se vrátí do Nazaretu[3]. A tak počátkem října roku 4 př. Kr. se vydali z Betléma do Nazaretu přes Lód a Skythopolis. Na cestu vyrazili jednu neděli časně ráno, Marie s dítětem jeli na nově získaném tažném zvířeti, zatímco Josef a pět doprovázejících příbuzných šli pěšky; Josefovi příbuzní nepřipustili, aby tuto cestu do Nazaretu vykonali sami. Měli strach jít do Galileje přes Jerusalem a údolím Jordánu a západní cesty nebyly vůbec bezpečné pro dva osamělé cestující a malé dítě.
1. BACK IN NAZARETH
1. NÁVRAT DO NAZARETU
1955 123:1.1 On the fourth day of the journey the party reached its destination in safety. They arrived unannounced at the Nazareth home, which had been occupied for more than three years by one of Joseph’s married brothers, who was indeed surprised to see them; so quietly had they gone about their business that neither the family of Joseph nor that of Mary knew they had even left Alexandria. The next day Joseph’s brother moved his family, and Mary, for the first time since Jesus’ birth, settled down with her little family to enjoy life in their own home. In less than a week Joseph secured work as a carpenter, and they were supremely happy.
2019 123:1.1 Na čtvrtý den poutníci bezpečně dorazili do svého cíle. Neohlášeni přišli do svého domu v Nazaretu, ve kterém bydlel více než tři roky jeden z ženatých bratrů Josefa, který byl samozřejmě překvapen, když je uviděl; všechno bylo naplánováno a uděláno v takové tajnosti, že ani Josefova a ani Mariina rodina nevěděla o jejich odchodu z Alexandrie[4]. Následující den se Josefův bratr se svojí rodinou vystěhoval a Marie se poprvé od narození Ježíše usadila se svojí malou rodinou ve svém vlastním domě. Za necelý týden dostal Josef práci jako tesař a byli nadmíru šťastni.
1955 123:1.2 Jesus was about three years and two months old at the time of their return to Nazareth. He had stood all these travels very well and was in excellent health and full of childish glee and excitement at having premises of his own to run about in and to enjoy. But he greatly missed the association of his Alexandrian playmates.
2019 123:1.2 Když se vrátili do Nazaretu Ježíš měl přibližně tři roky a dva měsíce. Všechno to cestování zvládal velmi dobře, těšil se skvělého zdraví a byl plný dětské radosti a nadšení z toho, že mají vlastní dům, kde si může hrát a skotačit[5]. Ale bylo mu hodně smutno po jeho kamarádech z Alexandrie.
1955 123:1.3 On the way to Nazareth Joseph had persuaded Mary that it would be unwise to spread the word among their Galilean friends and relatives that Jesus was a child of promise. They agreed to refrain from all mention of these matters to anyone. And they were both very faithful in keeping this promise.
2019 123:1.3 Během cesty do Nazaretu Josef přesvědčil Marii, že by bylo nerozumné mluvit s jejich galilejskými přáteli a příbuznými o tom, že je Ježíš zaslíbené dítě. Domluvili se, že o tom neřeknou nikomu. A oba tento slib velmi svědomitě dodržovali.
1955 123:1.4 Jesus’ entire fourth year was a period of normal physical development and of unusual mental activity. Meantime he had formed a very close attachment for a neighbor boy about his own age named Jacob. Jesus and Jacob were always happy in their play, and they grew up to be great friends and loyal companions.
2019 123:1.4 Celý čtvrtý rok Ježíšova života byl obdobím normálního fyzického vývoje, ale neobvyklé mentální aktivity. V té době se velmi spřátelil se sousedovým chlapcem Jákobem. Ježíš a Jákob si spolu rádi hráli a vyrůstali z nich velcí přátelé a věrní kamarádi.
1955 123:1.5 The next important event in the life of this Nazareth family was the birth of the second child, James, in the early morning hours of April 2, 3 B.C. Jesus was thrilled by the thought of having a baby brother, and he would stand around by the hour just to observe the baby’s early activities.
1955 123:1.6 It was midsummer of this same year that Joseph built a small workshop close to the village spring and near the caravan tarrying lot. After this he did very little carpenter work by the day. He had as associates two of his brothers and several other mechanics, whom he sent out to work while he remained at the shop making yokes and plows and doing other woodwork. He also did some work in leather and with rope and canvas. And Jesus, as he grew up, when not at school, spent his time about equally between helping his mother with home duties and watching his father work at the shop, meanwhile listening to the conversation and gossip of the caravan conductors and passengers from the four corners of the earth.
2019 123:1.6 Bylo to v létě tohoto roku, kdy Josef postavil malou dílnu poblíž vesnického pramene a vedle místa pro odpočinek karavan. Od té doby Josef nepracoval jako tesař každý den. Jako dva společníky měl dva ze svých bratrů a několik dalších řemeslníků, kterým přiděloval práci, zatímco on zůstával v dílně a vyráběl oje a pluhy a ještě další dřevařské výrobky. Také vyráběl určité věci z kůže, dělal provazy a stanové plachty. A Ježíš, když byl starší a nebyl ve škole, dělil svůj čas rovným dílem pomáháním matce s domácími povinnostmi a pozorováním svého otce při práci v dílně a současně nasloucháním rozhovorů a povídání karavanních průvodců a cestujících ze všech čtyř koutů země.
1955 123:1.7 In July of this year, one month before Jesus was four years old, an outbreak of malignant intestinal trouble spread over all Nazareth from contact with the caravan travelers. Mary became so alarmed by the danger of Jesus being exposed to this epidemic of disease that she bundled up both her children and fled to the country home of her brother, several miles south of Nazareth on the Megiddo road near Sarid. They did not return to Nazareth for more than two months; Jesus greatly enjoyed this, his first experience on a farm.
2019 123:1.7 V červenci tohoto roku, měsíc před čtvrtými narozeninami Ježíše, byl celý Nazaret postižen zhoubnými střevními potížemi, přinesenými karavanními cestujícími. Marie se natolik vyděsila nebezpečím vystavení Ježíše této nakažlivé nemoci, že vzala své obě děti a uprchla na venkov do domu svého bratra, několik kilometrů jižně od Nazaretu na cestě do Megido, nedaleko Saridu. Do Nazaretu se vrátili až po více než dvou měsících. Ježíš si velmi užíval tuto svoji první zkušenost na farmě.
2. THE FIFTH YEAR (2 B.C.)
2. PÁTÝ ROK (2. ROK PŘ. KR.)
1955 123:2.1 In something more than a year after the return to Nazareth the boy Jesus arrived at the age of his first personal and wholehearted moral decision; and there came to abide with him a Thought Adjuster, a divine gift of the Paradise Father, which had aforetime served with Machiventa Melchizedek, thus gaining the experience of functioning in connection with the incarnation of a supermortal being living in the likeness of mortal flesh. This event occurred on February 11, 2 B.C. Jesus was no more aware of the coming of the divine Monitor than are the millions upon millions of other children who, before and since that day, have likewise received these Thought Adjusters to indwell their minds and work for the ultimate spiritualization of these minds and the eternal survival of their evolving immortal souls.
2019 123:2.1 Uplynulo něco přes rok od jejich návratu do Nazaretu, když chlapec Ježíš dospěl do věku svého prvního a opravdového morálního rozhodnutí; a přišel k němu Ladič Myšlení, božský dar Rajského Otce, který sloužil dříve s Machiventou Melkísedekem, čímž získal zkušenost s inkarnací nadsmrtelné bytosti, žijící v lidském smrtelném těle. Toto se stalo 11. února roku 2 př. Kr. Ježíš si neuvědomoval příchod božského Monitoru stejně jako miliony a miliony jiných dětí, kteří před tímto dnem a po něm, také obdržely tyto Ladiče Myšlení, aby pobývali v jejich myslích a pracovali v nich pro maximální jejich oduševnění a věčného života jejich vyvíjejících se nesmrtelných duší.
1955 123:2.2 On this day in February the direct and personal supervision of the Universe Rulers, as it was related to the integrity of the childlike incarnation of Michael, terminated. From that time on throughout the human unfolding of the incarnation, the guardianship of Jesus was destined to rest in the keeping of this indwelling Adjuster and the associated seraphic guardians, supplemented from time to time by the ministry of midway creatures assigned for the performance of certain definite duties in accordance with the instruction of their planetary superiors.
2019 123:2.2 V tento únorový den skončil přímý a osobní dohled Vládců Vesmírů, který zajišťoval bezpečnost převtělení Michaela do podoby dítěte. O této chvíle, po celou dobu lidského rozvoje této inkarnace, spočívala ochrana Ježíše v činnosti jeho vnitřního Ladiče a přidružených serafských strážců, ke kterým čas od času byly přiřazeny midbytosti, aby vykonávaly určité stanovené úkoly na základě pokynů svých planetárních nadřízených.
1955 123:2.3 Jesus was five years old in August of this year, and we will, therefore, refer to this as his fifth (calendar) year of life. In this year, 2 B.C., a little more than one month before his fifth birthday anniversary, Jesus was made very happy by the coming of his sister Miriam, who was born on the night of July 11. During the evening of the following day Jesus had a long talk with his father concerning the manner in which various groups of living things are born into the world as separate individuals. The most valuable part of Jesus’ early education was secured from his parents in answer to his thoughtful and searching inquiries. Joseph never failed to do his full duty in taking pains and spending time answering the boy’s numerous questions. From the time Jesus was five years old until he was ten, he was one continuous question mark. While Joseph and Mary could not always answer his questions, they never failed fully to discuss his inquiries and in every other possible way to assist him in his efforts to reach a satisfactory solution of the problem which his alert mind had suggested.
2019 123:2.3 V srpnu tohoto roku dovršil Ježíš pět let a proto budeme mluvit o pátém (kalendářním) roce jeho života. V tomto roce, 2 roky př. Kr., něco přes měsíc před jeho pátými narozeninami, se Ježíš velmi radoval z příchodu své sestry Miriam, která se narodila v noci 11. července[7]. Během večera následujícího dne měl Ježíš dlouhý rozhovor se svým otcem o tom, jak se různé skupiny živých tvorů rodí na svět jako rozdílní jedinci. Nejcennější část Ježíšova raného vzdělání přišla od jeho rodičů, kteří neustále odpovídali na jeho hloubavé a zvídavé otázky. Josef se nikdy nevyhýbal svým povinnostem a s trpělivostí a dlouze odpovídal na chlapcovy rozmanité otázky. Od svých pěti let až do deseti let byl Ježíš jedním nepřetržitým otazníkem. I když Josef a Marie neměli pokaždé odpovědi na jeho otázky, vždy s ním o těchto otázkách podrobně debatovali a všemi možnými jinými způsoby se mu snažili pomoci v jeho snahách nalézt uspokojivé řešení problému, který mu vnukla jeho bystrá mysl.
1955 123:2.4 Since returning to Nazareth, theirs had been a busy household, and Joseph had been unusually occupied building his new shop and getting his business started again. So fully was he occupied that he had found no time to build a cradle for James, but this was corrected long before Miriam came, so that she had a very comfortable crib in which to nestle while the family admired her. And the child Jesus heartily entered into all these natural and normal home experiences. He greatly enjoyed his little brother and his baby sister and was of great help to Mary in their care.
2019 123:2.4 Od návratu do Nazaretu byla jejich domácnost v jednom kole a Josef byl obzvláště zaneprázdněn stavěním nové dílny a snahou znovu obnovit svoje řemeslo. Byl natolik zaměstnán, že nenašel čas vyrobit kolébku pro Jakuba, ale toto napravil před narozením Miriam, takže ona měla velmi pohodlnou postýlku, ve které se tulila, zatímco rodina ji obdivovala. A dítě Ježíš se horlivě zúčastňoval všech těchto přirozených a normálních domácích zážitků. Byl moc šťasten, že má mladšího bratra a sestru a byl velkým pomocníkem Marie při jejich opatrování.
1955 123:2.5 There were few homes in the gentile world of those days that could give a child a better intellectual, moral, and religious training than the Jewish homes of Galilee. These Jews had a systematic program for rearing and educating their children. They divided a child’s life into seven stages:
2019 123:2.5 V nežidovském světě té doby by se těžko našla rodina, která by dítěti dala lepší intelektuální, mravní a náboženskou výchovu, než židovské rodiny v Galileji. Zdejší židé měli systematický program pro výchovu a vzdělání svých dětí. Dělili dětský život na sedm etap:
2019 123:2.6 1. Novorozeně─prvních osm dnů.
1955 123:2.9 4. The period of dependence on the mother, lasting up to the end of the fifth year.
2019 123:2.9 4. Období závislosti na matce, trvající do konce pátého roku.
1955 123:2.10 5. The beginning independence of the child and, with sons, the father assuming responsibility for their education.
2019 123:2.10 5. Začátek nezávislosti dítěte a když se jedná o chlapce, otec přebírá odpovědnost za jejich vzdělání.
1955 123:2.11 6. The adolescent youths and maidens.
2019 123:2.11 6. Chlapci a dívky dospívajícího věku.
1955 123:2.13 It was the custom of the Galilean Jews for the mother to bear the responsibility for a child’s training until the fifth birthday, and then, if the child were a boy, to hold the father responsible for the lad’s education from that time on. This year, therefore, Jesus entered upon the fifth stage of a Galilean Jewish child’s career, and accordingly on August 21, 2 B.C., Mary formally turned him over to Joseph for further instruction.
2019 123:2.13 U židů Galileje existoval zvyk, že matka má odpovědnost za výchovu dítěte do pátých narozenin a potom, jestliže to byl chlapec, přebíral odpovědnost za hochovo vzdělání otec. Protože v tomto roce Ježíš, syn galilejských židů, vstoupil do páté etapy svého života, tak 21. srpna, roku 2 př. Kr. Marie formálně předala Ježíše Josefovi pro další výchovu.
1955 123:2.14 Though Joseph was now assuming the direct responsibility for Jesus’ intellectual and religious education, his mother still interested herself in his home training. She taught him to know and care for the vines and flowers growing about the garden walls which completely surrounded the home plot. She also provided on the roof of the house (the summer bedroom) shallow boxes of sand in which Jesus worked out maps and did much of his early practice at writing Aramaic, Greek, and later on, Hebrew, for in time he learned to read, write, and speak, fluently, all three languages.
2019 123:2.14 Ačkoliv nyní Josef přebíral přímou odpovědnost za Ježíšovo intelektuální a náboženské vzdělání, jeho matka se i nadále starala o jeho domácí výchovu. Učila ho znát a starat se o vinou révu a květiny rostoucí kolem zahradních zdí, které zcela obklopovaly pozemek domu. Také nechala dát na střechu domu (letní ložnice) mělké bedničky s pískem, v nichž Ježíš kreslil mapy a začal se tam učit psát aramejsky, řecky a později hebrejsky, takže se časem naučil číst, psát a hovořit plynule všemi třemi jazyky.
1955 123:2.15 Jesus appeared to be a well-nigh perfect child physically and continued to make normal progress mentally and emotionally. He experienced a mild digestive upset, his first minor illness, in the latter part of this, his fifth (calendar) year.
2019 123:2.15 Fyzicky se Ježíš jevil jako téměř dokonalé dítě a pokračoval v normálním mentálním a emocionálním rozvoji. Ve druhé polovině tohoto, jeho pátého (kalendářního) roku, zakusil mírné zažívací nevolno─jeho první menší onemocnění.
1955 123:2.16 Though Joseph and Mary often talked about the future of their eldest child, had you been there, you would only have observed the growing up of a normal, healthy, carefree, but exceedingly inquisitive child of that time and place.
2019 123:2.16 Přestože Josef a Marie často hovořili o budoucnosti svého nejstaršího dítěte, kdybyste tam byli, viděli byste pouze vyrůstat normální, zdravé, radostné, ale nesmírně zvídavé dítě dané doby a v daném místě.
3. EVENTS OF THE SIXTH YEAR (1 B.C.)
3. UDÁLOSTI ŠESTÉHO ROKU (1 ROK PŘ. KR.)
1955 123:3.1 Already, with his mother’s help, Jesus had mastered the Galilean dialect of the Aramaic tongue; and now his father began teaching him Greek. Mary spoke little Greek, but Joseph was a fluent speaker of both Aramaic and Greek. The textbook for the study of the Greek language was the copy of the Hebrew scriptures—a complete version of the law and the prophets, including the Psalms—which had been presented to them on leaving Egypt. There were only two complete copies of the Scriptures in Greek in all Nazareth, and the possession of one of them by the carpenter’s family made Joseph’s home a much-sought place and enabled Jesus, as he grew up, to meet an almost endless procession of earnest students and sincere truth seekers. Before this year ended, Jesus had assumed custody of this priceless manuscript, having been told on his sixth birthday that the sacred book had been presented to him by Alexandrian friends and relatives. And in a very short time he could read it readily.
2019 123:3.1 S pomocí matky Ježíš již zvládl galilejský dialekt aramejského jazyka a nyní ho Josef začal učit řecky. Marie řecky umělo málo, ale Josef hovořil plynule jak aramejsky, tak i řecky. Učebnicí pro studium řeckého jazyka byl opis hebrejských svatých knih─kompletní znění zákona a proroků, včetně žalmů─který dostali při odchodu z Egypta. V celém Nazaretu byly v řečtině jenom dvě úplné kopie Spisů a tím, že jednu z nich vlastnila rodina tesaře, udělalo z Josefova domu velmi vyhledávané místo a umožnilo Ježíši, v době jeho vyrůstání, potkávat téměř nekonečné procesí horlivých žáků a upřímných hledačů pravdy. Ke konci tohoto roku Ježíš převzal tento drahocenný rukopis do osobního opatrování a v den svých šestých narozenin mu bylo vysvětleno, že tato posvátná kniha mu byla darována přáteli a příbuznými z Alexandrie. A za krátkou dobu ji četl bez potíží.
1955 123:3.2 The first great shock of Jesus’ young life occurred when he was not quite six years old. It had seemed to the lad that his father—at least his father and mother together—knew everything. Imagine, therefore, the surprise of this inquiring child, when he asked his father the cause of a mild earthquake which had just occurred, to hear Joseph say, “My son, I really do not know.” Thus began that long and disconcerting disillusionment in the course of which Jesus found out that his earthly parents were not all-wise and all-knowing.
2019 123:3.2 První velký otřes v Ježíšově mladém životě přišel, když mu bylo skoro šest let. Hochovi připadalo, že jeho otec, přinejmenším jeho otec společně s matkou, věděli naprosto všechno. Proto si představte to překvapení tohoto zvídavého dítěte, když se zeptal svého otce na příčinu slabého zemětřesení, které se v té chvíli událo a on uslyšel Josefa říkat: „Můj synu, to já opravdu nevím.“ Tak začal dlouhý a znepokojující proces zbavování se iluzí, během kterého Ježíš zjistil, že jeho pozemští rodiče nebyli všemoudrými a všeznalými.
1955 123:3.3 Joseph’s first thought was to tell Jesus that the earthquake had been caused by God, but a moment’s reflection admonished him that such an answer would immediately be provocative of further and still more embarrassing inquiries. Even at an early age it was very difficult to answer Jesus’ questions about physical or social phenomena by thoughtlessly telling him that either God or the devil was responsible. In harmony with the prevailing belief of the Jewish people, Jesus was long willing to accept the doctrine of good spirits and evil spirits as the possible explanation of mental and spiritual phenomena, but he very early became doubtful that such unseen influences were responsible for the physical happenings of the natural world.
2019 123:3.3 Josefova první myšlenka byla říci Ježíšovi, že zemětřesení zapříčinil Bůh, ale okamžitě si uvědomil, že taková odpověď by ihned vyprovokovala další a mnohem složitější otázky. Již v jeho raném věku bylo velmi obtížné odpovídat na Ježíšovy otázky o fyzických či sociálních jevech neuváženou reakcí, že za to je odpovědný Bůh, nebo ďábel. V souladu s převládající vírou židovského národa byl Ježíš po dlouhou dobu ochoten přijímat teorii o dobrých a zlých duších jako možné vysvětlení psychických a duchovních jevů, ale velmi brzy začal o tom pochybovat a přemýšlel, že takové neviditelné vlivy zapříčiňují fyzické jevy přírodního světa.
1955 123:3.4 Before Jesus was six years of age, in the early summer of 1 B.C., Zacharias and Elizabeth and their son John came to visit the Nazareth family. Jesus and John had a happy time during this, their first visit within their memories. Although the visitors could remain only a few days, the parents talked over many things, including the future plans for their sons. While they were thus engaged, the lads played with blocks in the sand on top of the house and in many other ways enjoyed themselves in true boyish fashion.
2019 123:3.4 Ježíšovi se blížil šestý rok, když na počátku léta roku 1 př. Kr. navštívili nazaretskou rodinu Zachariáš a Alžběta se svým synem Janem. Ježíš a Jan se spolu dobře bavili během jejich prvního vědomého setkání. Ačkoliv se hosté mohli zdržet pouze několik dnů, rodiči prodiskutovali mnoho věcí, včetně budoucích plánů pro své syny. Zatímco oni hovořili, chlapci si hráli s kamínky v písku na střeše domu a oddávali se různým chlapeckým zábavám.
1955 123:3.5 Having met John, who came from near Jerusalem, Jesus began to evince an unusual interest in the history of Israel and to inquire in great detail as to the meaning of the Sabbath rites, the synagogue sermons, and the recurring feasts of commemoration. His father explained to him the meaning of all these seasons. The first was the midwinter festive illumination, lasting eight days, starting out with one candle the first night and adding one each successive night; this commemorated the dedication of the temple after the restoration of the Mosaic services by Judas Maccabee. Next came the early springtime celebration of Purim, the feast of Esther and Israel’s deliverance through her. Then followed the solemn Passover, which the adults celebrated in Jerusalem whenever possible, while at home the children would remember that no leavened bread was to be eaten for the whole week. Later came the feast of the first-fruits, the harvest ingathering; and last, the most solemn of all, the feast of the new year, the day of atonement. While some of these celebrations and observances were difficult for Jesus’ young mind to understand, he pondered them seriously and then entered fully into the joy of the feast of tabernacles, the annual vacation season of the whole Jewish people, the time when they camped out in leafy booths and gave themselves up to mirth and pleasure.
2019 123:3.5 Po seznámení se s Janem, který ho přišel navštívit z nedalekého Jerusalema, začal Ježíš projevovat neobyčejný zájem o historii Izraele a podrobně se vyptával na význam sobotních rituálů, kázání v synagoze a pravidelných svátečních oslav. Jeho otec mu vysvětlil smysl všech těchto sezónních svátků. Prvním bylo slavnostní zapalování svící uprostřed zimy, trvající osm dní a začínající s jednou svíčkou první noc a každou následující noc se přidávala další svíce; tak se oslavovalo zasvěcení chrámu po obnovení Mojžíšových bohoslužeb, kterých dosáhl Juda Makabejský. Dalším byla raná jarní slavnost Púrím. Bylo to oslavování Ester a spasení, které ona přinesla Izraeli. Pak následuje důležitá Pascha, kterou dospělí oslavovali v Jerusalemu kdykoliv to jen bylo možné, zatímco si děti doma musely pamatovat, že po celý týden se nesměl jíst kynutý chléb. Později přišla oslava první úrody, doba žní; a nakonec, nejvýznamnější ze všech, svátek nového roku, den vykoupení. I když některé z těchto oslav a rituálů Ježíšova mladá mysl těžko chápala, hluboce o nich přemýšlel a pak se plně zapojil do radostné oslavy svatostánku─každoroční období oddychu celého židovského národa, kdy lidé kempovali v proutěných chýších a oddávali se veselí a zábavě.
1955 123:3.6 During this year Joseph and Mary had trouble with Jesus about his prayers. He insisted on talking to his heavenly Father much as he would talk to Joseph, his earthly father. This departure from the more solemn and reverent modes of communication with Deity was a bit disconcerting to his parents, especially to his mother, but there was no persuading him to change; he would say his prayers just as he had been taught, after which he insisted on having “just a little talk with my Father in heaven.”
2019 123:3.6 V tomto roce měli Josef a Marie potíže s Ježíšem kvůli jeho modlitbám. On trval na tom, že bude mluvit ke svému nebeskému Otci úplně stejně, jak mluví s Josefem, svým pozemským otcem. Tento odklon od obřadnějších a ctihodnějších způsobů komunikace s Božstvem poněkud znepokojoval jeho rodiče, především jeho matku, ale nebylo možné ho přesvědčit to změnit; on pronesl svoje modlitby přesně tak, jak ho to učili, ale potom pevně vyžadoval, že „si ještě trochu pohovoří se svým Otcem na nebesích“.
1955 123:3.7 In June of this year Joseph turned the shop in Nazareth over to his brothers and formally entered upon his work as a builder. Before the year was over, the family income had more than trebled. Never again, until after Joseph’s death, did the Nazareth family feel the pinch of poverty. The family grew larger and larger, and they spent much money on extra education and travel, but always Joseph’s increasing income kept pace with the growing expenses.
2019 123:3.7 V červnu tohoto roku Josef předal dílnu v Nazaretu svým bratrům a oficiálně začal pracovat jako stavitel. Ke konci roku příjem rodiny se více než ztrojnásobil. Až do samotné smrti Josefa tato nazaretská rodina již nikdy nepocítila nouzi. Rodina se rozrůstala a rozrůstala a dodatečné vzdělání a cestování stálo hodně peněz, ale stále zvyšující se příjem Josefa udržoval krok s rostoucími náklady.
1955 123:3.8 The next few years Joseph did considerable work at Cana, Bethlehem (of Galilee), Magdala, Nain, Sepphoris, Capernaum, and Endor, as well as much building in and near Nazareth. As James grew up to be old enough to help his mother with the housework and care of the younger children, Jesus made frequent trips away from home with his father to these surrounding towns and villages. Jesus was a keen observer and gained much practical knowledge from these trips away from home; he was assiduously storing up knowledge regarding man and the way he lived on earth.
2019 123:3.8 V průběhu několika následujících let Josef hodně pracoval v Káně, Betlémě (galilejském), Magdale, Naimu, Sepfórisu, Kafarnaumu a Én-dóru a také prováděl mnoho staveb v Nazaretu, nebo v jeho blízkém okolí. Když byl Jakub natolik velký, že mohl pomáhat své matce s domácími pracemi a starat se o mladší děti, Ježíš často odcházel se svým otcem do okolních měst a vesnic. Ježíš byl dychtivý pozorovatel a z těchto cest mimo domov získal mnoho praktických znalostí; vytrvale shromažďoval vědomosti o člověku a jeho životě na zemi.
1955 123:3.9 This year Jesus made great progress in adjusting his strong feelings and vigorous impulses to the demands of family co-operation and home discipline. Mary was a loving mother but a fairly strict disciplinarian. In many ways, however, Joseph exerted the greater control over Jesus as it was his practice to sit down with the boy and fully explain the real and underlying reasons for the necessity of disciplinary curtailment of personal desires in deference to the welfare and tranquillity of the entire family. When the situation had been explained to Jesus, he was always intelligently and willingly co-operative with parental wishes and family regulations.
2019 123:3.9 V tomto roce Ježíš udělal velký pokrok v přizpůsobení svých silných pocitů a živých impulsů k potřebám rodinné součinnosti a domácí disciplině. Marie byla milující matkou, ale spravedlivým přísným pedantem. Nicméně, v mnoha ohledech měl Josef větší vliv na Ježíše, protože bylo jeho zvykem sednout si s chlapcem a plně mu vysvětlit skutečné a podložené důvody pro nutná disciplinární omezení osobních tužeb kvůli klidu a pokoji celé rodiny. Když Ježíšovi byla situace vysvětlena, vždy byl rozumně a ochoten podřídit se přáním rodičů a pravidlům rodiny.
1955 123:3.10 Much of his spare time—when his mother did not require his help about the house—was spent studying the flowers and plants by day and the stars by night. He evinced a troublesome penchant for lying on his back and gazing wonderingly up into the starry heavens long after his usual bedtime in this well-ordered Nazareth household.
2019 123:3.10 Většinu svého volného času, když matka nevyžadovala jeho pomoc v domě, trávil zkoumáním květin a rostlin ve dne a hvězd v noci. Osvojil si neposlušný zvyk ležení na zádech a dívat se s údivem nahoru do hvězdnatých nebes po stanoveném času ke spánku v této spořádané nazaretské domácnosti.
4. THE SEVENTH YEAR (A.D. 1)
4. SEDMÝ ROK (1. ROK N.L.)
1955 123:4.1 This was, indeed, an eventful year in Jesus’ life. Early in January a great snowstorm occurred in Galilee. Snow fell two feet deep, the heaviest snowfall Jesus saw during his lifetime and one of the deepest at Nazareth in a hundred years.
2019 123:4.1 Toto byl v Ježíšově životě opravdu rok nabitý událostmi. Na počátku ledna byla v Galileji velká sněhová bouře. Napadlo sedmdesát centimetrů sněhu a to bylo nejsilnější sněžení v celém životě Ježíše a jedno z největších v Nazaretu za posledních sto let.
1955 123:4.2 The play life of Jewish children in the times of Jesus was rather circumscribed; all too often the children played at the more serious things they observed their elders doing. They played much at weddings and funerals, ceremonies which they so frequently saw and which were so spectacular. They danced and sang but had few organized games, such as children of later days so much enjoy.
2019 123:4.2 Hry židovských dětí za doby Ježíše byly dost omezeny; velmi často si děti hrály na vážnější věci, které viděly, že dělají starší lidé. Hodně se hrály na svatby a pohřby, což byly obřady, které často viděly a byly pro ně velkolepé. Tančily a zpívaly, ale měly jen málo skupinových her, které mají tak v oblibě děti pozdější doby.
1955 123:4.3 Jesus, in company with a neighbor boy and later his brother James, delighted to play in the far corner of the family carpenter shop, where they had great fun with the shavings and the blocks of wood. It was always difficult for Jesus to comprehend the harm of certain sorts of play which were forbidden on the Sabbath, but he never failed to conform to his parents’ wishes. He had a capacity for humor and play which was afforded little opportunity for expression in the environment of his day and generation, but up to the age of fourteen he was cheerful and lighthearted most of the time.
2019 123:4.3 Společně se sousedovým chlapcem a později se svým bratrem Jakubem si Ježíš rád hrál ve vzdálenějším rohu rodinné tesařské dílny, kde měli velkou zábavu s hoblinami a dřevěnými špalky. Ježíšovi vždy činilo potíže pochopit, co je špatného na těch hrách, které byly zakázány o sobotách, ale vždy se podřídil přáním svých rodičů. Měl smysl pro humor a hru, což byly vlastnosti, které se příliš nevyjadřovaly v jeho době a generaci, ale až do svého čtrnáctého roku byl po většinu času šťastný a veselý.
1955 123:4.4 Mary maintained a dovecote on top of the animal house adjoining the home, and they used the profits from the sale of doves as a special charity fund, which Jesus administered after he deducted the tithe and turned it over to the officer of the synagogue.
2019 123:4.4 Marie se starala o holubník na střeše k domu přiléhajícímu přístřešku pro zvířata a zisk z prodeje holubů používali pro dobročinné účely. Po odečtení desátku a jeho odevzdání hodnostáři v synagoze tyto peníze spravoval Ježíš.
1955 123:4.5 The only real accident Jesus had up to this time was a fall down the back-yard stone stairs which led up to the canvas-roofed bedroom. It happened during an unexpected July sandstorm from the east. The hot winds, carrying blasts of fine sand, usually blew during the rainy season, especially in March and April. It was extraordinary to have such a storm in July. When the storm came up, Jesus was on the housetop playing, as was his habit, for during much of the dry season this was his accustomed playroom. He was blinded by the sand when descending the stairs and fell. After this accident Joseph built a balustrade up both sides of the stairway.
2019 123:4.5 Jedinou opravdovou nehodou do této doby, která Ježíše potkala, byl jeho pád z kamenných schodů, vedoucích na rovnou střechu domu, kde se v létě spávalo pod plachtovinou. Stalo se to během neočekávané červencové pískové bouře, která přišla od východu. Teplé větry, nesoucí sebou proudy jemného písku, obvykle přicházely v období dešťů, hlavně v březnu a dubnu. Bylo to něco mimořádného mít takovou bouři v červenci. Když bouře přišla, Ježíš si hrál na střeše domu jak bylo jeho zvykem, protože po většinu období sucha to bylo jeho oblíbené místo na hraní. Byl oslepen pískem a když sestupoval po schodech tak spadl. Po této nehodě Josef udělal po obou stranách schodiště zábradlí.
1955 123:4.6 There was no way in which this accident could have been prevented. It was not chargeable to neglect by the midway temporal guardians, one primary and one secondary midwayer having been assigned to the watchcare of the lad; neither was it chargeable to the guardian seraphim. It simply could not have been avoided. But this slight accident, occurring while Joseph was absent in Endor, caused such great anxiety to develop in Mary’s mind that she unwisely tried to keep Jesus very close to her side for some months.
2019 123:4.6 Této nehodě nebylo možno žádným způsobem předejít. Nedala se vytknout nedbalost dočasným ochráncům z řádu midbytostí, z nichž jeden byl primární a druhý sekundární a měli za úkol na chlapce dohlížet. Ani to nebylo možné vytknout serafskému strážci. Jednoduše se tomu nedalo zabránit. Ale tato drobná nehoda, která se stala v době, kdy Josef byl v Én-dóru, způsobila velkou úzkost v mysli Marie, že se potom pošetile snažila po několik měsíců mít Ježíše co nejblíže u sebe.
1955 123:4.7 Material accidents, commonplace occurrences of a physical nature, are not arbitrarily interfered with by celestial personalities. Under ordinary circumstances only midway creatures can intervene in material conditions to safeguard the persons of men and women of destiny, and even in special situations these beings can so act only in obedience to the specific mandates of their superiors.
2019 123:4.7 Nebeské osobnosti nezasahují svévolně do materiálních nehod─běžných jevů fyzické podstaty. Za normálních okolností pouze midbytosti mohou zasáhnout do materiálních podmínek, aby ochránily muže a ženy předurčeného osudu a i v takových případech mohou tyto bytosti jednat pouze podle speciálních příkazů svých nadřízených.
1955 123:4.8 And this was but one of a number of such minor accidents which subsequently befell this inquisitive and adventurous youth. If you envisage the average childhood and youth of an aggressive boy, you will have a fairly good idea of the youthful career of Jesus, and you will be able to imagine just about how much anxiety he caused his parents, particularly his mother.
2019 123:4.8 A toto byla pouze jedna z těch mnoha nehod, které pak postihly tohoto zvídavého a podnikavého hocha. Když si představíte průměrné dětství a mládí aktivního chlapce, budete mít docela dobrou představu o mládí Ježíše a budete schopni si představit kolik úzkosti způsobil svým rodičům, především své matce.
5. SCHOOL DAYS IN NAZARETH
5. ŠKOLNÍ ROKY V NAZARETU
1955 123:5.1 Jesus was now seven years old, the age when Jewish children were supposed to begin their formal education in the synagogue schools. Accordingly, in August of this year he entered upon his eventful school life at Nazareth. Already this lad was a fluent reader, writer, and speaker of two languages, Aramaic and Greek. He was now to acquaint himself with the task of learning to read, write, and speak the Hebrew language. And he was truly eager for the new school life which was ahead of him.
2019 123:5.1 Ježíš měl nyní sedm let a to je věk, kdy by měly židovské děti začínat své formální vzdělání v synagogských školách. Proto v srpnu tohoto roku začal jeho bohatý školní život v Nazaretu. Tento chlapec uměl již plynule číst, psát a hovořit ve dvou jazycích, aramejsky a řecky. Nyní se měl seznámit s úkolem naučit se číst, psát a mluvit hebrejským jazykem. A on měl nesmírnou chuť do nového školního života, který ho čekal.
1955 123:5.2 For three years—until he was ten—he attended the elementary school of the Nazareth synagogue. For these three years he studied the rudiments of the Book of the Law as it was recorded in the Hebrew tongue. For the following three years he studied in the advanced school and committed to memory, by the method of repeating aloud, the deeper teachings of the sacred law. He graduated from this school of the synagogue during his thirteenth year and was turned over to his parents by the synagogue rulers as an educated “son of the commandment”—henceforth a responsible citizen of the commonwealth of Israel, all of which entailed his attendance at the Passovers in Jerusalem; accordingly, he attended his first Passover that year in company with his father and mother.
2019 123:5.2 Tři roky, do deseti let, navštěvoval základní školu v nazaretské synagoze. Tyto tři roky se učil základům Knihy Zákona, napsané v hebrejském jazyce. Další tři roky studoval v pokročilé škole a tam se hlavně učil nazpaměť hlubší metodou opakování nahlas učení posvátného zákona. Tuto synagogskou školu dostudoval ve třinácti letech a byl předán svým rodičům představiteli synagogy jako vzdělaný „syn zákona“─odpovědný občan společenství Izraele. To mu dávalo právo navštívit v době Paschi Jerusalem a proto v tomto stejném roce se poprvé zúčastnil Paschi v doprovodu svého otce i matky.
1955 123:5.3 At Nazareth the pupils sat on the floor in a semicircle, while their teacher, the chazan, an officer of the synagogue, sat facing them. Beginning with the Book of Leviticus, they passed on to the study of the other books of the law, followed by the study of the Prophets and the Psalms. The Nazareth synagogue possessed a complete copy of the Scriptures in Hebrew. Nothing but the Scriptures was studied prior to the twelfth year. In the summer months the hours for school were greatly shortened.
2019 123:5.3 V Nazaretu žáci seděli v půlkruhu na podlaze a jejich učitel, chazan, hodnostář v synagoze, seděl čelem proti nim. Začínali s knihou Levicitus, pokračovali studiem dalších knih zákona a potom následovalo učení proroků a Žalmů. Synagoga v Nazaretu vlastnila kompletní opis Spisů v hebrejštině. Do dvanáctého roku se žáci neučili nic jiného než Spisy. V letních měsících byly hodiny vyučování ve škole výrazně zkráceny.
1955 123:5.4 Jesus early became a master of Hebrew, and as a young man, when no visitor of prominence happened to be sojourning in Nazareth, he would often be asked to read the Hebrew scriptures to the faithful assembled in the synagogue at the regular Sabbath services.
2019 123:5.4 Ježíš se brzy stal znalcem hebrejštiny a jako mladík, když v Nazaretu nepobýval nějaký významný host, byl často požádán, aby četl hebrejské Spisy věřícím, shromážděným v synagoze při pravidelných sobotních bohoslužbách.
1955 123:5.5 These synagogue schools, of course, had no textbooks. In teaching, the chazan would utter a statement while the pupils would in unison repeat it after him. When having access to the written books of the law, the student learned his lesson by reading aloud and by constant repetition.
2019 123:5.5 Tyto synagogské školy ovšem neměly žádné učebnice. Při učení chazan pronesl výrok a žáci ho společně opakovali po něm. Když žáci měli přístup k psaným knihám zákona, učili se látku čtením nahlas a neustálým opakováním.
1955 123:5.6 Next, in addition to his more formal schooling, Jesus began to make contact with human nature from the four quarters of the earth as men from many lands passed in and out of his father’s repair shop. When he grew older, he mingled freely with the caravans as they tarried near the spring for rest and nourishment. Being a fluent speaker of Greek, he had little trouble in conversing with the majority of the caravan travelers and conductors.
2019 123:5.6 Kromě tohoto formálnějšího vzdělávání začínal Ježíš poznávat lidskou povahu ze čtyř koutů světa, když lidé z mnoha zemí navštěvovali opravářskou dílnu jeho otce. Když byl starší, dával se do upřímných rozhovorů s karavanami, které se zdržovaly kolem pramene, aby si odpočinuly a občerstvily se. Protože mluvil plynule řecky, neměl žádné problémy rozmlouvat s většinou karavanních cestujících a jejich vůdců.
1955 123:5.7 Nazareth was a caravan way station and crossroads of travel and largely gentile in population; at the same time it was widely known as a center of liberal interpretation of Jewish traditional law. In Galilee the Jews mingled more freely with the gentiles than was their practice in Judea. And of all the cities of Galilee, the Jews of Nazareth were most liberal in their interpretation of the social restrictions based on the fears of contamination as a result of contact with the gentiles. And these conditions gave rise to the common saying in Jerusalem, “Can any good thing come out of Nazareth?”
2019 123:5.7 Nazaret byl místem zastávek karavan a cestovní křižovatkou. Jeho obyvatelstvo bylo většinou nežidovské a současně byl široce znám jako centrum liberálního výkladu tradičního židovského zákona. V Galileji se židé mnohem volněji družili s jinověrci než tomu bylo zvykem v Judeji. A ze všech měst Galileje židé v Nazaretu byli nejliberálnější ve svém výkladu společenských omezeních, založených na strachu ze znečištění v důsledku kontaktu s jinověrci. A právě tyto poměry byly příčinou obecného rčení v Jerusalemu: „může někdy něco dobrého vzejít z Nazaretu?“.[9]
1955 123:5.8 Jesus received his moral training and spiritual culture chiefly in his own home. He secured much of his intellectual and theological education from the chazan. But his real education—that equipment of mind and heart for the actual test of grappling with the difficult problems of life—he obtained by mingling with his fellow men. It was this close association with his fellow men, young and old, Jew and gentile, that afforded him the opportunity to know the human race. Jesus was highly educated in that he thoroughly understood men and devotedly loved them.
2019 123:5.8 Ježíš získal svoji mravní výchovu a duchovní vzdělanost především ve své rodině. Většinu svého intelektuálního a teologického vzdělání dostal od chazana. Ale svoje opravdové vzdělání─přípravu mysli a srdce pro skutečnou zkoušku poprat se s obtížnými problémy života─získal ze styku s lidmi. Právě toto sdružování s jinými lidmi, mladými i starými, mu umožnilo poznat lidskou rasu. Ježíšovo výborné vzdělání spočívalo v tom, že dokonale rozuměl lidem a vroucně je miloval.
1955 123:5.9 Throughout his years at the synagogue he was a brilliant student, possessing a great advantage since he was conversant with three languages. The Nazareth chazan, on the occasion of Jesus’ finishing the course in his school, remarked to Joseph that he feared he “had learned more from Jesus’ searching questions” than he had “been able to teach the lad.”
2019 123:5.9 V průběhu všech těchto let v synagoze byl Ježíš skvělým studentem a jeho velkou výhodou byla znalost tří jazyků. Když Ježíš končil tuto školu, nazaretský chazan řekl Josefovi, že se obává, že on sám se „naučil víc ze zvídavých otázek Ježíše“, než on „byl schopen naučit toho chlapce“.
1955 123:5.10 Throughout his course of study Jesus learned much and derived great inspiration from the regular Sabbath sermons in the synagogue. It was customary to ask distinguished visitors, stopping over the Sabbath in Nazareth, to address the synagogue. As Jesus grew up, he heard many great thinkers of the entire Jewish world expound their views, and many also who were hardly orthodox Jews since the synagogue of Nazareth was an advanced and liberal center of Hebrew thought and culture.
2019 123:5.10 Během svého studie se Ježíš hodně naučil a čerpal velkou inspiraci z pravidelných sobotních kázáních v synagoze. Bylo zvykem požádat významné návštěvníky, nocující přes sobotu v Nazaretu, aby promluvili v synagoze. Jak Ježíš vyrůstal, slyšel mnoho velkých myslitelů z celého židovského světa vykládat své názory a také mnoho těch, kteří se sotva dali považovat za ortodoxní židy, protože synagoga v Nazaretu byla progresivním a liberálním centrem židovského myšlení a kultury.
1955 123:5.11 When entering school at seven years (at this time the Jews had just inaugurated a compulsory education law), it was customary for the pupils to choose their “birthday text,” a sort of golden rule to guide them throughout their studies, one upon which they often expatiated at their graduation when thirteen years old. The text which Jesus chose was from the Prophet Isaiah: “The spirit of the Lord God is upon me, for the Lord has anointed me; he has sent me to bring good news to the meek, to bind up the brokenhearted, to proclaim liberty to the captives, and to set the spiritual prisoners free.”
2019 123:5.11 Když v sedmi letech Ježíš nastoupil do školy (právě v tu dobu židé zavedli povinné vzdělávání zákona) bylo zvykem, že žáci si vybrali svůj „narozeninový výrok“─něco, jako zlaté pravidlo, které bylo jejich průvodcem po celou dobu studií a které často rozebírali ze široka při zakončení školy ve třinácti letech. Výrok, který si vybral Ježíš, byl od proroka Izajáše: „Duch Pána Boha je se mnou, protože Pán mne pomazal; on mne poslal, abych přinesl radostné noviny pokorným, posílil zoufalé, prohlásil svobodu zajatcům a osvobodil duchovní vězně“[10].
1955 123:5.12 Nazareth was one of the twenty-four priest centers of the Hebrew nation. But the Galilean priesthood was more liberal in the interpretation of the traditional laws than were the Judean scribes and rabbis. And at Nazareth they were also more liberal regarding the observance of the Sabbath. It was therefore the custom for Joseph to take Jesus out for walks on Sabbath afternoons, one of their favorite jaunts being to climb the high hill near their home, from which they could obtain a panoramic view of all Galilee. To the northwest, on clear days, they could see the long ridge of Mount Carmel running down to the sea; and many times Jesus heard his father relate the story of Elijah, one of the first of that long line of Hebrew prophets, who reproved Ahab and exposed the priests of Baal. To the north Mount Hermon raised its snowy peak in majestic splendor and monopolized the skyline, almost 3,000 feet of the upper slopes glistening white with perpetual snow. Far to the east they could discern the Jordan valley and, far beyond, the rocky hills of Moab. Also to the south and the east, when the sun shone upon their marble walls, they could see the Greco-Roman cities of the Decapolis, with their amphitheaters and pretentious temples. And when they lingered toward the going down of the sun, to the west they could make out the sailing vessels on the distant Mediterranean.
2019 123:5.12 Nazaret byl jedním z dvaceti čtyř kněžských center hebrejského národa. Ale galilejské kněžstvo bylo ve výkladu tradičních zákonů liberálnější, než byli zákoníci a rabíni v Judeji. A v Nazaretu byli také liberálnější ve vztahu k dodržování sabatu. A proto mohl Josef brát Ježíše v sobotu odpoledne na výlety a jednou z jejich nejoblíbenějších tras byl výstup na vysoký kopec nedaleko jejich domova, ze kterého měli široký výhled po celé Galileji. V jasný den mohli na severozápadě vidět dlouhý horský hřbet Karmel, svažující se k moři, o němž Ježíš mnohokrát slyšel, když mu jeho otec vyprávěl příběh o Elijáši, jednomu z prvních z dlouhé řady hebrejských proroků, který kritizoval krále Achaba a pranýřoval praktiky knězů Baala[11]. Na severu se v celé své majestátní nádheře zdvíhalo horské pásmo Chermón se zasněženým hřbetem a vládlo obzoru svými, přes 900 metrů vysokými úbočími, lesknoucími se bíle věčným sněhem. Daleko na východě mohli rozpoznat údolí řeky Jordán a ještě v dáli za ním ležely skalisté vrcholy území Moábu. Na jihu a na východě, když slunce ozařovalo jejich mramorové zdi, mohli také vidět řecko-římská města Dekapolis s jejich amfiteátry a okázalými chrámy. A když zůstali do západu slunce, mohli na západě rozeznat plachetní lodě na vzdáleném Středozemním moři.
1955 123:5.13 From four directions Jesus could observe the caravan trains as they wended their way in and out of Nazareth, and to the south he could overlook the broad and fertile plain country of Esdraelon, stretching off toward Mount Gilboa and Samaria.
2019 123:5.13 Odtud mohl Ježíš pozorovat jak ze čtyř stran přicházejí a vycházejí z Nazaretu karavany a na jihu mohl dohlédnout k široké a úrodné nížině Esdraleon, rozprostírající se směrem k horskému pásu Gilbóa a území Samaří.
1955 123:5.14 When they did not climb the heights to view the distant landscape, they strolled through the countryside and studied nature in her various moods in accordance with the seasons. Jesus’ earliest training, aside from that of the home hearth, had to do with a reverent and sympathetic contact with nature.
2019 123:5.14 Když nevystoupili na vrcholy, aby měli výhled na vzdálenou krajinu, procházeli se přírodou a studovali její rozmanité nálady v závislosti na roční období. Ježíšovo nejranější učení, kromě toho, co získal v rodinném kruhu, byl jeho uctivý a vnímavý kontakt s přírodou.
1955 123:5.15 Before he was eight years of age, he was known to all the mothers and young women of Nazareth, who had met him and talked with him at the spring, which was not far from his home, and which was one of the social centers of contact and gossip for the entire town. This year Jesus learned to milk the family cow and care for the other animals. During this and the following year he also learned to make cheese and to weave. When he was ten years of age, he was an expert loom operator. It was about this time that Jesus and the neighbor boy Jacob became great friends of the potter who worked near the flowing spring; and as they watched Nathan’s deft fingers mold the clay on the potter’s wheel, many times both of them determined to be potters when they grew up. Nathan was very fond of the lads and often gave them clay to play with, seeking to stimulate their creative imaginations by suggesting competitive efforts in modeling various objects and animals.
2019 123:5.15 Ježíš neměl ještě osm let a již ho znaly všechny matky a mladé ženy Nazaretu, které se s ním setkaly a mluvily s ním u pramene, který nebyl daleko od jeho domu a který byl jedním ze společenských center pro navazování styků a povídání celého města. Tento rok se Ježíš naučil dojit krávu a starat se o další zvířata. Během tohoto roku a příštího se také naučil dělat sýr a tkát. Když měl deset let, tak byl obratným tkalcem. Bylo to přibližně v této době, kdy Ježíš a sousedův chlapec Jákob se velmi spřátelili s hrnčířem, který pracoval poblíž tekoucího pramene; a když pozorovali Nátanovy hbité prsty tvarovat hlínu na hrnčířském kole, mnohokrát se oba utvrzovali v tom, že až vyrostou, budou hrnčíři. Nátan měl chlapce velmi rád a často jim dával hlínu, aby si s ní hráli a snažil se v nich podnítit tvořivou představivost tím, že je pobízel, aby soutěžili v modelování různých předmětů a zvířat.
6. HIS EIGHTH YEAR (A.D. 2)
6. JEHO OSMÝ ROK (2.ROK N.L.)
1955 123:6.1 This was an interesting year at school. Although Jesus was not an unusual student, he was a diligent pupil and belonged to the more progressive third of the class, doing his work so well that he was excused from attendance one week out of each month. This week he usually spent either with his fisherman uncle on the shores of the Sea of Galilee near Magdala or on the farm of another uncle (his mother’s brother) five miles south of Nazareth.
2019 123:6.1 Tento rok byl ve škole zajímavý. Přestože Ježíš nebyl mimořádný student, byl snaživým žákem a patřil do lepší třetiny třídy. Svoje úkoly plnil tak dobře, že jeden týden v měsíci nemusel chodit do školy. Tento týden obvykle strávil buď se svým strýcem, rybářem, na březích Galilejského moře nedaleko Magdaly, nebo na farmě dalšího strýce (bratra jeho matky) osm kilometrů jižně od Nazaretu.
1955 123:6.2 Although his mother had become unduly anxious about his health and safety, she gradually became reconciled to these trips away from home. Jesus’ uncles and aunts were all very fond of him, and there ensued a lively competition among them to secure his company for these monthly visits throughout this and immediately subsequent years. His first week’s sojourn on his uncle’s farm (since infancy) was in January of this year; the first week’s fishing experience on the Sea of Galilee occurred in the month of May.
2019 123:6.2 Ačkoliv se jeho matka stala přehnaně úzkostlivou o jeho zdraví a bezpečnost, postupně se s těmito výlety z domova smířila. Všichni strýcové a tety měli Ježíše velmi rádi a po celý tento rok a i v následujících letech se předháněli u koho bude pobývat během tohoto týdenního volna. Jeho první týdenní pobyt na farmě svého strýce (od doby, kdy byl malé dítě) se uskutečnil v lednu toho roku; první týdenní zkušenost z rybaření na Galilejském moři přišla v květnu.
1955 123:6.3 About this time Jesus met a teacher of mathematics from Damascus, and learning some new techniques of numbers, he spent much time on mathematics for several years. He developed a keen sense of numbers, distances, and proportions.
2019 123:6.3 Přibližně v této době se setkal Ježíš s učitelem matematiky z Damašku a protože se od něj naučil nové metody počítání, příštích několik let věnoval matematice hodně času. Získal bystrý smysl pro čísla, vzdálenosti a rozměry.
1955 123:6.4 Jesus began to enjoy his brother James very much and by the end of this year had begun to teach him the alphabet.
2019 123:6.4 Ježíš si velmi oblíbil svého bratra Jakuba a ke konci tohoto roku ho začal učit abecedu.
1955 123:6.5 This year Jesus made arrangements to exchange dairy products for lessons on the harp. He had an unusual liking for everything musical. Later on he did much to promote an interest in vocal music among his youthful associates. By the time he was eleven years of age, he was a skillful harpist and greatly enjoyed entertaining both family and friends with his extraordinary interpretations and able improvisations.
2019 123:6.5 V tomto roce Ježíš udělal opatření, aby výměnou za mléčné výrobky dostával lekce na harfu. Měl neobyčejnou zálibu ke všemu hudebnímu. Později udělal hodně proto, aby vzbudil zájem o vokální hudbu mezi svými mladými kamarády. V jedenácti letech byl schopným harfistou a velmi ho těšilo, když mohl bavit svoji rodinu a přátele svými pozoruhodnými interpretacemi a vynikajícími improvizacemi.
1955 123:6.6 While Jesus continued to make enviable progress at school, all did not run smoothly for either parents or teachers. He persisted in asking many embarrassing questions concerning both science and religion, particularly regarding geography and astronomy. He was especially insistent on finding out why there was a dry season and a rainy season in Palestine. Repeatedly he sought the explanation for the great difference between the temperatures of Nazareth and the Jordan valley. He simply never ceased to ask such intelligent but perplexing questions.
2019 123:6.6 I když Ježíš dělal ve škole záviděníhodné pokroky, s rodiči a učiteli nešlo všechno tak hladce. Neustále pokládal mnoho obtížných otázek, týkajících se jak vědy, tak i náboženství, především však zeměpisu a astronomie. Usilovně se snažil přijít na to, proč jsou v Palestině období sucha a období deště. Vytrvale hledal vysvětlení pro obrovské teplotní rozdíly v Nazaretu a v údolí řeky Jordán. On prostě nikdy nepřestal s pokládáním takových rozumných, ale složitých otázek.
1955 123:6.8 In February, Nahor, one of the teachers in a Jerusalem academy of the rabbis, came to Nazareth to observe Jesus, having been on a similar mission to Zacharias’s home near Jerusalem. He came to Nazareth at the instigation of John’s father. While at first he was somewhat shocked by Jesus’ frankness and unconventional manner of relating himself to things religious, he attributed it to the remoteness of Galilee from the centers of Hebrew learning and culture and advised Joseph and Mary to allow him to take Jesus back with him to Jerusalem, where he could have the advantages of education and training at the center of Jewish culture. Mary was half persuaded to consent; she was convinced her eldest son was to become the Messiah, the Jewish deliverer; Joseph hesitated; he was equally persuaded that Jesus was to grow up to become a man of destiny, but what that destiny would prove to be he was profoundly uncertain. But he never really doubted that his son was to fulfill some great mission on earth. The more he thought about Nahor’s advice, the more he questioned the wisdom of the proposed sojourn in Jerusalem.
2019 123:6.8 V únoru přišel do Nazaretu Náchor, jeden z učitelů z jerusalemské akademie rabínů, aby se podíval na Ježíše. Předtím byl na podobné misi v domě Zachariáše blízko Jerusalema. Do Nazaretu přišel na podnět Janova otce. I když byl zpočátku poněkud pohoršen Ježíšovou upřímností a nekonvenčním způsobem jeho vztahu k náboženským otázkám, připisoval to ke vzdálenosti Galileje od center hebrejského učení a kultury a doporučil Josefovi a Marii, aby mu dovolili vzít Ježíše sebou zpátky do Jerusalema, kde by mohl těžit ze vzdělání a výchovy ve středu židovské kultury. Marie byla napůl přemluvena k souhlasu; ona byla přesvědčena, že její nejstarší syn se má stát Mesiášem, osvoboditelem židů; Josef váhal; on si byl také jist, že Ježíš vyroste v člověka osudu, ale jaký to bude osud, to vůbec netušil. Ale nikdy opravdu nezapochyboval o tom, že jeho syn vykoná nějaké významné poslání na zemi. Čím více přemýšlel o nabídce Náchora, tím více zpochybňoval smysl navrhovaného pobytu v Jerusalemu.
1955 123:6.9 Because of this difference of opinion between Joseph and Mary, Nahor requested permission to lay the whole matter before Jesus. Jesus listened attentively, talked with Joseph, Mary, and a neighbor, Jacob the stone mason, whose son was his favorite playmate, and then, two days later, reported that since there was such a difference of opinion among his parents and advisers, and since he did not feel competent to assume the responsibility for such a decision, not feeling strongly one way or the other, in view of the whole situation, he had finally decided to “talk with my Father who is in heaven”; and while he was not perfectly sure about the answer, he rather felt he should remain at home “with my father and mother,” adding, “they who love me so much should be able to do more for me and guide me more safely than strangers who can only view my body and observe my mind but can hardly truly know me.” They all marveled, and Nahor went his way, back to Jerusalem. And it was many years before the subject of Jesus’ going away from home again came up for consideration.
2019 123:6.9 Kvůli tomuto rozdílnému názoru Josefa a Marie Náchor navrhl, zdali by souhlasili s tím, že o celé záležitosti řeknou Ježíšovi. Ježíš pozorně naslouchal, promluvil si s Josefem, Marií a sousedem, kameníkem Jákobem, jehož syn byl jeho oblíbený kamarád a potom, o dva dny později jim oznámil, že vzhledem k takovému rozdílu v názoru svých rodičů a poradců a protože on sám se necítí dostatečně způsobilým převzít odpovědnost za takové rozhodnutí a nemá v sobě silný pocit k té, či oné variantě, se zřetelem k celé situaci se nakonec rozhodl „promluvit si se svým Otcem, který je na nebesích“; a ačkoliv si nebyl zcela jist odpovědí, cítil, že by měl zůstat doma „s otcem a matkou“, dodávajíc, že „ti, kteří mně milují tak moc, udělají pro mne mnohem víc a povedou mně bezpečněji, než cizí lidé, kteří mohou pouze vidět moje tělo a pozorovat moji mysl, ale ve skutečnosti mně skoro neznají.“ Všichni byli užaslí a Náchor odešel zpět do Jerusalemu. A uplynulo mnoho let, než opět vyvstala otázka o odchodu Ježíše z domu.
| Kapitola 122. Narození a první roky Ježíše |
Index
Jediná verze |
Kapitola 124. Pokročilé dětství Ježíše |